Do soutěžního střetnutí za Boleslav ale nenaskočí, protože se včera dohodlo jeho angažmá ve Švédsku, kde bude hrát za druholigový Leksand. Kucharčík tam podepsal smlouvu do konce sezony. „Jsem moc rád, že mi trenér a můj bývalý spoluhráč Petr Kaňkovský vyšel vsříc a umožnil mi tady chodit na led, když jsem byl bez angažmá,“ řekl Tomáš Kucharčík.
Po jaké době jste se vrátil na boleslavský led?
Asi po šesti letech. Naposledy jsem v Mladé Boleslavi hrál za národní tým. Ale zimní stadion se o d té doby výrazným způsobem změnil. Je opravdu krásný. Hokejisté mají k dispozici perfektní zázemí.
A kdy jste vlastně z Mladé Boleslavi do světa velkého hokeje odcházel?
To mi bylo 19 let. Odcházel jsem na vojnu a pak jsem si proti Boleslavi zahrál ještě za Tábor. A jestli si vzpomenu na někoho ze spoluhráčů? Vybavím si jména jako Glöckner, Štajner nebo třeba Štěpánek.
Poznáváte po těch letech město?
Je to samozřejmě už hodně dávno, kdy jsem tu působil. Přicházel jsem tehdy studovat školu. Dnes projíždím místa, kde jsem bydlel a kam jsme chodili. Překvapilo mě například to, že je zavřený hotel Grand. Prodávají tam snad žehličky... My tam jako dorostenci chodili na jídlo i na diskotéky.
Měl jste možnost na dálku boleslavský hokej sledovat?
Jistě. Ať už to bylo v tisku nebo na internetu. Vždy jsem se díval na to, jak si Mladá Boleslav vede a stojí v tabulce.
|
Tomáš Kucharčík |
|
Čtyřiatřicetiletý útočník dříve nastupoval za český národní tým. |
Kterou část své bohaté kariéry považujete za nejúspěšnější?
Já myslím, že nejlepší roky jsem měl v Jihlavě, když jsem začínal v nejvyšší soutěži. V Plzni byl super život kolem hokeje, ale sportovně se mi moc nedařilo.
A čtyřleté finské angažmá?
Zažil jsem tam příjemné i méně příjemné okamžiky. Každopádně pro celou rodinu to bylo velice hezké období. Ve Finsku je krásně, je tam nádherná příroda. Myslím si, že je to super pro hokejisty, kteří už mají založenou rodinu. Život tam je hrozně jednoduchý, o nic se nemusíte starat. Klub vám ve všech směrech vyjde vstříc. Nemáte problémy s daněmi, nestaráte se o složenky. O to větší nápor to pro nás byl, když jsme se vrátili zpátky do Čech.
V čem konkrétně?
Myslel jsem, že to v pohodě budeme zvládat, ale trošku jsme se nechytali. Ve Finsku totiž navíc vše probíhá tak, že nikdo nikam nepospíchá a na všechno je času dost. Život v Čechách, to je pro změnu jeden velký úprk.
Jaké jste měl ambice před začátkem letošní sezony?
Dostal jsem nabídku ze Znojma, i když jsem měl ve Finsku smlouvu ještě na rok. Znojemský manažer mě přesvědčoval, ať k nim jdu. Byl tam totiž můj bývalý spoluhráč z Finska Pardavý a nám se společně dařilo. Chtěl jsem tak na úspěšné roky navázat. Bohužel to nedopadlo moc slavně.
Teď už je jasné vaše angažmá v Leksandu. Jak se těšíte?
Těším se moc. Zase budu hrát hokej. Ve Znojmě jsem měl problémy s kolenem. Poté, co mi řekli, že se mnou nepočítají, jsem dva týdny nebyl na ledě a snažil se dát koleno dohromady. Abych byl v novém působišti stoprocentně v pořádku. Teď se mi to bude hodit. Tým má velké ambice: chce postoupit.
