Kvůli zranění přišel o 11 zápasů. Když nazul brusle a při tréninku vyjel na led, po pár minutách musel kvůli bolesti pryč. Ale teď už je lépe. Straka v pauze odletěl na pár dnů za sluncem do Dubaje, doléčil se a teď směřuje úsilí k play-off.
Už je holeň stoprocentně v pořádku?
Po prvním tréninku to nebylo úplně stoprocentní, ale to se týkalo vlastně celého těla. Noha už snad zůstane v pohodě a budu moci pořádně potrénovat.
Co jste vlastně v nucené pauze mohl dělat?
Na ledě to nešlo, noha bolela. Byl jsem mrzutej, ale musel jsem ji nechat zahojit. Takže šlo jen trošku šlapat na kole, posilovat nohy. Ale žádná velká zátěž.
Když jste zápasy sledoval pouze z hlediště, hned se vyrojily spekulace, že se spíš šetříte na play-off, že zranění není tak vážné.
Hmm... Ke mně se nic takového nedostalo. A je to pěkná hloupost.
V loži plzeňské ČEZ Areny jste občas vypadal hodně vážně. Měl jste obavy o výsledky?
Já byl vážnej?
Občas ano.
Možná jo. Prostě jsem se díval na zápasy, sledoval kluky a držel palce, aby se jim dařilo. Ale myslím, že když jsme dali gól, tak jsem se pokaždé usmíval (smích).
Po olympijské přestávce už můžete nějaký sám vstřelit. Počítáte s tím, že nastoupíte i ve dvou zbývajících kolech základní části?
Pokud nebudu stoprocentně připravený, nepůjdu do toho. Ale hrát určitě chci. Kdyby ne, pak máme ještě dalších deset dnů času. Důležité je být připravený na play-off.
Plzeň s předstihem vyhrála základní část soutěže. Je to pro vás hodně emotivní? Po letních událostech, vážných finančních potížích?
Je to krásný pocit. Po tom létě to pro nás nebylo vůbec jednoduché, ale kluci to dokázali. O to víc si toho výsledku všichni vážíme. Není to nezanedbatelné, už kvůli lidem, kteří nám fandí a celou sezonu viděli jak bojujeme. Ale pořád je to jen jeden schůdek v sezoně.
Blesknou vám v hlavě osudy Pardubic či Liberce, které v minulých letech jako vítězové základní části skončily už ve čtvrtfinále?
Na to vůbec nemyslím, není důvod. Hokej je jen sport a může se v něm stát úplně všechno. Když se to stane, tak se to stane. Stačí zranění, ztráta formy, jeden hloupý zápas... Ale musíme mít v sobě jednoznačný pocit, že pro úspěch udělámě aximum.
Pak se uvidí, zda to bude stačit na velký výsledek.
V dlouhodobé části Plzeň naposledy v lize vládla ve stříbrné sezoně 1991/92. Ovládla skupinu Západ, dokráčela až do finále. Vzpomínáte?
Jistě, byl jsem u toho. Skvělý pocit, žádný stres, hráli jsme výborně. Ale vidíte, už tehdy jsme měli namále. Ve čtvrtfinále pět zápasů se Spartou, v semifinále pět s Vítkovicemi (play-off se ještě hrálo na tři vítězná utkání, pozn. aut.). Samí vidíte, že když hraje první s osmým, vůbec nic to neznamená.
Ve finále proti Trenčínu vás tehdy "popravil" ostrostřelec Žigmund Pálffy. Sledoval jste ho teď na olympiádě v utkání proti Čechům?
Asi jen jednu třetinu, když jsem se vzbudil. Nechtěl jsem si dávat budíka už na šestou (smích).
Jak po pár zápasech v turnaji hodnotíte české šance ve Vancouveru?
Všechno se bude odvíjet od Vokyho (Vokouna). Předpovědi jsou zbytečné, všechno zase bude rozhodovat jeden zápas, ten o semifinále.
Zpět k Plzni, kde jste generálním manažerem. Řadě hráčů po sezoně končí smlouvy, jednáte už s nimi o případném prodloužení?
To děláme už od ledna. S někým jsme v jednání, s někým budeme. Ale teď chci, aby měli kluci čistou hlavu na play-off.
Žádné jméno ještě neřeknete?
Jsou určitě hráči, u kterých to vypadá téměř jistě, že kontrakt prodlouží. Ale jména teď ještě nechci říkat.
