"Všechno je to o organizaci práce," tvrdí. A tvrdě odmítá obvinění ze střetu zájmů. Stejně tak přesvědčeně tvrdí, že navzdory neúspěchům minulé sezony český hokej v krizi není.
Takže s tím, že je český hokej vybrakovaný a zabředl do krize, tedy nesouhlasíte?
Kolikrát jsem se nasmál, když jsem o té krizi četl. Odcházejí nám hráči a je tady krize českého hokeje. A co teď s tím. V zahraničí se mě na to často ptají. Říkají: ‘Hele, ti lidé se zbláznili. Vy jste největší exportér hokejového zboží na světě a někdo tvrdí, že je u vás krize.‘
Jenomže základna není velká a ten export kvalitu logicky snižuje, ne?
Ale to přece není známka krize. Proč si berou naše hráče? Protože to v Čechách děláme dobře a jsme schopni produkovat kvalitu. A někomu stojí za to tu kvalitu pořád vyzobávat. Podívejte se, kolik českých hráčů působí v evropských ligách. A oni navíc třeba vedou bodování a podobně. Neříkejme si, že jsme v krizi. My jsme v jednom roce neuspěli ve dvou kategoriích. V jedné výrazně. Ale to se občas stává. Nemám pocit krize.
Ale vezměte si vrcholy tohoto roku: dvacítky neuspěly, mistrovská Sparta na klubovém poháru propadla, osmnáctka sestoupila a áčko horko těžko prošlo do čtvrtfinále mistrovství světa. To není známka, že něco není v pořádku?
To já respektuju. Ale ve sportu máte buď úspěch, nebo neúspěch. A není nic mezi tím. Je to o jednom zápase. Vzpomeňte si. Mistra světa jsme vyhráli naposledy ve Vídni. A tam jsme byli pár minut a jednu proměněnou penaltu od stejného osudu jako o rok předtím na šampionátu v Praze. To je jeden okamžik, který nesouvisí s nějakou plánovanou činností. Tady je kritizovaný nějaký systém, a navíc lidmi, kteří do něj už s prominutím ani nevidí a vůbec ho neznají. Navíc díky sportovním systémům o úspěchu rozhoduje řada faktorů. Vzpomeňte třeba na Turín. Tam Slováci hráli nejlepší hokej, narazili na nás, vypadli a jeli domů.
"Neříkejme si, že jsme v krizi. My jsme v jednom roce neuspěli ve dvou kategoriích. V jedné výrazně. Ale to se občas stává. Nemám pocit krize." |
Ale aby se tým dostal s odřenýma ušima do čtvrtfinále jako letos, tu už dlouho nebylo.
Ale bylo. Vzpomeňte na mistrovství světa v Norsku v roce 1999. Už jsme měli sbaleno, mužstvo se připravovalo na odjezd. A nakonec nás zachránili Slováci, kteří sebrali body Rusům. A jak to dopadlo pak? Vyhráli jsme titul.
Takže tvrdíte, že je všechno v pořádku?
Já tvrdím, že ten, co mluví o krizi, nebere v potaz argumenty, o kterých jsem doteď mluvil. Máme normální provozní potíže, které postihují obchodní i sportovní společnosti. Bohužel se v letošní sezoně sešly některé faktory, o kterých jsem mluvil. Netvrdím, že v některých věcech, které zapříčinily neúspěch, nemohlo dojít k chybným rozhodnutím. Ale to není systémová chyba.
A v čem tedy došlo k chybám?
Třeba si vyberete hráče, o němž pak zjistíte, že nesplnil roli, kterou jste od něho očekával. Nebo jste nezvolil správnou taktiku, přišla zranění. Největší průšvih se jednoznačně stal osmnáctce. Zákulisí neznám, nebyl jsem tam, ale neslyšel jsem o tom nic dobrého. I proto, že osmnáctka je nejvíc sledovaná agenty a skauty, tak tam jsou ty naše děti tímto faktorem dost ovlivňované. Promiňte, ale nevěřím, že národní tričko je pro ně v tu chvíli priorita. Ta priorita – a je nefér, když to nikdo neřekne – je zahrát si NHL a podepsat výhodný finanční kontrakt. A když tento faktor převáží motivaci reprezentovat a dosáhnout úspěchu, může to značným způsobem omezovat a případně i znehodnotit výkon. A to se podle mě stalo.
Dobře. A co u A mužstva? Co se stalo tam? Fanoušci se dočítali různé spekulace. Třeba o tom, že hráči z NHL nebyli uvolněni kvůli tomu, že jste kritik smlouvy s NHL.
To je taky nesmysl. Je zvláštní, že tenhle argument nikdo nepoužíval, když jsme vyhráli ve Vídni, v letech předtím nebo dovezli medaile z Turína a Rigy. Jsou to osobně zaměřené spekulace, které se občas někomu hodí do krámu, když se zrovna nedaří. Když někdo tvrdí, že nám to někdo dělá naschvál, tak je škoda, že si nemohl promluvit s kolegy ze Švédska a z dalších zemí. Oni také obvolávali desítky hráčů a řada z nich jim řekla, že nepojede. Švédové si nakonec vzali jenom jednoho, protože Mats Näslund řekl, že už nikam volat nebude. Je to pořád dokola. Toho bolí sval, toho bolí koleno, ten hráč má jiné priority, tamtoho nechce pustit klub. My jsme na tom trochu jinak. My hráče z Ameriky potřebujeme. Potřebujeme každého, kdo má zájem reprezentovat a má stabilní výkonnost, která na mistrovství světa patří. Nicméně tyto pomluvy vnímám přesně podle hesla "Když chceš psa bít, hůl si vždycky najdeš".
Takže na vás nikdo kvůli vašemu postoji k NHL naštvaný být nemohl?
K tomu ale můžu říct, že s NHL žádný problém nemám. Ubezpečuju vás, že s lidmi z NHL vycházím úplně normálně. Mám tam spoustu přátel. A za to, že jsme si řekli, že ve smlouvě ekonomicky není všechno, jak by mělo být, u hromady lidí dokonce vidím respekt. A i kdyby, tak moje jméno na těch uvolňovacích kartách ani není, podepisuje se sekretář svazu a tyto záležitosti s tím nesouvisí. Co nedokážeme asi nikdy spolehlivě zjistit, je, že se hráč třeba rozhodne, že se mu na mistrovství nechce a že radši řekne, že ho něco bolí a není úplně v pořádku.
A k tomu letos došlo?
Se spoustou hráčů jsem mluvil a nemůžu dát za všechny ruku do ohně. Ale ti, které jsme chtěli letos, se i přes zranění snažili přemluvit management klubů, aby je pustili. Hráče tam berou jako své zboží a snaží se, aby je měli jen pro sebe. Vidina zranění a případného několikaměsíčního výpadku je docela velkým strašákem.
"To, co se teď dělo po mistrovství světa, se mi nelíbí. Jako je klubová hokejová kabina, tak by podobné věci měly platit i u reprezentace. Je-li problém, nevidím důvod, proč bych ho měl řešit v novinách." |
Manažer u reprezentace jste dlouhá léta. Od olympiády v Turíně je hodně diskutované současné klima u národního týmu. Změnilo se s příchodem kouče Hadamczika? Říká se, že teď se do mužstva hráčům moc nechce.
Tak to je otázka pro hráče. To, co se teď dělo po mistrovství světa, se mi nelíbí. Jako je klubová hokejová kabina, tak by podobné věci měly platit i u reprezentace. Je-li problém, nevidím důvod, proč bych ho měl řešit v novinách. Já v médiích reaguju až v případě, kdy to udělá někdo druhý. Vždycky je lepší si věci férově říct. Když někdo nechce hrát za národní mužstvo a má k tomu své důvody, tak ať je řekne. Má na to prostě právo. Od roku 1994 jsem zažil trenérů hodně. Vždycky je to tak, že když je úspěch, tak se nic neděje. A když je neúspěch, je to průšvih a je úplně jedno, s kým to je. Každý z trenérů, co jsem zažil, má svá specifika. Ale diskuse mezi trenérem a hráčem musí být jen mezi těmi dvěma a v případě, že nenajdou stejnou cestu, je to problematické.
V tom je asi právě problém. Dřív hráči na šampionát jezdili, ale do Moskvy se nehrnuli.
Ale kteří jezdili? Ti, které možná myslíte, nebyli už před rokem v Rize. A byli jsme druzí. Ono to spíš bude tím, že před novou smlouvou s NHL podmínky o prohlídkách vůbec nebyly. Hráč se prostě rozhodl a odletěl. My jsme akorát poslali papíry, že si ho bereme, hráč se pojistil a bylo. Jediný rok, kdy jsme neměli problém, byl šampionát v roce 2005, kdy byla výluka v NHL. Vláďa Růžička měl k dispozici, co chtěl.
A jak to podle vás bude příští rok na šampionátu v Kanadě?
Kanada i USA jsou velmi hrdé státy. Jsem přesvědčený, že postaví hodně silné týmy. I termín je posunutý tak, že chytáte hráče z druhého kola Stanley Cupu. A také mám trochu obavy z toho, že lidé z reprezentačních týmů pracují v managementech mužstev NHL. A to by mohla být potíž. Protože oni udělají hodně pro to, aby mistrovství vyhráli. Příští rok je mimořádný. Je sto let českého hokeje, sto let světového hokeje. I proto je mistrovství v Kanadě.
Bude problém dostat před šampionátem hráče z Ameriky sem a pak zase zpátky?
Ten model bude asi docela složitý. Sem dostaneme hráče, kteří budou mít zájem reprezentovat. Myslím, že pro ně není až takový problém přiletět na kemp, když skončí sezona. Uvidíme. Věřím, že přijedou všichni, koho trenéři pozvou. Navíc tím, že se bude hrát v Kanadě, bude pro hokejisty z prvního a druhého kola Stanley Cupu všechno jednodušší. Místo letu do Evropy stráví v letadle maximálně tři čtyři hodiny a může hrát.
Sám jste zmínil, že reprezentace potřebuje hráče z NHL. V Moskvě také hráči z extraligy příliš nepřesvědčili. Zlepšit kvalitu soutěže by šlo zmenšením počtu účastníků, aby se kvalita nerozmělňovala. Je to reálná cesta?
Ideální počet, a říkal jsem to vždycky, se pohybuje někde okolo dvanácti týmů. Ale v tuto chvíli je realistický počet čtrnáct. A nechci to nijak spojovat s arbitráží. Když jich bude patnáct, tak jich bude patnáct. Pokud jde o kvalitu české ligy, tak dokud budeme schopni českým hokejistům nabídnout evropské peníze, aby nám neutíkali, budeme mít dost hráčů, kteří budou schopni předat své umění.
"Dneska nám odcházejí hráči v šestnácti sedmnácti letech. Je škoda, že neodejdou později, aby se vedle těch zkušených mohli vyvíjet. V tom vidím problém. Není to o tom, že by šanci nedostali. Nechtějí na ni čekat." |
Ale dřív byla liga silnější a atraktivnější. Souhlasíte?
Ano, ale také se nemohlo odcházet. Pak přišla generace Martinů Procházků, kteří odešli v okamžiku, když byli hokejově na vrcholu. Měli venku co nabídnout. A pak se vrátili. Někdo říká, že jsou důchodci, ale já tvrdím: Buďme rádi, že je v lize máme. Dneska nám odcházejí hráči v šestnácti sedmnácti letech. Je škoda, že neodejdou později, aby se vedle těch zkušených mohli vyvíjet. V tom vidím problém. Není to o tom, že by šanci nedostali. Nechtějí na ni čekat. Vidí jako pohodlnější cestu odejít. To jsou fakta, která nezměníte. Top hráči mizí.
A extraliga pak není schopna dotovat národní mužstvo tolik jako v devadesátých letech.
Ale také se podívejte, kolik jsme v té době měli v NHL hráčů. Navíc došlo k nějakému vývoji v Evropě. Finům a Švédům hráči tolik neodcházejí. Mají jiné standardy, jiné podmínky a chtějí tam žít. Kdežto Čech se sebere a po prvním neúspěchu vám zmizí, protože je pohodlné a hezké žít v Americe. To je prostě fakt a není hezké, když nás někdo kritizuje za to, že mladým nedáváme šanci a radši zaměstnáváme pomalu padesátileté důchodce. Tvrdím, že ne, naopak. Přínos starších hráčů, jako jsou Dopita, Patera, Procházka, Čaloun, je velký. Jsou to známí hráči, hokejisté, kteří mají výkonnostně stále co nabídnout a vedle nich mohou vyrůst ti, kteří by je mohli nahradit.
Pane Kusý, jste místopředsedou svazu, manažerem reprezentace i pardubického klubu, vedete pardubický hokejový svaz. Jak to všechno stíháte?
Je to jenom o organizaci času. To jsem vždycky dokázal. A protože tuto práci dělám od svých jednadvaceti let, tak v mém případě jde o míru zkušeností, které můžete využít. A také je to o týmu lidí, který pracuje s vámi. Když si do něj vyberete schopné lidi, kteří jsou schopní převzít odpovědnost za něco, o čem rozhodujete, pak je všechno snazší.
Jste tedy týmový hráč?
Vždycky jsem se za něj považoval. Ale neschovávám se za zodpovědnost někoho jiného. Pojmenuju argumenty. Když mě někdo viní z něčeho, co nedokážu ovlivnit, tak se samozřejmě ozvu. Ale když přede mě někdo dá nějakou výzvu, tak po ní jdu.
Sám říkáte viní z něčeho. Často jste obviňován ze střetu zájmů a z toho, že sedíte až na moc židlích. Co k tomu řeknete?
Že to je taky nesmysl. V poslední době jsem to slyšel mockrát, především od lidí, kteří v hokeji byli před třiceti lety a teď už dost dlouho nejsou. Ale například ministr kromě ministerstva také sedí ve vládě a jiných institucích. Navíc, když se na to podíváte, pořád vaříte stejnou polévku. Kompetence se logicky prolínají. Kdo tvrdí, že to tak není, tak je to z jeho strany buď osobní, protože mu nejsem sympatický, nebo by tam na mém místě chtěl vidět sebe, případně někoho ze svých kamarádů. Za svoji práci ručím. Kritiky jsem se nikdy nebál a někdy je u debat o ní hodně hlučno. Garantuju vám, že když se kdokoliv půjde zeptat trenérů a hráčů, se kterými jsem dělal, zjistí, že pro ně vytvořím takové podmínky, že mají jedinou starost. A ta se jmenuje lední hokej.
"Častokrát je mi podsouváno, že hokeji nerozumím. Ale já jsem hokej hrál, skončil jsem ve druhé národní. A to neznamená, že tuto práci nemůžu dělat. Kvalita práce se měří podle toho, co uděláte." |
Proč jste tedy poměrně častým terčem kritiky i řad hokejového hnutí?
Pokud vím, kritizují mě ti, na jejichž odchodu jsem se podílel, a ti, kterým jsem v jejich věcech nešel na ruku. Nedělám to. Jsem manažerský typ člověka, takže musím dělat i nepopulární rozhodnutí. Častokrát je mi podsouváno, že hokeji nerozumím. Ale já jsem hokej hrál, skončil jsem ve druhé národní. A to neznamená, že tuto práci nemůžu dělat. Kvalita práce se měří podle toho, co uděláte. A já můžu říct, že hodně těch slavných jmen se ke mně chodí ptát, jak má to nebo ono udělat. Moje úloha navíc není plést se do sportovních záležitostí. I když v Pardubicích pracuji dlouho, postavil jsem si tady mužstvo, které za posledních pět let hrálo třikrát finále, a nikdo mi tedy nemůže říct, že bych se nebyl schopen pohybovat ve sportovní otázkách, a v hokeji se na nejvyšší úrovni pohybuji pětadvacet let. Jenže v Čechách se případný úspěch v těchto pozicích neodpouští.
Narážíte na diskusi, kterou rozpoutal na olympiádě v Turíně předseda svazu pan Kulhánek, že by měl být manažerem reprezentace bývalý slavný hráč?
Ale my nejsme v Kanadě, aby třeba Steve Yzerman postavil mužstvo, dal k němu trenéra a ten to neřešil, protože je zvyklý trénovat s tím, co má. V Čechách a na východ od nás je to jinak. Tady si hráče vybírá trenér a já si nedovedu představit diskuse, kdyby někdo takový českému trenérovi národního mužstva, a to libovolnému, řekl: tady máš dvacet hráčů, budeš je trénovat a jsi za ně zodpovědný. To podle mě není cesta, která by byla v českém hokeji průchodná. Tady je vždycky jeden vládce střídačky, a to je hlavní trenér.
Zažil jste někdy jako manažer situaci, kdy jste byl opravdu v úzkých?
Před mistrovstvím světa v Praze. Řešili jsme problém, který hrozil velkým průšvihem na mezinárodní úrovni, a já jsem byl chvilku úplně bezradný. Měl jsem tam takový výstup a asi půl hodiny mi trvalo, než jsem to vydýchal. To byla situace, kterou bych ze života nejradši vystřihl. Musel jsem se rozhodnout pro nějaké řešení, ale všechny byly špatně.
To bylo asi hodně hektické období. Jak na pražský šampionát vzpomínáte?
A víte, že rád? Ale co bych si už nechtěl zopakovat, byla závěrečná fáze dostavby haly, kterou jsme nemohli ovlivnit. Šli jsme do arény, která byla hotová čtrnáct dní před začátkem. Řešili jsme věci, které nesouvisely s mistrovstvím. Na druhou stranu je to mistrovství hodnocené jako nejúspěšnější v historii. Ať už návštěvností, nebo atmosférou. Lidi si samozřejmě pamatují i na prohlídky při vstupu do haly, ale prostě jsme museli splnit bezpečnostní předpisy od majitele haly a my jsme je museli respektovat.
Jste známý jako emotivní člověk. Jste jím stále, nebo jste se zklidnil?
Určitě. Všechna rozhodnutí musíte dělat s chladnou hlavou. Jinak člověk jedná v pětadvaceti, jinak teď, když je mi jednačtyřicet. V mnoha případech se problémům vyhnu. Jak říkal pan Werich: Nejhorší ze všeho je srážka s blbcem a proč bych si kvůli tomu měl ničit vlastní zdraví. Ale netvrdím, že mě některé věci nedokážou rozčílit tak, že mají dohru v intenzivním divadelním vystoupení. Není přehrané, je realistické. Občas se mi stává, nejčastěji v kabině.
"Osobní věci, které se týkají třeba i nepravd, ze mě vyprchávají hodně dlouho. Svinstva, pomluvy, to jsou věci, které nevydýchám vůbec." |
Vyprchá to z vás hned?
Osobní věci, které se týkají třeba i nepravd, ze mě vyprchávají hodně dlouho. Svinstva, pomluvy, to jsou věci, které nevydýchám vůbec. Když je to pracovní problém, tak ho vyřešíte a druhý den řešíte něco jiného
Stane se vám, že si někdy řeknete, že nějakou ze svých funkcí pustíte?
Jo. Ale vy říkáte funkcí. Pod každou tou funkcí si každý představí jeden stůl, jednu židli, jedno auto a jeden mobilní telefon. Ale tak to není. Děláte pořád jednu věc. A protože jste nahoře, tak v tom hodně lidí vidí konflikt zájmů. Ale když se na to podíváte, v hokeji to tak není. Každý je měřený podle své práce a já se za svou práci nestydím, vždycky jsem za ni ručil a měl jsem v ní výsledky. A když se mě pořád někdo snaží kopat do zadku a říkat o mně, že jsem idiot, to mi ze srdce vadí. Mnoho věcí se navíc nezakládá na pravdě. Když si někdy čtu internet a to, co si o vás myslí fanoušci jiných klubů, žasnu. Že jsme gauneři a máme někde nasázeno, jak ovlivňujeme výsledky, a takovéto blbosti... Kdyby věděli, jaké řešíme problémy a co musíme všechno dělat, co to stojí úsilí, tak si někdy říkám: Mám to vůbec zapotřebí? Nicméně já jsem do těch funkcí byl zvolen demokraticky lidmi, kteří také hokej dělají celý život, a ti věděli, proč to dělají. Kdybych byl takový, jak mi spekulativně někdy podsouváte, pochybuji, že by mi někdo tu důvěru dal. Ve vedení českého hokeje jsem od roku 1994 a snadno si spočítáte, že od té doby až do současnosti to byla nejúspěšnější éra tohoto sportu v celé stoleté historii. Podle mě je to od pár lidí vyloženě osobní a to já neřeším. Život nepřináší jen radosti, ale i konflikty. A těch já se nebojím. Umím říci i NE.
Co je vaším hnacím motorem v těchto situacích?
Když za sebou máte pozitivní výsledky. To je ten hnací motor, proč to děláte dál a proč vás to baví.
