Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kouč hokejistů Kadaně zná skauta Chelsea

Milan Černý | foto: Martin AdamecMF DNES

29 2008
V budějovickém mužstvu pracoval pod "hokejovým Mourinhem", trenérem Josefem Jandačem. Teď se kouč Milan Černý vydal na první samostatnou misi u dospělého týmu. Kadaň už pár týdnů chystá na nový ročník první ligy.

"Těší mě přístup hráčů k přípravě. Jsem mile překvapený," chválí své svěřence Černý, jako hráč český mistr s pražskou Spartou.

Čím konkrétně vás hráči potěšili?
Vím, že někdy je to i v extralize o nějakém přesvědčování. Že se někdo musí k tréninku víc nutit, to je v každém mužstvu. Tady je takových hráčů minimum. A obzvlášť ti starší jsou příkladní, mladým nedají šanci uhnout. To je deviza.

Ani zkušení útočníci Šíp a Boušek nejsou otrávení, že skončili v Chomutově a šli do Kadaně?
Oni jsou zrovna ti, kteří jsou bezvadní. Radek Šíp na svůj věk odtrénuje úplně všechno. Boušek na začátku tréninku burcuje: To se odmaká! Jeden případ za všechno. Dělali jsme nepříjemné běhy. Boušek si odběhl své, měl odpracováno, ale místo odpočinku šel pomoct poslednímu hráči v druhé skupině. Psychicky ho podpořil, aby se mu běželo líp. Málokdy se to vidí. Kluci si pomůžou. Nepozoruji, že by Boušek se Šípem byli otrávení. Věřím, že hokej nebalí. Můžou nám pomoct.

Co vás přivedlo do Kadaně?
V Budějovicích jsem se dozvěděl až 10. dubna, že tam budou jiní trenéři. V tomhle termínu už většina týmů má trenérská místa obsazená. Když jsem se domluvil s Kadaní, dostal jsem ještě jednu nabídku, možná zajímavější. V Kadani se mi líbila myšlenka a cíl, aby Chomutov hrál v extralize a Kadaň byla nechci říct farmou, ale zdrojem hráčů. Fungovat tahle spolupráce může.

Jak si novou sezonu představujete?
Můžeme přispět k postupu Chomutova, to mě oslovilo víc než nějaké mužstvo bez ambicí. Tady v Kadani je cíl hrát play-off. Zadostiučinění by pro mě bylo, kdyby se někteří kadaňští hráči prosadili v Chomutově nebo někde v extralize. Případně, kdyby zkušení hráči pomohli v play-off Chomutovu. To je smysl, motiv pro všechny hráče.

Prý ta druhá nabídka byla z Benátek, od nováčka první ligy.
 Nechci uvádět, kdo měl zájem. Nestalo se to, tak není důvod o tom mluvit. Snad jen, že jsem mohl zůstat v Budějovicích u juniorů.

Na které hráče chcete sázet?
Na všechny. Já mám nevýhodu, že první ligu neznám. Hráče teď poznávám, ale kdo je perfektní na suchu, nemusí být na ledě. Na druhou stranu nejsem ničím svázaný, nemám o nikom z dřívějška nějaké mínění, že by ho to odsuzovalo do určité role. Nechci mužstvo postavit na dvou lidech, aby se to kolem nich točilo a ostatní dělali kompars.

Prý pro hráče Kadaně bylo obrovské překvapení, když jste se na startu přípravy objevil vy. Hlavním koučem měl být Miroslav Novák.
Když jsem s Kadaní prvně jednal v Chomutově, ptal jsem se, jestli tady je trenér. První, co jsem udělal, bylo, že jsem jel do Kadaně a s Mírou Novákem mluvil. Jestli je to pro něj zklamání, když měl tým vést on. A co by říkal, kdybych nabídku přijal. Od začátku tvrdil, že to je v pohodě, že to není degradace. V ten moment jsem kývl. Kdyby to chtěl dělat, bylo by to pro mě složitější.

Zůstal vaším asistentem.
Teď už vím, že to je dobrý kolega, s kterým se výborně spolupracuje. Může mít podobný pohled na hokej. Nechci dělat neomezeného šéfa a jeho potlačovat. Máme si vzájemně co dát. Bude mít prostoru dost. Společně to můžeme zkvalitnit.

Poslední čtyři sezony jste strávil v Budějovicích. Jaké byly?
 Super! Tenkrát už jsem se změny nebál. Mohl jsem být dál u dorostu ve Spartě, ale budějovičtí junioři pro mě byli v té době víc. Áčko sestoupilo do první ligy, bylo to pole neoraný. Mládež ale fungovala velice dobře. Zažil jsem v Budějovicích dobu, kdy to z popela zvedl Jarda David, člověk, který se přišel podívat na valnou hromadu a najednou byl z něho prezident klubu. Dával do toho peníze. Domluvili se s trenérem Pepíkem Jandačem, přišlo pět hráčů z NHL, povedlo se postoupit.
Pak už to bylo krásný.

A vy jste se časem stal asistentem trenéra Jandače v extralize.
Od postupu jsem chodil na všechny tréninky, ale oficiálně jsem ještě asistent nebyl. To až od loňska. Pro mě to bylo bezvadný, v Českých Budějovicích jsem si našel spoustu kamarádů. Je to krásné město, bylo tam nádherné žití, všechno u ruky. Auto jsem skoro nepotřeboval, jezdil jsem na kole. Hlavně mi to ale dalo trenérskou zkušenost. Bylo to o hokeji, ne o politice, že by mě někdo nutil dělat věci, co nechci.

Poprvé jste u mužů jako hlavní kouč. Bude to hodně jiné?
Určitě. V budějovickém mužstvu jsem měl na tréninku prostoru dost, na střídačce jsem se věnoval obráncům. Měl jsem i názorový prostor, s Pepíkem Jandačem jsme se znali nějakou dobu. Ale i když to můžete stokrát konzultovat s asistenty, vážná rozhodnutí i ta méně příjemná padají vždy na hlavního kouče.

. Kádr Kadaně


Brankáři
Miroslav Hanuljak, Rudolf Tichý


obránci 
Zbyněk Spitzer, Ondřej Mašek, Petr Pospíšil, Pavel Boguský, Martin Szakal, Martin Kocek, Jan Zmeškal, Petr Chotaš


útočníci
Radek Šíp, Ladislav Boušek, Patrik Fink, Petr Derfler, Petr Freiberg, Jan Stehlík, Jaroslav Veverka, Tomáš Chyba, Martin Kadlec, Miloš Kajer, Roman Pražák, Karel Ton a Lukáš Zika.

Obáváte se toho?
Ne. Když je to upřímný, nic doleva, nevadí mi říkat špatné věci. Člověk se může i splést, ovšem měl by umět nejen plácat po zádech, ale říct hráči i něco nepříjemného. Třeba to časem sám ocení.

Jandačovi se přezdívalo "hokejový Mourinho" podle trenéra fotbalové Chelsea. Sedělo to?
U rozhovoru s novináři, z kterého to vzniklo, jsem byl. Šlo o Mourinhovu teorii, že na sebe pouští větší tlak než na své hráče. Je to chytré. Ale Jandač ani já nevíme, jaký Mourinho ve skutečnosti je, i když já znám skauta Chelsea.

Myslíte Jana Říčku, bývalého fotbalového trenéra a funkcionáře?
Ano. To je démon! S ním a s fotbalovým trenérem Mírou Beránkem to jsou hodinové hovory o sportu. Oni mají přehled i o hokeji. Není náhoda, že Chelsea má po světě jen pár skautů a jeden z nich je Čech Říčka. Chelsea není blbá.

Máte stříbro z mistrovství světa dvacetiletých, titul se Spartou. Jsou to vrcholy vaší hráčské dráhy?
Z juniorských šampionátů tehdy byla povinnost vozit stříbro, když to přes Sověty nešlo. Z extraligy mám se Spartou Praha všechny medaile, zlato, stříbro i bronz. A když nás trénoval Pavel Wohl, bylo to pro mě nezapomenutelné. Ale i působení v Plzni mi na závěr kariéry hodně dalo. Poznal jsem, že hokej se dá hrát také jinde než v Praze.

. Milan Černý


Narodil se 27. března 1963 v Praze, je odchovancem Sparty. Mládežnický reprezentant v roce 1983 získal stříbro na mistrovství světa do 20 let v Sovětském svazu, lepší byli jen domácí. V extralize slavil Černý titul se Spartou v ročníku 1989/90. Vyřadila v play-off Vítkovice, Kladno i s teenagerem Jágrem a ve finále Duklu Trenčín. Černý v této sezoně nastřádal 17 kanadských bodů. Pak hrál v Schalke a v Plzni. Končil v roce 1995, v extralize odehrál 354 zápasů, dal 51 gólů. Trénoval mládež ve Slavii, Spartě a Budějovicích, kde se před rokem stal asistentem trenéra Josefa Jandače u A-mužstva. Letos po vyřazení v semifinále oba skončili.

Na šampionátu dvacítek v roce 1983 jste hrál v týmu s Haškem, Růžičkou či Klímou. Jste ve styku?
Spíš se pozdravíme, s někým se vidíme častěji. Že bychom si volali a vzpomínali na tenhle turnaj, to ne. Ale v hokejovém prostředí se setkáváme s Rosolem, Růžičkou, Stavjaňa byl můj spolubydlící. Byl tam i "Kozel" Klíma, který je odsud z Kadaně. Víme o sobě. Byly to dva silné ročníky 1963 a 1964.

Jak vzpomínáte na vítězné finále se Spartou v roce 1990?
Já měl urvaný koleno i rameno, poslední zápas s Duklou Trenčín jsem seděl na střídačce. Když mě tam chtěl poslat trenér Horešovský na poslední minuty, já ani nemohl zvednout ruku. Titul jsem si vychutnal až v hospodě (úsměv).

Působil jste i v německém Schalke. Jaká to byla zkušenost?
Zvláštní epizoda, výpomoc po Vánocích. Nebyla to bundesliga, hokej na dvě lajny jsem zažil až tam. Já nastupoval v pětce s Rusy, která dala třeba pět gólů, druhá z Němců čtyři dostala.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze