Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šmíd se uzdravil, přesto je znovu náhradníkem. Zklamání, připustil bek

Ladislav Šmíd (vpravo) z Calgary má k puku blíž než Jordan Staal z Caroliny. | foto: AP

7 2015
Na marodce byl tak dlouho, že už na něj fanoušci v Česku málem zapomněli. A když se teď vrátil na led, trenér Bob Hartley, nespokojený s výsledky Calgary, ho brzy posadil. Cesta Ladislava Šmída zpět do NHL po deseti měsících probíhá dost komplikovaně.

Místo toho, aby se co nejčastěji zapojil do práce, sedává Šmíd dál na tribuně - tentokrát už jako zdravý náhradník.

„V obraně Flames je velký přetlak a Černého Petra jsem teď dostal já,“ lituje český obránce v rozhovoru pro iDNES.cz.

Jak vám je po zdravotní stránce?
Velice dobře. Myslím, že všechny ty trable jsem už překonal. Nemám žádný problém, jen se ještě někdy cítím unavený. Přece jen vynechat 51 zápasů je znát. Někdy mě bolí svaly kolem krku. Ale odehrál jsem pár utkání a žádné zdravotní potíže jsem neměl. Na tréninku si přidávám, musím se udržovat ve formě. Pauza byla hodně dlouhá.

Můžete popsat, jak probíhala?
První čtyři týdny po operaci jsem nemohl vůbec nic dělat. Ani zvednout své děti. Jakmile se dostaly přes čtyři kila, nesměl jsem je držet v rukou. V Kanadě jsem začal s rehabilitací, pak jsem chodil v Česku k paní Čížkové, abych zesílil záda a břišní svaly. Nebylo to nic záživného, ale hodně mi to pomohlo. Tři měsíce po úrazu jsem začal běhat na pásu v posilovně a další měsíc nato jsem mohl bruslit. V Liberci byli hodní, že mi to umožnili, měsíc jsem tam trénoval a odletěl jsem do Kanady. Až do konce kempu jsem měl program bez kontaktu.

Do toho všeho se vám ještě předčasně narodila dvojčata. Jak jste to zvládal?
Díky Bohu za to! Jinak to pro mě bylo velice špatné období. Já jsem byl zraněný, manželka měla rizikové těhotenství, bylo to dost těžké. Děti se pak narodily předčasně a byly dlouho v nemocnici. Mě pustili ze špitálu po čtyřech týdnech po operaci, takže jsem si je ani neužil a tři týdny jsem byl mimo na silných práškách proti bolesti. Nebyla to žádná sranda.

Po minulé úspěšné sezoně byla v Calgary velká očekávání. Je v klubu cítit zklamání, že se je nedaří naplnit a navázat na dobrý rok?
Máme skutečně útlum. Ale věřím, že jsou to takové vlny, každý tým je občas nahoře i dole. Pořád je začátek sezony, nemůžeme skládat zbraně. Máme téměř stejný tým jako loni, já bych se o nás nebál.

Do NHL jste znovu naskočil 23. října, ale kouč Hartley vás po třech zápasech posadil. Jak to berete?
Hodně mě to mrzí, protože jsem makal dost a dost. Dal jsem se zdravotně dohromady a právě proto bych rád hrál a ne seděl. Je to pro mě velké zklamání.

Jak jste viděl svůj výkon ve třech dosavadních startech?
První zápas jsem byl hodně hodně nervózní, ale pak jsem se rychle zklidnil a bylo to v pohodě. Řekl bych, že jsem odehrál dvě kvalitní utkání, ale potom mě trenér nepostavil do sestavy. Musím být psychicky silný a hodně na sobě pracovat. Pro mě není důvod něco měnit.

V práci tedy není příliš veselo, zato rodina s desetiměsíčními přírůstky Ladislavem a Zoey vám to vynahrazuje, že ano?
Děti jsou nemocné, asi záškrt. Ale už je to lepší a celkově je to super. Když přijdu domů, zapomenu na hokej. Teď přiletěli rodiče pomoct manželce, je na dvojčata sama a proto je ráda.

Domluví se rodiče s vaší kanadskou ženou?
Sice nemluví anglicky, ale rukama nohama se dorozumí a manželka je má hrozně ráda. A naši ji taky. Nechápu, jak je to možné, když si nerozumějí. Něco si překládají na internetu a pak všechno funguje. Je to náročné, já teď přiletěl z tripu domů a spal jsem čtyři hodiny - když už nebrečelo jedno dítě, probudilo se druhé. Žena naspala tak hodinu. Spousta práce, ale je to super.

Autoři:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze