Finové získali v Bratislavě druhé zlato v historii, celých šestnáct let ne a ne přijít. Mezitím byli hráči "Suomi" včetně olympiády a Světového poháru na velkých akcích šestkrát stříbrní!
Teď doba stříbrná skončila. "Pro nás i pro lidi doma je to obrovské, čekali jsme na to strašně dlouho," řekl kapitán šampionů Mikko Koivu, jehož bratr Saku vyhrál mistrovství světa v roce 1995.
"Snad to příště nebude tak dlouhé," věřil Lajunen po finále, které Finové zcela opanovali díky skvělé třetí části, v níž nastříleli svému největšímu soupeři pět gólů.
"Každá země má svého velkého rivala a pro nás je jím Švédsko. Ale ve finále už je jedno, proti komu hrajete," dodal Koivu.
O finále |
Finové prošli play-off pozoruhodně lehce: ve čtvrtfinále poslali domů Nory, v semifinále i díky Granlundově florbalové fintě porazili Rusy 3:0. A v neděli přišla nejsladší tečka. "Věděli jsme, že tady máme dobrý tým. Chytili jsme se v osmifinále a od té doby jedeme na vítězné vlně," vyprávěl Lajunen.
"Dalo se tady dohromady skvělé mužstvo. Hrozně jsme si užívali, že tu můžeme spolu hrát. A stejnětak si to užijeme i teď po finále," prohlásil útočník Tuomo Ruutu. "Hodně se mluvilo o tom, že jsme málo produktivní, že moc neskórujeme. Myslím, že šest gólů ve finále byla ta nejpádnější odpověď," usmál se.
O bronz |
Bratislavu zaplavila před nedělní půlnocí modrobílá radost, po městě se rozptýlily hloučky fanoušků v modrobílých barvách i nejrůznějších kostýmech. Na Slovensko jich přijelo víc než tisíc, řidiči projíždějících aut je zdravili máváním a troubením.
A raději nechtějte vědět, jak to může vypadat ve Finsku. "Bude to velké," ujistil Koivu. "My slavit umíme!"
