|
Seriál 100 let hokeje |
"Ale tehdejší Oilers, to nebyl jen on," podotýká v rozhovoru pro MF DNES rodák z Helsinek. Skvěle si vedl i po Gretzkého odchodu. Ti dva se setkali ještě v Los Angeles, Kurri hrál také za New York Rangers, Anaheim a Colorado.
Fenomenální finský střelec se stal prvním Evropanem, který v NHL nastřílel 500 a 600 gólů. Do listopadu 2006 mu patřil rekord soutěže v počtu zápasů a gólů dosažených hokejistou z našeho kontinentu. O oba přišel během týdne.
První překonal krajan Teppo Numminen, druhý právě Jágr. Ale netruchlil. "Vyřiďte Jágrovi, že mu přeju hodně štěstí," vzkázal tehdy.
Současný manažer finské reprezentace není žádná namyšlená hvězda. Hokejka v rukou sice Kurriho dokázala kdysi pořádně probudit, jinak však vystupoval spíš nenápadně. Ta zdrženlivost mu vydržela. Slušnost taky.
Když byl požádán o rozhovor, nenechal na sebe dlouho čekat. Hlubokým hlasem odpovídal, dokud bylo třeba. Občas se zasmál, překvapil i obstojnými znalostmi z historie.
Jak vám bylo, když vás loni předstihl Jaromír Jágr na čele nejlepších evropských střelců NHL?
Skvěle. Opravdu! Moc jsem to Jaromírovi přál. Kdyby ten rekord nepřekonal on, objevil by se někdo jiný. Jsem rád, když se najde hráč, který dokáže posunout hranici zase o kus dál.
Víte, že měl Jágr dlouho za vzor právě vás?
Ó, tak to vůbec ne.
Nosil u sebe vaši fotografii a kvůli vám fandil Finsku.
Tohle slyším poprvé. Moc mě to těší.
Zapůsobil na vás některý z českých hráčů, když jste byl hodně mladý?
Idoly jsem mezi nimi neměl. Ale líbila se mi jejich hra. Sledoval jsem přenosy v televizi a učil se rozpoznávat jejich jména. Spousta českých hráčů na mě zapůsobila.
Kdo nejvíc?
Ten seznam by byl dlouhý. Ale měl jsem příležitost setkat se třeba s Václavem Nedomanským. Je to už hodně dávno. Pracoval pro Los Angeles Kings, kde jsem tehdy hrál. Pozval jsem ho v létě do Finska na svoji hokejovou školu. Z dalších jmen mě napadají Pospíšil, Holeček. A Jan Suchý. Hlavně způsob, jakým blokoval střely. Klesl do kolen a chytal puky vlastním tělem.
Jaké jsou největší zbraně českého hokeje?
Šikovnost. Češi jsou velmi dobří při hře s pukem. A šikovní nejsou jen vaši hokejisté, nýbrž všichni sportovci. Fotbalisté, tenisté. Ten talent tam je vždycky. Jsou zruční, přičemž ta úroveň je vždycky vysoká. Taky jsou chytří a hrají výborně jako tým. Na přelomu tisíciletí jste získali třikrát za sebou titul mistrů světa. To přece o něčem vypovídá. Po světě navíc máte tolik kvalitních hráčů. V NHL, Rusku i jinde.
V čem jsou Finové lepší hokejisté než Češi?
(dlouhé mlčení) Někdy v rychlosti. Také jsme měli vždycky dobré brankáře. Finové jsou rovněž zvyklí tvrdě pracovat, podřídit se týmu. Nemáme tak šikovné hráče jako Rusové, Češi nebo Kanaďané. Ale nejsilnější jsme asi v tom, jak se dovedeme obětovat pro mužstvo.
Víte, kdy získalo někdejší Československo první titul mistrů světa?
Přesně ne. Můžu jen hádat. Asi někdy těsně po druhé světové válce. A kolik jste jich vůbec vyhráli celkem?
To by měla být další otázka.
Jedenáct?
Správně.
Bingo!
Poslední medaili z velkého mezinárodního turnaje jste získal na sklonku kariéry při olympiádě v Naganu. Víte, kdo byl tehdy kapitánem českého týmu?
Vladimír Růžička. Můj bývalý spoluhráč z Edmontonu. Ale moc jsme toho spolu nenahráli. Snad dvacet zápasů. Možná, že Rosie přišel do NHL trochu pozdě. Jinak by udělal větší díru do světa. Byl to dobrý kluk. A talentovaný.
Hodně dlouho jste hrál v útoku s Waynem Gretzkým. Vzpomenete si, kdy jste se potkali poprvé?
V přípravném kempu Oilers v roce 1980. Přišel jsem tam jako nováček a byl pořádně vykulený.Wayne už byl hvězda. Hned jsem se rozhlížel, kdy už ho uvidím. Našel si mě sám. Ptal se, jaká byla cesta z Finska. Mluvil jsem tehdy špatně anglicky, ale rozuměl jsem mu. Nemohli jsme tušit, kolik fantastických let spolu prožijeme. Ale tehdy jsem ještě na něco takového nemohl ani pomyslet. Na prvním tréninku mě Dave Hunter na přivítanou pořádně seknul přes ruce. A bylo po snění.
Hrál jste s Gretzkým od začátku?
Kdepak. Začínal jsem v útoku s dalším Finem, Mattim Hagmanem. Až když v listopadu mužstvo převzal generální manažer Glen Sather, dal mě dohromady s Waynem. Rozuměli jsme si, jako bychom spolu hráli odjakživa. V prvním zápase, kdy jsme nastoupili spolu v útoku, jsem dal tři góly, on mi na všechny nahrál. Ale nešlo to hned samo od sebe. Přišlo období, kdy jsem se nemohl trefit 17 zápasů v řadě.
Bylo i pro vás těžké opustit domov a odejít do Severní Ameriky?
Trvalo nejmíň rok, než jsem si zvykl na jinou kulturu, jiný život mimo domov, bez rodičů, v neznámé zemi, kdy jsem se musel postarat sám o sebe. Přiznám se, že se mi někdy hodně stýskalo. Často jsem volal domů, hlavně když se nedařilo. Nešlo přitom jen o hokej. Žít mimo stadion byla obrovská změna. I můj tehdejší spolubydlící Paul Coffey trávil u sluchátka celé hodiny. Pocházel z Ontaria, byl taky pěkně daleko od domova.
|
Jari Kurri Narodil se 18. května 1960 v Helsinkách v rodině montéra a cukrářky. Má o dva roky starší sestru Ullu. Kluby: Jokerit Helsinky (1977-80, 1994-95), Edmonton (1980-90), Milán Devils (1990-91), Los Angeles (1991-96), NY Rangers (1996), Anaheim (1996-97), Colorado (1997-98). V NHL nasbíral za 17 sezon v 1251 zápasech 1398 bodů (601 + 797), ve 200 utkáních play-off přidal 233 bodů (106 + 127). Nyní je generálním manažerem reprezentace Finska. Největší úspěchy: Historická tabulka evropských střelců NHL Nejproduktivnější Evropané v NHL |
Co byste poradil dnešním mladým hokejistům?
Když jsou evropští hráči draftováni, musí se zámořským klubem podle pravidel do tří let podepsat smlouvu. Jinak se stanou volnými agenty. Možná i proto často spěchají, nemají tolik trpělivosti. V NHL třeba hned nedostanou příležitost. Někteří se pak vracejí jako horší hokejisté, než bývali dřív. V tomhle věku nemůžete jen hrát, potřebujete i pořádně trénovat. Vím, že to je složitý problém, že jsou do toho zapleteni i agenti, rodiče, kolem se točí spousta peněz. Cílem je NHL, ale někteří hráči odcházejí moc mladí, místo aby vydrželi třeba o rok déle a odcházeli připravenější. Tohle si ovšem musí uvědomit hlavně oni sami.
Kdybyste tehdy šel místo Edmontonu třeba do New York Rangers, mohl jste napsat docela jiný příběh. Souhlasíte, že jste měl štěstí na tým, na lidi?
Určitě. Když vyhráváte, je všechno jednodušší. Nastupoval jsem za úspěšný tým, a tím víc mě hokej těšil. Měli jsme skvělé mužstvo. Tehdejší Oilers, to nebyl jen Gretzky, ale taky Mark Messier, Grant Fuhr, Glenn Anderson, Paul Coffey. Celé to načasování vyšlo fantasticky. Byli jsme mladí, vyrůstali jako bratři. Do toho přišli zkušení hráči jako Jaroslav Pouzar nebo Willy Lindström ze Švédska. Užívali jsme si na ledě i mimo něj, trávili spolu spoustu času. To bylo taky moc důležité.
Jak mezi vás zapadli hráči jako Pouzar, od nějž vás dělilo nějakých osm deset let?
Byli jsme opravdu ještě hodně mladí, když do týmu přišel poprvé. Ale byli jsme rádi, že se mezi námi objevil takhle ostřílený borec, jemuž se náramně dařilo na mezinárodní úrovni. Skvěle mužstvo doplnil. Neuměl moc anglicky jako v té době ostatně spousta Čechů, ale byla s ním legrace, nestranil se ostatních. Myslím, že sám byl taky nadšený, že může hrát NHL, vnořit se do jiného životního stylu. Stali se z nás dobří přátelé. Na cestách jsme dokonce bydleli dost často spolu.
A co Petr Klíma?
Ten s námi moc dlouho nepobyl. Působil víc v jiných klubech. Ale v devadesátém roce dal ten slavný gól ve finále play-off proti Bostonu. Celý zápas se nedostal na led, pak ho tam poslali na jedno střídání a on v prodloužení rozhodl. Později jsme vyhráli popáté Stanley Cup.
Stýkáte se dál s bývalými spoluhráči?
Mám mezi nimi pořád spoustu přátel. Když třeba loni v dubnu vyšla Pouzarovi knížka, pozval mě na její křest. Hráli jsme zrovna s finskou reprezentací v Praze, tak proč ne? Příležitost potkat se s dalšími starými kamarády se naskytne hlavně během sezony, když se letím podívat za moře na finské hráče. Někdy přiletí oni k nám. Spousta jich zůstala u hokeje. Dělají skauty, manažery. Aspoň se můžeme vídat.
Sám jste neměl chuť pracovat pro NHL?
Zatím ne. Teď si užívám práce ve Finsku. Ale kdoví, co přijde.
Lákalo by vás třeba trénovat?
Teď ne. Necítím se připravený a myslím, že jsem na to ještě dost mladý. Trenéřina je těžká. A velmi nejistá. Představuje čtyřiadvacet hodin práce denně, přitom je člověk pořád vystaven silnému tlaku.
Otevírá vám jméno Jari Kurri dveře všude?
Mám dobré vztahy i s mladými hokejisty, mluvíme spolu o všem, nejen o hokeji. Moji bývalí spoluhráči nebo soupeři působí v různých pozicích. Fetisov v Rusku, Růžička v Česku, Gretzky v Kanadě, ve Švédsku zase Mats Näslund, Bengt Gustafsson. Je jednodušší s nimi vyjednávat a na něčem se dohodnout.
Mluvíte spolu také o jiných věcech, než je hokej?
Jasně, když si sedneme, najde se spousta témat. Třeba jak vyrůstají naše děti.
A co přátelé mimo hokej?
Pár jich mám. Známe se od dětství, vyrůstali jsme spolu. Hrozně to člověku pomáhá. Přivedou ho na jiné myšlenky, je s kým zajít na kávu nebo pár piv.
Opil jste se někdy českým pivem?
Párkrát jsem jich měl víc, než by se slušelo. Navštívili jsme jednou pivovar, vzali nás asi tři sta metrů pod zem a tam jsme ochutnávali. V Českých Budějovicích to bylo. České pivo je dobré. A taky silné.
Máte kromě hokeje ještě jinou kratochvíli?
Ne. I když možná rybolov. Můj největší úlovek byl devět a půl kila těžký losos. Ale jinak mi moc času nezbývá.
Sledujete jiné sporty?
Jistě. Byl jsem se podívat dokonce na mistrovství světa psích spřežení asociace Seppala, v němž soutěží huskyové a malamuti.
Finové milují i rychlé vozy. Jak jste na tom vy?
Zase tolik se o to nezajímám. Ale znám se dobře s Heikkim Kovalainenem, který nedávno podepsal ve formuli 1 smlouvu s Ferrari. Nebo s Juhou Kankkunenem a Tomim Mäkinenem. Jednou jsem se svezl jako spolujezdec při rallye. Fantastické. Jak může někdo řídit auto v takové rychlosti a v tak těžkém terénu? Já bych nevěděl, co si počít. Auto letí vzduchem a teď ho máte ovládnout, abyste neskončili na střeše. Vážně nechápu, jak to někdo může dokázat.
Kdo je podle vás nejslavnější Čech mimo hokej?
Jan Železný. Skvělý oštěpař. Trochu ho znám z Mezinárodního olympijského výboru.
Nemluví z vás i duše bývalého atleta?
No... to je ale už hodně dávno. Hrál jsem ještě fotbal a běhal na lyžích. Ale v atletice jsem byl i docela nadějný. V deseti letech jsem zaběhl šedesátku za 9,6 vteřiny. Ve dvanácti jsem se ovšem musel rozhodnout, čemu dám přednost.
Co nejhoršího jste dosud slyšel o Češích?
Rok 1968, kdy vás okupovali Rusové. Sleduji, co se ve světě děje. Nikdy jsem o tom nemluvil, ale tyhle věci se mě opravdu dotýkají.
Nemyslíte, že v mnohém mají Finové a Češi podobné osudy?
Možná ano. A nemusíme chodit jen do historie. Stačí se podívat na hokej. Kanada byla vždycky silná, ale zlepšuje se americký program. Dávají do něj spoustu peněz, stejně jako Rusové, kteří jsou znovu nahoře. Pokud naši hráči nezamíří za oceán, odcházejí většinou buď tam, nebo do Švédska. Hra se mění, život se mění, lidé se mění. Dveře jsou dneska otevřené všude. Nemáme miliony ani tolik hokejistů jako jinde. Naše možnosti jsou omezené. Ale taky musíme hledat a hlavně nacházet způsoby, jak jít dopředu.
