Gólman New York Rangers, základní stavební kámen týmu, trojnásobný kandidát Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře. "Jsem spokojený s tím, jak se mi po ty tři roky vedlo. Ale abych ji získal, musím být ještě lepší. Vyhrát víc zápasů a taky mít dlouhou cestu play-off. To je hlavní cíl," říká 26letý Lundqvist.
Míváte ve zvyku dlouho po zápase sedět ve výstroji v kabině. Co se vám honí hlavou?
Odpočívám. Mám docela stresující život. Hodně se soustředím na hokej, na trénink, ale pak rád zpomalím a relaxuju předtím, než se převlékám.
Jak se pak nejlépe zbavíte stresu? Pořád hrajete na kytaru?
Trochu ano. Jdu domů, relaxuju, dělám jiné věci. Proto je dobré žít v New Yorku, tam je toho spousta na práci. Zajdete na večeři, na některou show. A město je tak velké, že můžete žít docela normální život, aniž by vás někdo poznal. Je to dobrý život.
Přezdívá se vám "Král Henrik". Kdy jste se naposled cítil jako král?
Nevím, jestli vůbec někdy. Je to docela legrační přezdívka. Dostal jsem ji před třemi lety a už mi jaksi zůstala. Ale moje opravdová přezdívka je Hank.
Nepřipadáte si jako král aspoň někdy v brance?
Tam se opravdu chcete cítit dobře. Brankářská pozice je hodně o sebevědomí. Takže jako král si nepřipadám, ale snažím se cítit se dobře. To je fakt.
Pocházíte ze Švédska, z království. Nechtěl byste si někdy zkusit život opravdového krále?
Ne ne, chci hrát hokej, ten mám rád. Zůstanu u něj.
Post brankáře vám vybral bratr Joel, že? Zvedl vaši ruku, když se ptali, kdo chce být gólmanem.
Ano, bylo to na prvním tréninku s opravdovým týmem. Tak jsem začal.
Nevyčítal jste mu to někdy? Brankářské povolání je někdy bolestivé a nevděčné.
Ne. Joel je moje dvojče, takže svého bratra zná dost dobře. Věděl, že chci jít do branky, takže mě jen předběhl. Stejně bych ruku zvedl sám.
