"To je pravda, ale ještě není konec. Lepší výkony teprve přijdou. Já myslím, že budeme všichni mile překvapeni," hlásí neustále dobře naladěný jihlavský rodák.
Vždycky jste chtěl být masérem?
Ne, dostal jsem se k tomu úplnou náhodou. V Dukle Jihlava tehdy před nějakými šestnácti lety končil legendární masér Pavel Křížek a mně nabídli, jestli bych si nechtěl udělat kurz. Že bych pak mohl jeho práci přebrat. Dělal jsem tenkrát provianťáka a rozhodl se, že do toho půjdu.
Odborníci tvrdí, že hokej se pořád vyvíjí. Dá se to samé říct také o nárocích hokejistů v oblasti masérských služeb?
Ani ne, hned od začátku byly přemrštěné (směje se). Ale dá se to vydržet. Zatím žiju, což je toho jasným důkazem.
Každopádně maséři už přestupují stejně jako hokejisté...
To je fakt. Třeba já jsem se po příchodu z Jihlavy upsal Varům na pět let. Smlouva mi končí v roce 2011.
A máte v ní zahrnuty i prémie za vyhrané zápasy?
Jasně, akorát teď si jich moc neužiju. Já klukům říkal hlavně kolem Vánoc, ať pořádně hrají, abych měl aspoň na stromeček. Nevyšlo to, tak se na mě složili. Oni jsou vůbec moc hodní (směje se).
Od letošního roku se mohou Karlovy Vary chlubit novou reprezentativní halou. Pamatovali při její výstavbě i na masérskou komůrku pro vás?
Zázemí je tady parádní. Masérnu jsem si vyzdobil nejrůznějšími relikviemi, aby se u mě kluci cítili dobře. Někteří sem chodí jen tak na pokec. Není pravidlo, že by se nechali všichni masírovat. Znám spoustu hokejistů, kteří na masáži nebyli za celou dobu své kariéry ani jednou.
O jaké relikvie se přesně jedná?
Mám tady hlavně dresy, které mi kluci darovali. Namátkou třeba od Pepy Vašíčka ještě když hrával v NHL, nebo od Franty Musila. A pak taky od Jirky Hudlera z reprezentace. Je jich fakt hodně. No a samozřejmě tady nesmějí chybět ani stříbrná a zlatá medaile, které jsme v posledních dvou letech získali s Varama.
A co třeba dvě zlata z mistrovství světa dvacetiletých? U těchto úspěchů jste přece také byl...
Určitě. To byly asi vůbec nejhezčí chvíle, které jsem s hokejem zažil. Opravdu! I když potom postup s Duklou do extraligy a loňský titul mistra republiky byly taky parádní.
Oba povedené juniorské šampionáty absolvoval jako hlavní kouč Jaroslav Holík. Jak s týmem vycházel?
Byl to takový táta všech těch kluků. Choval se k nim přátelsky, poradil jim, když potřebovali...
Počkejte, opravdu oba mluvíme o stejném trenérovi?
No, já se tehdy taky divil. Jasně že na ně uměl při zápase pořádně zařvat, ale hned potom se zase choval jako jejich táta. To myslím naprosto vážně. Fungovalo to skvěle. On byl pro ně obrovská autorita.
Pro vás taky? Nebo ani tahle hokejová legenda neunikla vašim vtípkům?
Je pravda, že jsme si s kolegou Majklem Kábelem dovolili ho zahrnout do našich legrácek. A vzal to úplně skvěle. Pamatuju si, že jsme jeho a pana Rulíka předváděli před celým mančaftem a on se neuvěřitelně řehtal. Nikdy předtím jsem ho takhle rozesmátého neviděl. Jasně že potom celé to představení zakončil výhrůžkou, že nás oba zabije. Ale to u něj bylo normální (směje se).
Když už jsme narazili na vaše humorné akce, co říkala rodina těm loňským a předloňským barevným kreacím na hlavě?
Poprvé to vzala v pohodě, podruhé to bylo horší a myslím, že potřetí už bych asi nesměl domů.
Takže pro vás je vlastně dobře, že se teď Energii moc nedaří...
No vidíte, i tak se na to dá koukat. Vypadá to, že letos budu moct domů i v březnu (směje se). Ale já bych to stejně zase nakonec nějak zařídil. Jen kdyby se tak chtěli kluci zvednout.
Mluvil jste o tom, že si za vámi hráči chodí do masérny jen tak popovídat. Rozebíráte občas třeba i jejich vztahy?
Určitě, ale i jiné věci. Já se jim vždycky snažím poradit, protože už toho mám za sebou poměrně dost. A oni si z toho snad něco vezmou. To máte jako s dětmi, těm taky radíte co možná nejlépe. No a tohle jsou taky takové moje děti.
A co nějaká univerzální rada pro všechny?
Univerzální? Asi - zatloukat, zatloukat a zatloukat (směje se).
Stačí s vámi vůbec někdo v humoru držet krok? Jednoznačně útočník Honza Košťál. Na toho si musíte dát fakt velký pozor. Skoro pořád dělá nějaké skopičiny. A mockrát dostal už i mě či kolegu kustoda. Mimochodem s tím se taky pořád špičkujeme.
Rozčílil jste se vůbec někdy?
Myslíte jako ve Varech? Ne. Zatím tady nejsem tak dlouho, abych si to mohl dovolit. A pak taky už nejsem nejmladší, musím myslet na svoje zdraví. Dost na tom, že už mám úplně šedivou hlavu. Ale zase na druhou stranu, pořád je mít lepší šedivé vlasy, než žádné (smích).
Na návrat do Jihlavy nemyslíte?
Jasně že ano. Jihlava je pro mě srdeční záležitost. Ale ta už teď skvělého maséra má. Jindra Hurda je opravdu výborný, takmu přece nepolezu do rajónu. Leda až půjde do důchodu (usmívá se).
Už jste někdy někomu prozradil svůj recept na dobrou náladu?
Já ho nikdy netajil, je naprosto jednoduchý. Malicherné věci házím za hlavu a soustředím se pouze na důležité věci, což je zdraví mé rodiny. No a hlavně se pořád usmívám.
