Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Krejčí nechtěl nastoupit s číslem 68

Montreal - Boston: David Krejčí (vpravo) - David Krejčí z Bostonu (vpravo) se raduje ze svého gólu proti Montrealu. | foto: Reuters

30 2008
M o n t r e a l (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Ze svého prvního zápasu v NHL si pamatuje jen ránu a pak to, jak se probral v šatně. V sedmnácti zase přemýšlel, že než aby se nechal věčně šikanovat od trenéra, radši s hokejem praští.

A před pondělní premiérou v reprezentaci měl strach. Bál se, že vyfasuje dres s Jágrovým číslem 68. I to je David Krejčí.

Před pár měsíci pro většinu bezejmenný hráč, teď už jeden z největších talentů velkého hokeje. Na ledě drzoun a pořádný dříč, v soukromí však tichý až trochu zakřiknutý kluk. „Mám pocit, že se mi to všechno zdá. Tohle je rok snů,“ říká.

Když v pondělí – v den 22. narozenin – nastoupil v přípravě proti Francii poprvé v reprezentaci, byl to další krok v pohádkové sezoně.

Už předtím našel pevné místo v klubu Boston Bruins, jednou ho dokonce vyhlásili hráčem týdne v NHL, mnohé udivil. A nejspíš si zahraje i na mistrovství světa. „Jako kluk jsem si vždycky přál hrát v NHL a v reprezentaci. Teď se plní obojí.“

Nejspíš se sami ptáte, kdo ten Krejčí vlastně je a kde se vzal. Není divu. Kdysi hrával za juniorku Třince a Kladna, v sedmnácti se rozhodl odejít do zámoří. Neuměl anglicky, stýskalo se mu, přemýšlel o konci. „Navíc jsem měl trenéra, který ve mně objevil talent. Takže když šli všichni domů, já musel makat dál,“ vypráví.

Hodně piloval buly, jindy donekonečna střílel. „Pak jsem sundal rukavice a viděl jen krvavé puchýře.“ Nechápal, proč je trenér takový. Navíc žil rodině, se kterou se pořádně nedomluvil. Neměl kamarády. Přesto si řekl: Zůstanu. „Je to tvrdá cesta. Ale když si vyberete juniorku v Americe, musíte být rozhodnutý, že neutečete.“

Vyplatilo se. Draftoval ho Boston, už v předminulé sezoně mu dal na šest zápasů šanci v NHL. I když po tom prvním si myslel, že je zároveň poslední. Hrál proti Buffalu, když ho po třetím střídání za otravování brankáře srazil na led bitkař Mair. „Probudil jsem se až v šatně. Najednou bylo však jinak. Když mě povolali, byl to sen, pak přišla noční můra,“ vzpomíná.

Kdepak, konec to nebyl. Před touto sezonou se mu povedl kemp a v Bostonu získal pevné místo. Navíc se zranil centr Savard a on se posunul do první lajny a na ledě strávil klidně dvacet minut. „Víc si pak věříte. Když se vám nepovede jedno střídání, je jich pak dvacet, kde to můžete napravit.“

Není divu, že si ho všiml kouč Hadamczik, který ho před čtyřmi lety vedl ve dvacítkách. Pozval Krejčího do přípravného kempu a dal mu velkou naději na mistrovství světa. Jenže ze snu se zase na chvíli stala noční můra. Jeho oblíbené číslo 46 má v reprezentaci Kumstát, a tak se na soupisce u jeho jména objevilo číslo 68, symbol Jaromíra Jágra. „S tím prostě nemůžu hrát,“ nadával.

Nakonec si vyprosil pětadvacítku a v pondělí s ní poprvé nastoupil. Nejspíš ne naposledy. Už v pátek totiž začíná mistrovství světa. A Krejčí by na něm neměl chybět.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze