Jak blízko jste byl jmenování hlavním koučem?
Mluvilo se o tom, ale tým byl v krizi a potřeboval nějaký výrazný impuls, šok zvenčí. Kdybych se stal hlavním já, zas takovou změnu by to neznamenalo. Duane byl vhodný v tom, že tady pracoval jako skaut a na druhé straně nebyl tak okoukaný. Navíc je to kůň klubového prezidenta Torreyho, znají se ze starých časů v New York Islanders.
Co tedy scházelo?
Kdyby odešel jen kouč Terry Murray a manažer Bryan Murray by zůstal, měl bych velkou šanci. S Bryanem jsme byli přátelé, zato Bill Torrey mě osobně vůbec nezná.
Hrozilo, že na Floridě skončíte?
Abych byl upřímný, čekal jsem, že půjdu taky. Ale nakonec to odnesli bratři Murrayové. Duane Sutter si mě vybral, abych zůstal jako asistent.
Jak jste nesl jejich odvolání?
Bylo to dost obtížné. Dostali mě sem, měli jsme k sobě blízko. Musíte se s tím srovnat jako s rozvodem nebo smrtí blízkého. Dostal jsem se z toho prací, díky záplavě nových úkolů. Jen nevím, jak by mi bylo, kdybych skončil taky.
Co byste si počal jako vyhozený trenér?
Přemýšlel jsem, co by se dělo, ale ne do hloubky. Když uvažujete o něčem negativním, spíš to přivoláte. Já jsem optimista. Kdybych přišel o místo, každopádně bych si něco hledal. Prací se nejlíp dostanete z deprese.
Jak se změnila vaše pozice po Sutterově angažování?
Jsem vytížený jako nikdy. Poslední dny pro mě znamenaly největší životní zkušenost. Duane chtěl oživit atmosféru v kabině, takže všechno děláme úplně jinak. Během pár dnů se musel překopat celý systém hry, příprava na utkání. Konkrétně přesilovky, oslabení, zakládání útoků. Hodně hluboko jsem lovil ve svém rejstříku. Snad deset dní v kuse jsme diskutovali o hokeji.
Máte tedy podstatnější roli?
Ano, víc mluvím k mužstvu, víc mluvím do sestavy. O spoustu úkolů se dělíme.
Jaký je Duane Sutter?
Takový typický Sutter, známe se už tři roky. Oproti Terrymu Murraymu vyznává dynamičtější koučing. Normálně je to vyrovnaný, klidný člověk. Ale když jde do tuhého, ty emoce ze sebe dostane a strhne celé mužstvo.
Zabrala šoková terapie? Probudil se tým?
Určitě. Hráči se vždycky snaží dokázat, že ty špatné výsledky nezavinili oni, ale trenér. Teď ovšem nadšení opadá, přichází důležitější období, to všední, které ukáže, na co tenhle mančaft má. Dáváme si postupné cíle, chtěli bychom se aspoň přiblížit k postupu do play off.
Jak si optimista Slavomír Lener představuje svou budoucnost?
Prodloužil jsem na Floridě smlouvu do léta 2001. Ale nechal jsem si tam klauzuli, podle níž můžu odejít, když mi někdo nabídne post hlavního kouče v NHL.
