Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Draisaitl junior míří na Světový pohár. Těší se na souhru s Kopitarem

Mark Letestu (vlevo) a Leon Draisaitl z Edmontonu se radují z gólu. | foto: AP

25 2016
Léto trávil podobně, jako když jeho otec Peter, kouč pardubických hokejistů, ještě šéfoval střídačce Hradce Králové. Leon Draisaitl, už ve dvaceti jedna z hvězd Edmontonu, se v uplynulých týdnech chystal v Pardubicích na třetí sezonu v NHL pod dohledem svého kondičního trenéra a bylo jej možné zahlédnout i v aréně, kam chodil bruslit.

Volnější režim, kdy si tréninky stanovoval podle potřeby, je však pryč. V září to pro Draisaitla mladšího nabere rychlý spád: olympijská kvalifikace v dresu německého národního týmu, kemp Edmonton Oilers a mezitím to nejpodstatnější: hokejovými fandy dychtivě vyhlížený Světový pohár v kanadském Torontu. Na něm se Leon Draisaitl ukáže v Týmu Evropy.

„Když jsem se dozvěděl, že tam jsem, bral jsem to jako velkou čest. Bude to skvělá zkušenost,“ říká mladý hokejový centr.

Na čem jste od představitelů Edmontonu dostal v letní přestávce za úkol zapracovat?
Stále jsem velmi mladý hráč, je mi teprve dvacet, takže rozhodně nejsem dokonalý hokejista. Je hromada věcí, na kterých se dá dělat pořád. Je třeba se zlepšovat v každé herní situaci. Pro mě je to hlavně o tom, zesílit a vrátit se na kemp v co nejlepší kondici. Uchovat si ofenzivní instinkty, zapracovat na buly a tak dále.

Stihl jste nějakou opravdovou dovolenou?
Jo, dva týdny jsme s rodinou strávili ve Španělsku, bylo to fajn. Snažil jsem se tam sportovat, ale zároveň jsem stačil i zrelaxovat.

Máte vedle hokeje nějaká další hobby nebo oblíbené sporty? Spousta hokejistů vyznává například golf...
Ve Španělsku jsem hrál občas tenis, mám taky rád ping-pong, fotbal. Nemám na to moc času, ale vždycky je to zábava.

Váš otec má bezpochyby svoji zásluhu na tom, kam jste to dotáhl. Nakolik mu vděčíte za svoje dosavadní úspěchy?
Strašně moc. Nehrál bych hokej, kdyby ho předtím nehrál on sám. Odmala mě bral s sebou na stadion, mohl jsem bruslit s jeho týmy. Když ještě hrál, často jsem byl v kabině. Naučil mě spoustu věcí a měl na mě největší vliv.

Sám ale v jednom interview přiznal, že byl možná někdy se svými radami až moc důrazný. Bylo těžké je vstřebávat?
Nešlo o to, že by na mě byl nějak přehnaně tvrdý, ale zkrátka o to, že to je můj táta. Máme velmi blízký, kamarádský vztah. Bylo to pro mě emocionálnější. Vždycky to nechával na mně a já se na něj obracel, kdykoli jsem chtěl něco vědět. Ne naopak. Byla to skvělá pomoc.

Leon Draisaitl

Hokejový centr Edmonton Oilers v NHL, narozen 27. října 1995 v Kolíně nad Rýnem. Jeho otcem je bývalý německý reprezentant Peter Draisaitl, současný trenér Pardubic.

Leon Draisaitl prošel mládeží Kolína a Mannheimu a na podzim 2012 se přesunul do Kanady, kde hrál Western Hockey League za Prince Albert Raiders a Kelowna Rockets.

Mimořádný talent německého hokeje si v draftu NHL v roce 2014 vybral Edmonton v prvním kole jako 3. v celkovém pořadí. V nejlepší lize světa letos načne svou třetí sezonu; předtím si ale zahraje také na Světovém poháru.

Táta byl v nejvyšší německé soutěži hvězda, hrál i za reprezentaci. Vy jste se narodil až v roce 1995, vnímal jste to nějak na sklonku jeho kariéry? Měli ho lidé v Německu v úctě?
Když končil, byl jsem opravdu ještě hodně malý. Věděl jsem, že je to hokejista a že lidi chodí na jeho zápasy. Jak rostete, začíná vám docházet, že se tím živí jako profík, pak se podíváte na statistiky a vidíte, že sbíral i dost bodů a hrál na olympiádách a na mistrovstvích světa.

Poznávali ho v civilu fanoušci? Přece jen fotbal nebo i házená jsou v Německu mnohem populárnější než hokej.
Určitě. I dneska, když se procházíme v Kolíně nad Rýnem, si ho lidi všimnou, je to milé. Vždycky hrál ve městech poblázněných hokejem, jako je právě Kolín nebo Mannheim. To jsou zřejmě dvě největší hokejové bašty v Německu.

Na rozdíl od vás se narodil v někdejším Československu. Mluvíte česky tak jako on?
To zdaleka ne. Trochu rozumím, aktivně dokážu použít pár jednodušších slov. Ale delší konverzaci v češtině bych nezvládl.

Do zámoří jste odešel v 16 letech. Cítil jste se tam osaměle?
Ani ne, byl to můj velký sen zahrát si v Kanadě, vždycky jsem si to chtěl zkusit. Samozřejmě že zpočátku to bylo trochu těžší, protože jsem byl daleko od své rodiny, ale to se rychle poddá. Měl jsem taky štěstí na rodinu, u které jsem byl ubytovaný, byli báječní. Ten přechod mi hrozně ulehčili.

Co vám dala juniorská WHL v Prince Albert a v Kelowně?
Připravilo mě to na styl, kterým se hraje v Severní Americe, ukázalo mi to, jak hrát správně. A pomohlo mi to i v osobnostním růstu, musel jsem se starat sám o sebe. Neměl jsem vedle sebe mámu, tátu ani sestru.

Váš herní projev se původně hodně lišil od toho, co jste pak v Kanadě viděl?
To se nedá moc porovnávat. Byl jsem sice skvěle připravený mentálně, protože jsem to hodně konzultoval s agenty i s tátou, ale jsem hráč z Evropy, kreativní typ, což v zámoří vždycky nefunguje. Ale v Kanadě jsem měl výborné trenéry, kteří mi důvěřovali a částečně mě nechali hrát moji hru. Mohl jsem těžit ze svých předností.

V roce 2014, kdy jste šel na draft, nebylo pochyb, vás někdo vybere v první desítce. Když jste slyšel svoje jméno už jako třetí v pořadí, byl to pro vás šok?
Ne, proč bych z toho měl být šokovaný?

Míním to v dobrém slova smyslu, bylo to opravdu hodně brzy. Takže jste s tím počítal?
Nikdy nevíte, co se při draftu přihodí, ale byl jsem si víceméně jistý, že půjdu v top 5.

Vybral si vás Edmonton, za nějž nyní hrajete. Líbí se vám město?
Je to tam super. Hokej je číslo jedna, lidi s Oilers žijí. Je paráda hrát neustále před plným barákem s tak vášnivými fandy.

Zastavují vás běžně na ulici?
Ano, hokejem tam dýchají a bylo tomu tak vždycky. Oilers mají velké jméno v hokejovém světě. Ve městě vás zaregistruje v podstatě každý.

Z pohledu vašeho soukromí je tedy výhoda, že za Edmonton hraje i Connor McDavid, ne?
To stoprocentně. Strhává na sebe většinu pozornosti.

Letos to byla vaše druhá sezona v NHL. Měl jste parádní start, 7 bodů ve 3 zápasech a pak asi ještě čtyři bodové šňůry. V závěru už to tak dobré nebylo, i když hokej samozřejmě není jen o gólech a asistencích. Čím to? Měl jste pech, nebo se třeba projevila únava?
Smůla to nebyla. Jak jste sám řekl, body v hokeji nejsou všechno. Myslím, že i potom jsem hrál velmi slušně, i když se mi nedařilo až tak, jak bych si představoval. Přesto tu sezonu považuju za velmi úspěšnou.

Leon Draisaitl jásá po gólu v dresu Edmontonu.

