Čas od té doby pokročil a Kýhos dál na stařičkém stadionu diriguje modrobílé komando. Chyběl jen dva ročníky. Letos, po více než deseti letech od své chomutovské premiéry, touží mužstvo dovést do extraligy.
Zatím první lize kraluje.
"Extraliga v Chomutově, a ještě na novém stadionu, je můj sen," vyznal se jednapadesátiletý kouč. Den co den, měsíc co měsíc, rok co rok stále stejné prostředí, stejná kabina. Kýhos si nestěžuje. "Já motivaci hledat nemusím. Hokej je můj život. Neumím si bez něj představit ani jediný den," svěřil se.
Jako hráč válel v Litvínově, kde žije, ale jako trenérovi je mu souzený klub ze sousedního města. "Já se v Chomutově narodil, můj táta odsud pocházel, stejně tak babička s dědou. Až pak jsme se odstěhovali do Litvínova," přiblížil. "Pro mě je angažmá v Chomutově srdeční záležitost i proto, že to byla moje první trenérská štace u dospělých.
Mančaft z druhé ligy jsme naučili celkem dobře hrát hokej. A hromada kluků skončila v extralize." Trenérské řemeslo je vrtkavé, přesto bývalý útočník stále zůstává v jednom klubu. Jako fotbalový kouč Alex Ferguson, který šéfuje Manchesteru United už 21 let.
Kde bude on za deset let?
"Nevím, třeba stále tady," směje se. Proč spojení Chomutov - Kýhos funguje? "S klukama jsme si prostě padli do oka," nabízí vysvětlení. Poznal kupu hokejistů, s některými se musel rozejít, ale žádného z nich prý nepovažuje za nepřítele. "Tohle nepěstuju. Pokud někdo bral svůj konec osobně, je to jeho problém. Tak to chodí," tvrdí.
Kýhos si zakládá na partě.
"Tady je kolektiv opravdu výborný, není to jen povídačka. Hokejisty vybíráme i tak, aby sem zapadli po lidské stránce, aby to nebyl žádný rušivý element," poukázal na síto, které se zatím většinou osvědčilo.
Považuje se za trenéra-demokrata. "Jsem přístupný názorům hráčů, hodně spolu komunikujeme. Nějaká pravidla jsou určená, ale tady je nikdo neporušuje," líbí se mu disciplína. "Pokud by se útočník nechtěl naučit bránit, nemůže tu hrát. A životospráva? Nelítám po hospodách, každý hráč si to dneska uvědomuje. Je jiná doba. Kluci si to hlídají i sami mezi sebou," zjistil.
|
Kýhos a Chomutov |
Je odkojený útočným litvínovským hokejem a tenhle styl se mu vryl pod kůži. I Chomutov proto platí za útočnou mašinu. "Dávám svobodu pohybu v útočné fázi. Máme sice nacvičené kombinace, ale na ledě je to pokaždý jinak. Žádná z tisíce akcí není stejná. Záleží, jak hráči dokáží improvizovat, číst hru," osvětlil aktivní a agresivní hru.
Srdcař Kýhos patří mezi impulsivní kouče, kolikrát si vykřičí hlas. "Když vidím, že hráči na to nějakým způsobem kálí, nadávám. Náběh na infarkt ale nemám," pousmál se. "Jen občas z rozhodčích, mám na ně svůj názor. Ale už to není, co bývalo. Beru to s nadhledem." Za svůj trenérský vzor považuje otce, bývalého hráče i kouče Litvínova.
"On mě dostal v hokeji tam, kde jsem. Z každého trenéra jsem si pak bral něco. Jenže přístup trenérů tehdy nebyl jako teď, bylo všechno přesně nalajnovaný, člověk musel poslouchat, jinak ho odpálkovali," srovnává předrevoluční časy.
S tátou se neradí. "Už mám jiné názory než on." V rodině je však hokej téma číslo 1, vždyť pokračovatel rodu Vladimír Kýhos nejmladší hraje za Kadaň. "Něco do vínku dostal, šikovný je. Teď už je to jen tvrdá práce, záleží na něm," míní.
Kýhos stál s Chomutovem dvakrát na prahu extraligy. Baráží s Karlovými Vary však neprošel, ani loni se po finále s Ústím neslavilo. "To jsem dlouho skousával. Ale motivace ze série s Ústím je jasná: chyběl nám jen krůček, jeden gól. V letních zápasech s extraligou si kluci dokázali, že by ji zvládli. To je povzbudilo."
