Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proměna Žraloka Kroupy. Hrál NHL, teď se věnuje čínskému cvičení

Vlastimil Kroupa | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

5 2016
Na noční vysedávání u televize není, přesto teď téměř denně hledá zprávy o tažení San Jose Sharks a dál věří, že to jeho milovaný tým nakonec dotáhne až k posvátnému Stanley Cupu. „Už by si to zasloužil.“ Obránce Vlastimil Kroupa byl totiž jedním z prvních tří Čechů, kteří za Sharks kdy nastoupili. U „Žraloků“ strávil čtyři sezony, dalších 11 pak v Česku. Jenže co je s ním teď, napadne vás.

Prošel životní změnou a v 41 letech je z něj nyní lektor čínského zdravotního cvičení čchi-kung. Jiná je i jeho mysl, a tak v rozhovoru pro MF DNES říká: „Když jsem hrál hokej, byl jsem zaměřený hodně materiálně. Bylo to o penězích a teď vidím, že to není všechno.“

Mimochodem – jestliže do velkého hokeje vstoupil právě v Kalifornii, tak se sem vrací dál. Jen nyní za svým čínským učitelem.

Vlastimil Kroupa

Narodil se 27. dubna 1975 a vyrůstal v Litvínově. Už v 18 letech se prosadil do týmu San Jose Sharks, který teď usiluje o svůj první Stanley Cup. Strávil tu čtyři sezony, dva zápasy v NHL přidal ještě v týmu New Jersey Devils. Následně 11 let působil v české extralize (Litvínov, Sparta, Třinec). Kariéru ukončil v roce 2011. S reprezentací získal bronz na MS 1997. Je ženatý a má dva syny.

Takže jak se hokejista dostane k čínskému cvičení?
Tak, že ho celou kariéru provázejí zdravotní problémy. Já kvůli nim i skončil, abych si nenesl následky do konce života a nebyl úplně roztrhaný. Měl jsem potíže se zády, lékaři mi diagnostikovali artrózu kyčlí a říkali, že jediné řešení je operace a do dvou let výměna kloubů. Hrál jsem tehdy na Spartě (rok 2001) a manželka začala studovat čínskou medicínu. Zkusil jsem ji taky a během chvíle mi pomohla od bolestí. Byl jsem překvapený, jak rychle to šlo, jenže jakmile bolest ustoupila, přestal jsem cvičit.

A trable se asi vrátily, že?
Ano. A já si uvědomil, že to už bez toho cvičení nejde. Manželka mi sice zpočátku předkládala i východní filozofii, ale já k tomu neměl žádný vztah. Jenže čím víc člověk cvičí, tak zjišťuje, že to má i jiný potenciál než jen ten zdravotní. A to souvisí právě s filozofií, taoistickou myšlenkou. Začal jsem si kupovat knížky, četl jsem si, kam až se dá cvičením dojít, a propadl tomu. Byl to přirozený postup, který mají i lidé v Číně. Přijdou potíže, na které je klasická medicína krátká, a hledáte pomoc. Já pak jezdil po učitelích, až jsem narazil na lidi, co vedou v Česku školy čínské medicíny, a začal jsem sám učit.

Hokej jste hrál až do roku 2011, tato – řekněme – „přeměna“ musela přijít dřív.
Už po té Spartě to přicházelo. Zpočátku to bylo povrchní, ale postupně mě to nahlodávalo. Viděl jsem rozpor mezi tím, jak žiju, a jaké by to mohlo být. Přelévalo se to, až jsem přišel k tomu současnému vidění.

Tak jaký tedy je rozdíl třeba mezi Vlastimilem Kroupou ze San Jose a tím dnešním?
Jsem pořád stejný, mám stejné kamarády, i když řešíme jiná témata. Jiné je, že si člověk uvědomuje priority. To, na čem strašně lpěl, teď není to nejdůležitější. Když jsem hrál hokej, byl jsem zaměřený hodně materiálně. Bylo to o penězích a dnes vidím, že to není všechno. I když jsem vydělával hodně, tak pořád ve mně byla určitá nespokojenost. Chtěl jsem něco jiného, mnohem víc. Teď vím: Peníze jsou super, je dobré je mít, protože ulehčují život. Ale jsou daleko jiné rozměry života, které člověk nevidí, když je zaměřený na kariéru. Pozor – nejsem zastánce, že by měl člověk vše opustit, věnovat se jen spiritualitě, ale žijeme v moderní době a je dobré s ní dávné tradice propojit.

Češi jsou v těchto otázkách konzervativní, hokejová kabina je specifická...
... vím, vím, na co se chcete ptát. Bylo jen pár lidí, se kterými jsem to konzultoval, kterým jsem to řekl otevřeně, abych si vyslechl i jejich názory. Potřeboval jsem taky vědět, jestli jsem úplně neuletěl a nezbláznil se. Ale jinak jsem si to nechával pro sebe, byla to moje interní věc. Nebyl jsem si tím úplně jistý, abych vyšel před celou kabinu, mluvil o tom a byl třeba všem pro smích. Teď už je to jinak. Získal jsem jistotu, ale zase to necpu nikomu, kdo o to nemá zájem. To by bylo zbytečné.

Jak si vlastně má laik ono cvičení představit?
Velmi zjednodušeně – pracuje se třeba s natahováním šlach, kdy se tělo může zbavit blokád, pročistí se a zbaví nemoci. Pak jsou jiná cvičení, která pro změnu tělo vyživují.

Vlastimil Kroupa

Jedna věc je sám cvičit, jiná předstoupit před skupinu lidí a učit je.
Přesně tak. A já si ještě před několika lety neuměl představit, že bych někoho učil. Ani v hokeji jsem nebyl tím, kdo by si stoupl před kabinu a povídal. Ale v čchi-kungu jsem se našel, získal jistotu, takže jsem nejdřív učil veřejnost hodinu týdně, kde jsem se oťukal. Pak jsem přešel ke studentům, což je sice náročnější, ale na druhou stranu oni jsou mentálně naladění na stejnou notu. A v tom to je jednodušší.

Jsou překvapeni, že je učí bývalý hráč z NHL?
Snažím se to neříkat, ale často se najde někdo, kdo to odněkud vyšťourá. Pak je z toho haló a padají stejné otázky jako od vás. Reakce? Neřekli by, že hokejisté budou tíhnout tímto směrem. Představují si je jinak.

Jako nagelované svalovce s modelkami.
Ale v tom se lidi taky pletou. Už když jsem hrál, tak za mnou kluci, kteří věděli, o co se zajímám, chodili a ptali se. Z hokeje byli oddělaní a hledali i jiné věci.

Vím, že jste se vzdělával v Číně i v Americe. Dalo vám to hodně?
Čína je dost inspirativní v tom, že nasáknete atmosféru. Na druhou stranu není to jako v kung-fu filmech, že tam přijedete a hned potkáte mistra, který vás zasvětí. Čína je hodně ovlivněná komunistickou kulturní revolucí a těžko se hledá někdo, kdo se s vámi bude otevřeně o spirituálních věcech bavit. Je to spíš cirkus, Šaolin je turistická atrakce. Hledal jsem proto dál a našel školu v Kalifornii, kde se věnují přímo léčebnému cvičení. Od roku 2009 tam jezdím za svým učitelem.

Takže i z tohoto pohledu je Kalifornie vaše osudové místo.
Přesně tak. Ještě když jsem hrál hokej a už nebyl v San Jose, tak jsme do Kalifornie s manželkou na léto jezdili a brali ji jako náš druhý domov. Dokonce jsme přemýšleli, že tam zůstaneme. Ale nakonec jsme doma v Litvínově.

Vlastimil Kroupa

Jen připomenu, že za místní Sharks jste nastoupil už v 18 letech. To dnes zní jako sci-fi.
Tak trochu to sci-fi bylo i tehdy. Na druhou stranu jsem měl vzor v Radku Hamrovi, který už v 18 letech naskočil za Ottawu. Líbil se mi styl, kterým hrál, a inspiroval mě, že se v NHL objevil, i když doma ještě neměl žádné jméno. Už od dorostu, hned po svém vzniku (1991), bylo San Jose můj oblíbený klub. Líbil se mi znak, část Ameriky, kde hrají, takže jsem byl nadšený, že mě draftovali. Sice mi žádnou smlouvu nenabízeli, ale já si stejně věřil, že hned v osmnácti ten tým udělám.

A udělal.
Šel jsem do kempu, všechny hráče posílali pryč, jediný já zůstával bez smlouvy. Pak se letělo na první zápas do Edmontonu a oni nevěděli co se mnou. Den před utkáním mi dali kontrakt a já hned druhý den letěl do Edmontonu, a dokonce jsem nastoupil. Potkal jsem se v týmu i s Michalem Sýkorou, oba si nás nechali a my se dost často na svých pozicích střídali.

Čím vás klub okouzlil?
Diváky. Když jsem přišel, tak to byla vůbec první sezona v San Jose, předtím hráli v San Francisku. A po tři roky bylo pořád vyprodáno. Bylo to hokejové město. I po sezoně, když jsme vypadli ve druhém kole, nás vozili po rolbách městem, které bylo plné lidí. Navíc já vyrostl v době, kdy jsme o NHL neměli potuchy a naši hrdinové hráli za nároďáky na mistrovství světa. A najednou jsem se v týmu potkal s Larionovem a Makarovem. To byl neskutečný zážitek.

Asi to pořád měli v rukou, že?
Jejich pětka byla jediná, která nemusela poslouchat trenéra. My měli Kevina Constantinea, což byl detailista na všechno. Třeba při přesilovce platilo, že jsme si mohli jen dvakrát přihrát a pak musela přijít střela. Oni ne. Jednou nám pustili video a my napočítali 37 nahrávek a pak gól do prázdné. Když byli na ledě, seděli jsme na střídačce a s otevřenou pusou koukali.

Vlastimil Kroupa v dresu Litvínova.

Říkal jste, že hokej moc nesledujete, chodíte aspoň na led?
Když Litvínov v zimě slavil 70 let, tak jsem po dlouhé době hrál. A už když jsem se oblékal, zastesklo se mi. Přesto pak už jsem na led zase nešel. Loni jsem ale na hokej chodil, když Litvínov hrál o titul, což bylo skvělé. Město tím žilo. Mně se Litvínov líbí, ale občas bývá takový pochmurný. Když však bylo finále, atmosféra se úplně změnila.

Bavili jsme se o penězích, o jejich vnímání. Ale předpokládám, že bez nich byste se asi těžko mohl učit čínskému cvičení v Kalifornii.
Jasně. Bez nich bych nemohl cestovat. Tady v Česku je sice pár Číňanů, u kterých bych se mohl učit, jenže ti se ne vždy chtějí pro studenty rozdat. Já hledal někoho, kdo mi řekne co nejvíc. A ten dotyčný žije v Kalifornii. Takže mě to dost stálo a bez hokeje by nebyla šance do Ameriky cestovat. Ale já jsem za hokej šťastný celkově. Není to tak, že jsem se teď vydal na jinou cestu a hokejem opovrhuji.

Cvičení vás uživí?
Mám hroznou kliku. V Česku jsou dvě velké školy čínské medicíny a já na obou učím. S hokejem se plat nedá srovnávat, ale na živoření to také není.

Jste tedy teď šťastnější?
Těžko se štěstí porovnává s dřívějškem. Ale když jsem hrál hokej, byl jsem šťastný z věcí, které mi pak hodně rychle utekly mezi prsty. Teď mám vnitřní stabilitu. Vím, že i když vše nebude tak, jak si přeju, jsou jiné věci, o které se můžu opřít. Jen je musíte najít v sobě. Je důležité, aby člověk byl spokojený sám se sebou, aby nemusel spoléhat jen na to vnější prostředí.

Autor:




Kia Ceed 1.4 CVVT 2015 ·...
Kia Ceed 1.4 CVVT 2015 ·...

r.v. 2015, naj. 21 km, benzín, 1. majitel
300 000 Kč (s DPH)

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze