Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hokej už mi nepřinášel radost, říká Kotalík. Teď pomáhá vedení Motoru

Aleš Kotalík | foto: Marek Podhora, MAFRA

10 2016
Den před Vánocemi mu bude 38 let. S hokejem bývalý útočník Buffala Sabres, Calgary Flames či Českých Budějovic a Liberce skončil v létě roku 2014. Nyní si Aleš Kotalík občas zahraje s veterány českobudějovického Motoru, ale mnohem víc času mu zabere práce ve vedení klubu.

U vašeho jména je napsáno, že jste asistent generálního manažera pro sport. Co si pod tím máme představit?
Všude ve světě je to naprosto normální. Moje pozice se v naší organizaci v zásadě nezměnila. Po odvolání Petra Rosola jsem se víc pohyboval u týmu a chtěli jsme, abych v tom pokračoval i nadále, protože si to kluci pochvalovali. Jsem tedy mezičlánkem mezi kabinou a vedením klubu.

Často vás po utkání vidím, jak míříte za hráči do šatny. I to je součástí vaší práce?
Vždyť jsem tam ještě nedávno seděl a každý bývalý hokejista vám řekne, že právě kabina mu chybí nejvíc.

Hokejová kariéra

Aleše Kotalíka v číslech

NHL
zápasy 542
góly 136
asistence 148
body 284

Reprezentace (MS a olympiáda)
zápasy 14
góly 7
asistence 3
body 10

Medaile
bronz (OH Turín 2006)

Extraliga
zápasy 317
góly 76
asistence 117
body 193

Co tam tedy řešíte?
Mám za úkol konzultovat řadu věcí s trenéry, bavíme se spolu o hráčích, o systémech hry a podobně. Není to sportovní management jako takový, ten má po přesunu Radka Bělohlava k mládeži na starosti Petr Sailer. Moji pozici také vnímám tak, že se dostanu blíž kabině a naše společné konzultace budou mít dobrý vliv na tým i do budoucna.

Takže klasické hledání případných posil a nových hráčů vás nezaměstnává?
Každý, kdo mě zná, ví, že mám velký přehled. V hokeji jsem se pohyboval dlouho a to, co jste jmenoval, k mé práci také patří. Ale na hledání hráčů se tu podílíme všichni a potom nám z nějaké debaty vyjdou určité možnosti. V současnosti je moje pozice spíš krok k tomu, abych si „čuchnul“ k managementu a jestli bych byl v této oblasti Motoru i do budoucna platný. Vyhovuje mi i proto, že mi nezabírá příliš času, který chci také věnovat rodině a osmiměsíčnímu synovi, a zatím si nechci dovolit ten „luxus“ sedět několik hodin v kanceláři.

Byl pro vás přechod do vedení klubu z pozice hráče těžký?
Musím říci, že moje práce o věcech okolo řízení klubu tolik není. O to se skvěle stará Stanislav Bednařík s Petrem Sailerem. A samozřejmě prezident klubu Roman Turek. Já se do toho postupně dostávám.

Dalo by se tak říci, že vaše současná práce je vlastně váš koníček?
Přesně tak. Navíc jsem si přibral pár věcí v mládeži a to mě baví.

Aleš Kotalík

Nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že vaším manažerským cílem je dostat Motor zpět do extraligy, že?
Pochopitelně. Nekupovali jsme v létě roku 2013 licenci s tím, že tu budeme hrát pořád jen první ligu. I když slýchám hospodské názory nebo ohlasy z tribun, že do extraligy nechceme, tak je to absolutní nesmysl. Hlavním důvodem, že jsme do toho tehdy všichni šli, je jedině extraliga. Když vidím, kolik chodí na hokej lidí, jakou dokážou udělat atmosféru při zápase třeba s Kadaní, tak se moc těším na to, co se tady bude dít, až k nám přijede Sparta, Kometa Brno nebo Třinec.

Práce trenéra by vás nelákala?
Od té doby, co jsem skončil, tak mě to do kabiny táhne víc a víc. Ke konci minulé sezony mě práce takzvaného neviditelného asistenta bavila. Ale upřímně řečeno: o trenéřině zatím moc nepřemýšlím a myslím si, že na to mám ještě dost času. I když je pravda, že díky tomu, že jsem v trenérské radě mládeže a dostávám se ke koučování blíž, tak nevylučuji, že bych se jednou v nějakém trenérském štábu mohl objevit.

Jak poslouchám, tak vám každodenní ruch hokejové šatny chybí, že?
Když z toho najednou vypadnete, tak vám parta kamarádů chybí nejvíce. Ale jinak mi hokej tolik neschází. V závěru kariéry jsem ztrácel chuť a motivaci jít dál. Někdo možná může říct, že jsem skončil s hokejem moc brzo, ale já jsem to tak nevnímal. Jsem hodně přemýšlivý člověk a některé věci jsem si bral asi až moc.

Které?
Narážím na první sezonu, kdy jsme s Motorem obnovili hokej v Budějovicích. Myslím si, že jsem tady neměl zůstávat. Původně jsem si myslel, že i se mnou založíme tým, začneme na něj nabalovat ostatní hráče a začneme zde něco nového budovat. To se sice povedlo, ale s odstupem času svou roli vnímám jako chybu. V té době jsem měl ještě dost možností pokračovat na špičkové úrovni doma i v zahraničí. Chtěl jsem ale jako spolumajitel být u začátku organizace, což asi nebylo dobré.

Měl jste tedy ještě třeba rok počkat s návratem domů?
Před sezonou jsem cítil, že chci týmu pomoci a v Budějovicích hrát, ale na konci jsem měl silné pocity, že už mi hokej nic dát nemůže. Ano, možná, že kdybych v roce 2013 šel hrát jinam, tak jsem se pak mohl vrátit do období, kdy jsme podepsali Josefa Straku a Tomáše Nouzu, a s nimi by mi třeba hokej dál přinášel radost a možná bych hrál dodnes.

Nemrzí vás, že jste se neloučil s kariérou třeba při baráži o extraligu či po konci lepší sezony, než byla ta 2013/2014?
Tak to neberu. Nepovažuju se za hráče, který by se měl loučit před plným stadionem, dělat benefiční utkání a podobně. A že to dopadlo takhle? Každý nekončí kariéru s fanfárou v zádech. Navíc jsem měl na konci sezony ruku v sádře, takže jsem ani klukům v boji o první ligu nemohl pomoct. O to víc to pro mě bylo frustrující a přispělo k mému konci.

Budějovický útočník Aleš Kotalík v útočné akci, kadaňský brankář Matúš Kostúr je připraven zasáhnout.
JAKO V NHL. Útočník Českých Budějovic Aleš Kotalík slaví gól z trestného střílení proti Jihlavě.

Jste čerstvý otec a každý táta-hokejista by byl asi rád, kdyby ho syn ještě viděl hrát.
To bych musel konec s kariérou odložit ještě na hodně dlouho (směje se). V tu dobu jsme byli s manželkou bez dětí a o tom jsme tedy ani nemohli přemýšlet. Syn Kuba rozhodně k hokeji a zimáku přičichne, protože se tu se mnou bude pohybovat. Pravděpodobně se na brusle postaví a pak už bude záležet jen na něm, jestli se rozhodne pro hokej.

V postupové sezoně 2004/2005 jste při výluce NHL hrál extraligu za Liberec, a chyběl jste tak v týmu, který do Budějovic vrátil nejvyšší soutěž. Nelitujete toho, že jste nezažil plné náměstí fanoušků, oslavy a podobně?
Po sestupu tu panovala všelijaká situace, ale s klubem jsem měl dlouhodobě výborné vztahy. Každý začátek sezony jsem se tu připravoval na sezonu, ale tehdy jsem byl hodně mladý kluk a do Budějovic šli mnohem zkušenější hráči, jako Václav Prospal, Radek Dvořák, Stanislav Neckář nebo Radek Martínek.

A na vás nezbylo místo?
Samozřejmě, že jsme s panem Jandačem řešili, jestli tu mám hrát, ale nikdo z nás nevěděl, kdy NHL začne. S trenérem, který měl výborné vazby na Liberec, jsme se rozhodli, že budu hrát tam. Byl jsem v nejlepším věku, bojoval o národní tým, bylo dobré hrát nejvyšší soutěž a situace tomu tehdy nahrávala. Nebylo to tak, že bych jen já chtěl jít jinam. Na sezonu v Liberci vzpomínám hrozně rád a nikdy jsem toho nelitoval, protože jsem tam potkal vynikající lidi a pro Liberec jsme udělali první medaili v historii.

Teď si užíváte zápasy, když nastupujete za veteránský tým Motoru, že?
Jsem rád, že s bývalými spoluhráči mohu naskočit na led. Jsou to příjemně vyhecovaná utkání a to mi stačí. Netoužím být na ledě častěji, vůbec mi hokej nechybí.

Vybaví se vám jména spoluhráčů, se kterými se vám za celou kariéru dobře hrálo?
Jsou dva typy hokejistů, na které rád vzpomínám. Na kluky, se kterými se nejlépe hrálo, a na ty, kteří mě inspirovali. Což byli zejména lídři týmů. Mohl bych jmenovat třeba Chrise Druryho v Buffalu, se kterým jsme dvakrát byli v semifinále Stanley Cupu. V Calgary to byl Jarome Iginla. Oba byli nejlepšími hráči svých týmů a zároveň chodili na stadion dvě hodiny před tréninkem a odcházeli domů poslední. Prostě na sobě makali a to já jsem do té doby neznal. Tady to fungovalo tak, že ti nejlepší nemuseli dělat tolik, což už sice ne tak moc, ale stále platí dodnes. Ne všichni rozumí tomu, co přesně znamená hokejový profesionál.

Autor:


Randstad s.r.o.
Operátor skladu v Amazonu

Randstad s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj, Ústecký kraj

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze