Opravdu jste měl z výkonu posledního soupeře dojem, že si do Pardubic vlastně přijel pro porážku?
Asi ano. To ale my známe také. Jeden čas se o nás říkalo, že už na dálnici cestou na Spartu v myšlenkách prohráváme 0:2. Teď zřejmě mužstva jezdí takhle naladěna k nám.
První úder jste zasadil soupeři vy. Byl to ale hodně šťastný gól...
Zkoušel jsem poslat puk Petru Sýkorovi zpátky, snažil jsem se ho dát mezi nohy Ptáčkovi. On tam ale šikovně nastavil brusli a pověsil to pěkně nahoru. Udělal to za mě ještě lépe, než jsem si přál (smích).
Nebyla ale vaše přihrávka už zbytečná? Neměl jste raději střílet?
Byl jsem sám před brankou, určitě jsem měl spíše vystřelit. To je naše bolest, často dáváme spoustu zbytečných přihrávek místo střelby. Naštěstí z toho byl ale tentokrát gól, nikdo mi teď nemůže nic říct.
Váš gól padl v oslabení. Pardubicím se povedlo střelecky se prosadit při přesilovce soupeře už ve třetím domácím utkání v řadě. Je to náhoda, nebo máte tyto akce nacvičené?
Spíš je to náhoda. Vždyť já jsem s Petrem Sýkorou snad nikdy v oslabení nehrál. Takže nic nacvičeného, ale jen štěstí.
Vinou zranění Blažka a Divíška jste nastoupili s hodně pozměněným složením útoků. Jak vám to vyhovovalo?
Pokud mám mluvit za sebe, tak mně to docela sedlo, vždyť jsem byl u čtyř gólů. Je výhoda, že máme takové mužstvo. Všechny útoky v jakémkoliv složení jsou silné a vyrovnané, nemusíme spoléhat jen na jednu lajnu. Jednou to vyjde první řadě, podruhé zase čtvrté.
Vzhledem k vaší úspěšnosti se zdá, že vám ani příliš nechyběli vaši stálí spoluhráči Lubina s Blažkem...
Nechci nic zakřiknout, ale zatím jsem dával góly jen bez nich (smích).
Po utkání jste byl v péči lékaře. Co se vám stalo?
Měl jsem dvě "vydařená" střídání. Nejdříve jsem dostal pukem do brady a pak mě trefili do břicha. Už jsem si myslel, že zápas nedohraju. Po zápase jsem si břicho jen ledoval, nemělo by to být nic vážného.
