Vážil sotva kilo. Tátovi se vešel do jeho velké dlaně. Vytoužený synek Austin se manželům Lemieuxovým narodil v dubnovou neděli, tři měsíce před termínem. S pomocí lékařů a modliteb rodičů v nemocnici stojící kousek za Pittsburghem bojoval na jaře 1996 o právo setrvat na světě.
Teď je mu devatenáct a dostal se na širší soupisku Omaha Lancers, klubu v nejvyšší americké hokejové juniorské soutěži USHL. Z neduživého chlapečka vyrostl v mladého muže měřícího 188 centimetrů.
Pravda, se 73 kilogramy připomíná hubenou postavou spíš basketbalistu. V draftu do NHL si ho loni ani letos nikdo nevybral. Možná to nikdy nedotáhne do ligy, v níž kdysi vládl jeho otec Mario, kapitán Pittsburgh Penguins. Přesto už několikrát zasáhl do jejích dějin.
Tak třeba 26. dubna 1996, kdy Lemieux senior po dvou trýznivých nocích probděných v porodnici nastoupil proti St. Louis a uspořádal pod kupolí arény přezdívané Igloo nezapomenutelné představení.
Mario Lemieux a pár fragmentů z jeho života.
Kdo ví, co ho tenkrát motivovalo. Přítomnost úderného páru Wayne Gretzky - Brett Hull v dresu Blues? Nebo spíš chtěl nevídanou kanonádou povzbudit drobounkého Austina? Každopádně přispěl k vítězství domácích 8:4 pěti góly a dvěma asistencemi.
Při páté trefě uklouzl a pak u zadního hrazení ležel s pažemi zvednutými ke stropu stadionu, zatímco diváci šíleli. „Byla to Mariova show, to bezpochyby. Velký spektákl!“ klaněl se Mike Keenan, kouč poražených.
„Dnešek byl výjimečný,“ řekl Lemieux v obklíčení novinářů, spadla z něj tíha širého světa. „Děťátku se daří výborně, manželce taky, takže se zase můžu soustředit na hokej.“
Austinovi byly čtyři roky, když už pravidelně chodil do kabiny Penguins. Obdivoval zejména jejich kapitána Jaromíra Jágra. Mario se mezitím stal majitelem klubu, užíval si pohody v penzi, hrál golf.
Na podzim 2000 se Austin v zákulisí Igloo přitočil ke kustodovi, jenž právě brousil brusle před večerním utkáním. Scénku nedávno na svém Facebooku popsal právě Jágr.
Kluk se díval na plakát hokejisty v dresu „Pens“ a ptal se brusiče, kdo to je. „Přece tvůj táta,“ uslyšel.
„On hrál hokej?“
„To si piš. A dlouho byl nejlepší na světě.“
„Aha, to jsem nevěděl.“
Jágr (a nejen on) se domnívá, že se zvěst o Austinově rozmluvě s kustodem donesla až k Mariovi. A že právě kvůli touze předvést se před synkem v plné zbroji a parádě se pak v prosinci vrátil na led.
Austin Lemieux
Blonďáček Austin užasle sledoval, kterak plachta s číslem 66 klesala od stropu haly, kde připomínala jedinečnost legendárního útočníka na odpočinku: Super Mario je zpět.
Lemieux se předvedl náramně. V mužstvu vedeném Ivanem Hlinkou pomohl Jágrovi k páté Art Ross Trophy pro krále bodování. Ve Stanley Cupu postoupili Penguins do semifinále. Později ještě do ligy osobně uvedl svého nástupce Sidneyho Crosbyho, načež nadobro skončil.
Austina poté občas trénoval v žákovských týmech v Pittsburghu a okolí. Hoch u hokeje vydržel, třebaže byl drobnější než jeho vrstevníci. Až v poslední době se vytáhl. A pokud ještě zesílí, třeba jednou pronikne mezi profesionály. V minulé sezoně pravé křídlo dorosteneckého týmu Penguins Elite nasbíralo 37 bodů (14+23) ve 31 startech.
Lemieuxové v hokejových kronikách zřejmě nezastíní nejslavnější páry „otec–syn“. Vždyť Bobby & Brett Hullovi nastříleli v NHL (včetně play-off) 672 + 844 = 1 516 gólů. Gordie Howe si zase v konkurenční soutěži WHA zahrál za Houston Aeros se syny Markem a Martym.
Není pro potomka snadné prorazit v oboru, v němž zářil táta. Nevyhne se věčným srovnáním. Není snadné se s nimi vyrovnat. Třeba Ivan Hlinka mladší tlak neunesl. Ale zdá se, že Austin Lemieux si lásku k hokeji nikým zkazit nenechá.
