"Nikdy jsem nebyl týmu s nejvyššími ambicemi. Rád bych nezklamal," říká pětadvacetiletý gólman. S klubem podepsal dlouholetý kontrakt, podrobnosti tají.
Poznáte ho podle vlnitých vlasů klukovské tváře. Sebevědomí mu nechybí, vždyť si připsal všechny tři medaile slovenské reprezentace. Teď si na Slovensku zařizuje osobní věci, pondělí by se měl připojit k týmu.
Jste připraven na tlak? V Pardubicích se porážky neodpouštějí a váš předchůdce Adam Svoboda pozici jedničky nezvládl - tým v minulé sezoně vypadl překvapivě ve čtvrtfinále.
Chci dokázat, že na to mám. Hodně lidí si myslí, že mé výsledky jsou náhoda. Že jsem turnajový typ.
Pardubice vás oslovily před šampionátem. Nebylo to necitlivé?
Ne, bral jsem to jako povzbuzení a důvěru. Moc jsem se tím nezabýval, novináře jsem odbýval, než jsem podepsal smlouvu.
Jdete do české extraligy. Nebojíte se, že na vás jako na Slováka budou někteří diváci pokřikovat?
Když budu chytat dobře a nebudu dělat somariny (hlouposti - pozn. aut.), lidi mě přijmou.
Peter Šťastný, slovenská hokejová legenda, si v rozhovoru stěžoval, že Slováci ve společném státě na Čechy dopláceli. Myslíte si totéž?
Já to neřeším. Přijde mi, že po rozdělení pořád Češi a Slováci drží spolu, třeba v NHL je to zvykem.
Naposledy jste působil v Petrohradě, i teď jste měl několik nabídek z Ruska. Proč jdete do české extraligy?
Dal jsem přednost kvalitě před penězi. Těším se, že budu s rodinou. Plánujeme, že si v Pardubicích pronajmeme byt nebo domek. Synek Ján Lašák třetí bude mít vlastní pokoj.
Takže se aspoň vyspíte?
On je zlatý, těším se, že budeme žít jako normální rodina, a ne jako kočovní Cikáni. Nashville, nižší zámořské soutěže, nedávno Rusko...
V Rusku se vám nelíbilo?
Ne. Polovinu času jsme strávili na báze. Byl to pro mě šok.
To je takový hokejový tábor. Předtím jste nic podobného nezažil?
Nikdy. V Americe mi říkali: Dělej si, co chceš, klidně si dej panáka, ale na tvoje místo čeká dvacet lidí. V Rusku vás zavřou a všechno vám zakazují.
Máte štěstí, trenér Výborný patří mezi demokratické kouče.
Několik minut jsme spolu telefonovali, měl jsem z toho výborný pocit.
Bývalá jednička klubu, Adam Svoboda, teď musí odejít. Prý jste mu o tom řekl jako první. Jak to vzal?
Nemluvil jsem s ním. Není v tom nic osobního. Mě taky vytlačili jiní brankáři z Nashvillu.
Měl jste dělat dvojku Tomáši Vokounovi, ale odchytal jste jen tři zápasy. Proč jste se neprosadil?
Trenér mi nevěřil. I kdybych odchytal dobře tři zápasy v kuse, řekl by mi, že to byla náhoda.
S Tomášem Vokounem jste v kempu bydlel na pokoji. Spřátelili jste se?
Tomáš je výborný hráč i člověk, ukázal mi, že musím tvrdě trénovat. Vždy mě podržel a pak snad dokonce šel za vedením s tím, že mi měli dát víc šancí. I Tomáš má malé dítě, manželky chodily spolu na procházky.
Bavili jste se při mistrovství?
Jo, hecovali jsme se. Říkal jsem mu, že se po mně opičí s těmi vychytanými nulami.
Slovenští redaktoři psali, že atmosféra v Sazka Areně byla jako při koncertu vážné hudby? Taky vám to tak přišlo?
Víc se nám líbilo v Ostravě, je to hala jen na hokej, všude bylo blíž. A navíc jsme tam jen vyhrávali.
Česká reprezentace stejně jako slovenská neuspěla, ale fanoušci hráče spíš utěšovali. Máte podobné ohlasy?
Tak devadesát procent lidí mi děkovalo, jak jsme hráli, a ten zbytek mi říkal, že to byla moje chyba.
Co jste jim odpověděl?
Že to je jejich názor. Ale na ty penalty, ve kterých jsem dostával od Američanů jeden gól za druhým, dlouho nezapomenu. Měl jsem být odvážnější.
