Když se při sobotním setkání hokejových generací v Senohrabech dělala společná fotografie, byl v první řadě. A před mnohem mladšími kamarády švihácky klečel.
Pane Konopásku, vypadáte velmi dobře. Jak se vám vede?
Daří se mi, děkuju za optání. Jednou je to lepší, podruhé horší. Léčím se sice po infarktu na vysoký tlak, jsem po astmatických záchvatech, ale jde to.
Stýkáte se s kamarády od hokeje?
Častěji se nevidíme, proto jsem se do Senohrab tolik těšil. Ani s kamarádem Gustou Bubníkem se moc nepotkáme. Každý má svoje zábavy.
Jaká je ta vaše zábava?
Když si jedu odfrknout na chatu. Moc tam toho nenadělám, ale občas musím něco opravit, odříznout, namalovat. Malé práce zastanu. Zvládnu i rozsekat dříví, nějaké špalky.
Na letošním mistrovství světa jste byl přítomen jako divák přímo v aréně. Jak se vám líbilo?
Češi hráli od začátku dobře. Pak ale došlo na Američany a ne a ne dát gól. Kluky jsem moc litoval, stejně jako fotbalisty o pár týdnů později.
Pamatujete si ze své kariéry na nějaké podobné sportovní zklamání?
Málem to dopadlo špatně v Praze 1947. Prohráli jsme se Švédy a čekali, jak dopadnou proti Rakousku. Museli prohrát. Nikdo tomu nevěřil, ale stalo se to. My pak porazili Američany 6:1 a byli jsme mistry světa.
Vzpomínáte často na dobu, kdy jste hokej hrával?
Potkávám lidi, a nejen starší, kteří mě zastaví a ptají se: Vy jste pan Konopásek? Jak to bylo tenkrát na té Štvanici? A jak ve Stockholmu? Každá dobrá vzpomínka člověka potěší. A na ty špatné se zapomene.
Máte v hlavě kus české hokejové historie. První dva světové tituly jste pro svou vlast vybojoval, další slavné okamžiky jste viděl jako divák. Které jste pak nejvíc prožíval?
Je to ale let! Člověk si jen tak nevzpomene. Ale zřejmě to byly ty důležité finálové zápasy, ve kterých naši kluci porazili Rusáky. Aspoň nějak jsme se pomstili za srpen 68.
Se kterým hokejistou, jenž působil v dobách po vaší aktivní kariéře, byste si rád zahrál?
Těch by bylo. A nejen našich. Asi s Jardou Jiříkem, s bratry Holíkovými. Nebo s obráncem Frantou Tikalem. Jak ten uměl přihrát!
Baví vás současný hokej? Chodíte se dívat na ligu?
Nechodím. Mně tam hrozně míchá, jak tam kluci na tribuně řvou, do toho huláká nahlas muzika. A trumpety, panečku, jak ty jsou hlasité, když mi troubí do ucha. V mém věku mám radši klid, proto zůstanu doma.
 U sklenky piva v hotelu Sen vzpomínali i spoluhráči z týmu mistrů světa 1949 Stanislav Konopásek (vlevo) a Augustin Bubník. |
