A nyní se hokejový kouč Aleš Totter, 29letý rodák ze Světlé nad Sázavou, chystá na druhou stranu zeměkoule. V příštím ročníku povede nový celek ruské juniorské soutěže MHL, Popradské vlky.
"V přechodu z Ameriky nevidím problém. Samozřejmě, člověk by rád někde zakotvil, ale přesuny prostě k trenérské práci patří," uvědomuje si Totter. "Navíc v Popradu mají výborné zázemí. To žádné extrémní stěhování ani nebude. Jako bych zůstal v Česku," dodává bývalý kouč Dukly Jihlava.
Máte za sebou roční stáž v Detroitu. Prozraďte, co všechno jste v Americe viděl?
Mohl jsem sledovat celé mistrovství světa v Buffalu, všechny tréninky. Takže jsem viděl i všechny budoucí hvězdy. A udělal jsem si představu o tom, jak funguje hokejová škola ve Švédsku, Rusku, Americe a Kanadě. Tedy v těch zemích, které juniorskému hokeji dominují.
Kromě šampionátu, který se tradičně hrál na přelomu roku, jste ale jistě viděl i další věci.
Jasně. Mohl jsem zblízka trochu sledovat reorganizaci Detroit Red Wings. Je neskutečné, jak to soukolí funguje. Je to jedna z nejlepších organizací na světě. Nahlédl jsem také do základny reprezentační sedmnáctky a osmnáctky. A je to pro mě poučení.
Co jste si z toho tedy odnesl?
To je hodnocení spíš na nějaké odbornější přednášky než na rozhovor do novin. Načerpal jsem spoustu impulzů pro svoji práci. A jsem rád, že jsem to mohl absolvovat, protože spoustu z nich použiju do své další práce.
Tou nyní bude práce u Popradských vlků, juniorského celku nově vzniklého týmu Kontinentální hokejové ligy HC Lev. Jak jste se k tomuto angažmá dostal?
Měl jsem více možností, kam jít trénovat. Už když jsem se vracel z Ameriky, mě kontaktovalo několik klubů z Evropy. Já jsem ještě nechtěl působit v Česku, takže jsem některé z těch nabídek zvažoval. Pak jsem byl při mistrovství světa mužů v Bratislavě na dvou seminářích, kde přišel zprostředkovaně nějaký první kontakt od Popradu.
Další jednání probíhalo jak?
Sešel jsem se se sportovním manažerem Sergejem Sošnikovem, stejně jako několik dalších trenérů. A předposlední den mistrovství světa si mě pozval ještě jednou. S tím, že jsem asi splnil všechny předpoklady. Minulé pondělí, úterý a středu jsem se byl podívat v Popradu, abych viděl místní podmínky a setkal se s jedním z majitelů. A myslím, že mají zajímavé a lákavé vize.
Zkuste je nastínit...
Pro mě, pro ten tým a hlavně pro české a slovenské hráče je to výzva. Chceme ukázat, že se hokej v Česku nezapomněl. I když se řada lidí v poslední době na český hokej dívá spatra.
A jak úroveň českého mládežnického hokeje vnímáte vy?
Myslím, že naše juniorská extraliga je totálně nejhorší soutěž. Pokud se nesníží počet jejích účastníků, tak to bude vypadat pořád stejně. Proto si myslím, že MHL a Poprad mohou být pro naše kluky nějakým východiskem. Možností, aby se dostali do lepší soutěže.
Skutečně je juniorská extraliga tak špatnou soutěží?
Určitě. Protože českej rybník je malej a všechny ty týmy v něm bojují. Každý má dva tři hráče, kteří rozhodují zápasy. A když se zraní, tým bodově ztrácí... Nikdo není schopen to zredukovat na dvanáct čtrnáct týmů. Protože v českém hokeji jsou různé vazby: falešné kamarádství nebo protislužby. A není to možné prosadit. Podle mě musí přijít razantní zásah buď ze svazu, nebo od nějakých sponzorů.
Je tohle jeden z důvodů, proč se do českého hokeje zatím nechcete vracet?
Jsou asi dva důvody. Kvalita zápasů, ať už ve srovnání s Ruskem nebo s Amerikou, se absolutně nedá porovnat. A také nasazení a přístup hráčů, stejně jako plnění povinností ve škole a na ledě, jsou prostě úplně jinde. U nás pomalu musíte hráče přemlouvat.
Skutečně je v přístupu našich a zahraničních mladíků tak markantní rozdíl?
Víte, já jsem rád, že jsem dostal možnost nabídky ve světě. Protože je úplně jiná radost pracovat s hráči, kteří tam nechají srdce a nemusíte je zvlášť motivovat. Prostě plní pokyny a nemusíte je u toho ani sledovat. Tady, když se otočíte, půlka týmu přestane pracovat. Ale ti hráči jsou proti sobě. Pak v osmnácti devatenácti končí na pracáku, protože se nedostanou do mužů. Rok čekají, ještě se snaží u hokeje někde prosadit, paběrkují a poté s hokejem skončí. A nemají pořádně ani vzdělání. Ale to není otázka pro mě, to jen hodnotním, proč mě láká to zahraničí.
Takže jste český hokej zatratil?
To určitě ne. Už jen proto, že jsem se v Čechách narodil a v češtině se nelépe vyjádřím. Ale momentálně je pro mě prostě výzva Poprad.
O tom, jak vypadá Kontinentální hokejová liga, si český fanoušek díky médiím může snadno udělat obrázek sám. Ale jak funguje MHL?
Viděl jsem nějaké zápasy, ale to je už několik let zpátky. Jsou tam šikovní hráči, výborní bruslaři a technici. Prostě ruská škola. Akorát mají problém s disciplínou. Teď ale nemyslím fauly, ale spíš s tou herní. Protože rádi vodí puk. Viděl jsem zápasy, kdy hráč přešel přes dva tři hráče a pak ztratil puk a nevracel se. Takže trošku ta ruská mentalita se u toho projevuje.
A co můžete říct o samotné organizaci soutěže? Kolik ji hraje klubů?
Soutěž je rozdělena na čtyři divize. Tři divize budou po osmi týmech, jedna bude devítičlenná, protože se ještě přihlásil jeden kazašský tým, na úrovni nároďáku. My bychom měli být zřejmě v té devítičlenné. V ní hrajeme s každým týmem čtyřikrát, se druhou divizí dvakrát, doma – venku, a s dalšími dvěma vždy jen doma, nebo jen venku. Je to kolem šedesáti zápasů.
To je v juniorském věku poměrně velké zatížení...
Je to další zkouška těch hráčů. Aby hráli šedesát zápasů ve větším tempu, než je tady v Česku. A s daleko větším cestováním, kde je časový posun, změny počasí. Takže to bude náročné. Ale kluky to může připravit na další hokejový život daleko lépe. Nehledě na to, že budeme nový tým, a každý tak dostane svou šanci. A může na sebe upozornit.
Jak vnímáte svoje šance?
Bude na nás daleko větší tlak, budeme sledovaní. A je to výzva pro všechny, i pro management. Snažíme se pro tým vytvořit co nejlepší podmínky. V tom vidím budoucnost, chceme vychovávat hráče pro áčko.
Údajně do přípravy chcete zahrnout i nějaké studium.
Hráči by se měli učit anglicky a rusky, plus nějaké základy psychologie a finančnictví. Tak, aby byli trochu připravení i na běžný život, nejen ten sportovní. Samozřejmě to nebude v nějaké škole, spíš by měli učitelé docházet k týmu. Ale prostě na to chceme dohlížet.
V Čechách se sportovci často vymlouvají na to, že se sportovní zátěž a škola nedá skloubit. Jak to vnímáte vy?
V Americe, i když přijedete ze zápasu třeba ve čtyři ráno, tak v osm jsou kluci ve škole. Nikdo je neomluví. A pokud někdo nepřijde do školy, nehraje zápas. A může zavolat kdokoliv a nic na tom nezmění. Každý to respektuje. Tady u nás to bohužel nefunguje. Jsou zde pořád nějaké úlevy a orodování ze strany rodičů nebo agentů. A hráč ztrácí osobnost. Protože on není schopen se naučit žít. Pořád někdo vyjednává a myslí za něj.
V Popradu se znovu sejdete s trenérem Radimem Rulíkem, kterého znáte z působení v Chomutově. Znovu mu od juniorky budete "chystat" hráče pro seniorský A-tým, tentokrát HC Lev. Jak se na obnovenou spolupráci těšíte?
Určitě hodně. Myslím si, že Radim je jeden z nejlepších českých trenérů, co se týká přípravy mužstva a kvality tréninkového procesu. A i když se naše cesty budou míjet, protože jak áčko, tak juniorka budou hodně cestovat, nějakou formou spolupracovat budeme. A mělo by to být bezproblémové právě proto, že se známe už z minulosti.
Jak vůbec trenér juniorky vnímá, že mu ty nejlepší hráče "krade" A-tým?
Určitě se nebudu bránit, když půjdou naši hráči nahoru. Vždyť smysl naší práce je vychovávat je pro A-tým. Někteří junioři v áčku určitě budou trénovat už od začátku, protože v KHL je povinnost v letošním ročníku mít v týmu dva hráče ročníku 1992. A my chceme zapojovat i další mladé hráče. Taková je vize majitelů, sportovního manažera a celého klubu.
Budete moct v Popradu využít nějaké zkušenosti z Ameriky?
Určitě. Pokud bych nabídku stáže v Americe nedostal, spoustu věcí bych dělal jinak, než je budu dělat nyní. Protože nějaké impulzy ze Států tam proste jsou a dají se využít. Doufám, že se mi je podaří zapracovat. Ale tím nechci zatracovat českou školu nebo český hokej. Chtěl bych týmu předat takový svůj mix toho nejlepšího, co mu můžu nabídnout. A doufám, že to tak i bude.