Leon Draisaitl jásá po gólu v dresu Edmontonu.

Leon Draisaitl (vlevo) z Edmontonu sw snaží udržet puk před dotírajícím Martinem Hanzalem z Arizony.

Leon Draisaitl (vlevo) z Edmontonu sw snaží udržet puk před dotírajícím Martinem Hanzalem z Arizony.

Soupeři si vás potom patrně také víc hlídali.
Přirozeně. Jakmile na sebe trochu upozorníte, víc se na vás zaměří. Pořád hrajete proti těm nejlepším z dalších týmů a musíte se s tím popasovat. Řekl bych, že se mi to většinou dařilo.

Po sezoně jste se podruhé představil na mistrovství světa. Německo postoupilo do čtvrtfinále, kde vypadlo s Ruskem. Museli jste být spokojení, že?
Byl to hodně povedený turnaj. V předchozích pár letech německý hokej nebyl tam, kde bychom chtěli. Tohle byl krok správným směrem. Měli jsme tam opravdu dobrý tým, snad se od toho odrazíme.

Vybrali vás do Týmu Evropy pro světový pohár. Co to pro vás znamená?
Když jede sezona, tak o tom moc nepřemýšlíte. Snažíte se hrát dobře a pomoci týmu k vítězstvím. Ale někde vzadu to máte uložené, že byste se do toho výběru mohl dostat. Když jsem se dozvěděl, že tam jsem, bral jsem to jako velkou čest. Bude to skvělá zkušenost.

Těšíte se na konkrétní spoluhráče?
Jasně, je tam řada hvězd. Hráčem, který mi vždycky imponoval, je Anže Kopitar. Na toho se těším moc.

Hecujete se s kluky z Edmontonu, kteří budou hrát za další týmy, jako jsou třeba McDavid a Ryan Nugent-Hopkins v mužstvu Severní Ameriky?
Takové vtípky proběhnou vždycky. Bude vzrušující si proti nim případně zahrát.

Určitě sledujete změny v kádru Edmontonu. Bude vám hodně chybět parťák z lajny Taylor Hall?
Jo. Je to vynikající hokejista, výtečně jsme si na ledě rozuměli, hrát s ním byla paráda. Myslím, že bude v New Jersey hodně platný. Všichni věděli, že zoufale potřebujeme beky, a trejd mohl postihnout kohokoli snad s výjimkou čísla 97 (McDavida). Něco se muselo změnit a je mrzuté, že to odnesl zrovna „Hallsie“. Je to skvělý kluk.

Předpokládám, že zůstanete v kontaktu.
Stoprocentně, vycházeli jsme spolu výborně, jsme dobří kamarádi a to se nezmění.

Jste hodně zvědavý na finského mladíka Jesse Puljujärviho, jejž Edmonton letos draftoval?
Je třeba mu dopřát trochu času, sám jsem si prošel něčím podobným. Je velmi talentovaný a na svůj věk fyzicky vyspělý. Věřím, že se prosadí.

Leon Draisaitl (vpravo) z Edmontonu ujíždí Brendenu Dillonovi ze San Jose.

Leon Draisaitl (vpravo) z Edmontonu ujíždí Brendenu Dillonovi ze San Jose.

Váš tým, loni v Západní konferenci poslední, je zase o něco zkušenější. Má podle vás na to, aby se v nadcházející sezoně posunul výš a případně se pral o play-off?
Na to je moc brzy. Myslím, že tým posílil, ale jak moc se to projeví, na to si musíme počkat.

Zmínil jste Anže Kopitara. Mrzí vás, že váš další idol Pavel Dacjuk odešel do KHL?
Nic, co udělá Pavel Dacjuk, nelze brát jako zklamání. Pro mě je jedním z nejlepších hráčů, kteří kdy hráli hokej. Několikrát jsem s ním mluvil, je to milý a skromný člověk. Je nutné respektovat jeho rozhodnutí; v Petrohradě bude určitě zářit.

Ale v NHL po něm zbude díra.
Rozhodně. Každý zápas předvedl na ledě něco výjimečného, to tam teď bude scházet.

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze