Moc velkých rozhovorů nedává, v televizi se objevuje zřídka. „Popularita mi vadí. Jsem docela introvert. Raději budu tvrdě pracovat než se někde fotit a ukazovat,“ vysvětluje šéf hokejové Komety Libor Zábranský.
Do brněnského hotelu Boby dorazil v mikině s logem Hokejových her a z okna pozoroval provizorní arénu za Lužánkami. Právě tam v pátek Kometa v zápase se Spartou posunula rekord v návštěvnosti.
Díky Zábranskému si tisíce Brňanů žijí svůj sen, značka Kometa dávno přesahuje hranice regionu. O utkáních pod širým nebem se psalo i v Kanadě.
Jaký vztah máte s fanoušky? Cítíte jejich vděk?
Řeknu to takhle. (přemýšlí) Nechci být vidět, ale je hezké, pokud vás lidi pozdraví a řeknou, že jste včera hráli dobře, to člověka potěší. Ale že bych si myslel, že ze mě bude půlka Brna padat na zadek, to v žádném případě. I proto se snažím být co nejméně vidět a lidé mě nemusí moc poznávat. Ať raději za Kometu mluví někdo jiný a nejlépe výsledky.
Ale pro mnohé jste zachránce hokeje v Brně. Když jste kupoval v roce 2005 podíl v Kometě, věřil jste tomu, že se povede tohle?
Tehdy byl klub těsně před krachem. Začínali jsme v malé kanceláři a měli šest kmenových hráčů. Nikdo nám nevěřil.
Bál jste se, že jdete do rizika?
To je paradox. V osmnácti jsem z Komety utekl na vojnu, protože poměry tady byly katastrofální, mladí hráči se tu zašlapávali do země. Jestli jsem chtěl v hokeji něco dokázat, musel jsem pryč. Lidé to tady vedli ke zkáze. Když jsem potom v Pardubicích kvůli problémům se srdcem musel skončit, vracel jsem se do ještě horších poměrů. Když se mi nesplnil sen, že bych si jednou zahrál doma, tak jsem se angažoval jinak. Brno bylo v hokejovém hnutí za šašky, po zlaté éře totální propadák. Jsem rád, že se ke mně přidali fantastičtí lidé, kteří v Kometě zůstali doteď.
Libor Zábranský na střídačce Komety Brno
Jak důležitou roli sehrál Egbert Zündorf, tehdejší ekonomický náměstek Brněnských veletrhů?
Byl první, koho se mi podařilo přesvědčit, že to myslím dobře. On je top manažer s německým myšlením, nezatížený českým uvažováním. K tomu se přidalo mé nadšení po sportovní stránce. Ještě s jeho asistentkou Monikou Vach jsme vytvořili tým, který dokázal překonat ty nejhorší útoky na Kometu. Sedli jsme si i lidsky. Bez nich a bez pana Medlíka jako vedoucího sportovního úseku bych nic nedokázal a Kometa by nebyla tam, kde je.
Vy jste nikdy za tu dobu nepochyboval, že se to povede?
Ne, nikdy. Neměl jsem pochybnosti ani o Hokejových hrách. Jsem prostě takový. Věřím, že věci dobře dopadnou, byť jsou netradiční. Tehdy mě strašně moc lidí od vstupu do Komety odrazovalo. Začátky byly tvrdé, ale nikdy mě nenapadlo, že by to nemělo fungovat.
Jednou jste prohlásil, že musíte být tvrdý šéf, abyste v té džungli přežil? To pořád platí?
V příručkách se píše, že oblíbený manažer je špatný manažer, protože dělá hezká rozhodnutí pro zalíbení všem. Dokážu být tvrdý a nekompromisní, pakliže se stala křivda Kometě nebo někdo bezdůvodně naše zaměstnance a naše lidi nějak urazí nebo o něčem lže.
Dokázal byste pracovat v jiném klubu?
Jsem Komeťák, narozený v Žabovřeskách. Pracuji pro Kometu, protože mě to baví a protože tomu chci pomoct jako spousta lidí okolo mě. Nechtěl bych pracovat pro jiný klub, to bych se raději věnoval podnikání nebo trénování dětí.
Nepřemýšlel jste, že kdybyste byl zdravý a pokračoval v kariéře, tak byste Kometu nikdy nezachránil?
Když hrajete, tak se plně soustředíte na svou práci, co vás baví. Je fakt, že kdybych nemusel skončit s hraním, tak bych v krizové době do klubu nevstoupil. Nebabrám se v tom, proč jsem musel ze dne na den skončit. Možná to byl osud, stejně jako když mě do Komety přivedl pan Bubník, největší legenda Komety. Začínal jsem tady na malém kluzišti. A stejně tak třeba teď pomůžu Kometě k návratu domů, za Lužánky.
Byla proto priorita pořádat venkovní utkání za Lužánkami?
Myšlenku utkání pod širým nebem máme už od zápasu v Pardubicích v roce 2011, ale chybělo nám k tomu místo s příběhem. Rozhodli jsme se, že lidem připomeneme historii Komety. Ukážeme dětem, jak naše generace začínala na venkovních kluzištích, a také představíme hokej napříč věkovým spektrem a při té příležitosti jsme spolu s partnery představili studii nového zimního stadionu za Lužánkami. Teď se ukázalo, že zájem o historické místo je.
Dřív se spekulovalo třeba o Masarykově okruhu.
Po utkání v Pardubicích se našla spousta lidí, která tomu chtěla pomoct. My jsme nikdy o Masarykově okruhu neuvažovali. To vzniklo z popudu někoho jiného. Kdysi jsme uvažovali o fotbalovém stadionu. Ale z bezpečnostního hlediska nám bylo řečeno, že by to bylo nerealizovatelné. I když to organizačně i ekonomicky bylo náročné, rozhodli jsme se o návratu Komety domů, alespoň na chvíli.
Může se z Winter Classic po zámořském vzoru stát v Česku tradice?
Nemůžu hovořit za kolegy z jiných extraligových klubů. Uvědomujeme si, co Kometa pro kraj znamená, ale stojíme nohama na zemi. Ani my bychom nezvládli jeden zápas, byla by to ekonomická sebevražda. Chtěli jsme cenu držet co nejmenší v poměru k nákladům. Přesto vznikla mediální vlna nevole, aniž někdo znal náklady. Celkově se blížíme ke 30 milionům korun. Budu rád, když budeme mít vyrovnané hospodaření. Chtěli jsme ukázat Kometu i těm, kteří se jinak na hokej nedostanou. Pozvali jsme spoustu škol, dětské domovy na jižní Moravě, vzdali jsme hold všem členům záchranného integrovaného systému, armádě, válečným veteránům. Byl by omyl násobit počet diváků krát 990 korun. Výnos ze vstupného nemůže pokrýt náklady a bez obrovské podpory našich partnerů a politiků na všech úrovních by tato akce nešla uspořádat, za to jim všem patří obrovský dík. Touto akcí chceme podpořit vznik projektu hokejového stadionu za Lužánkami. Věřím, že podpora té myšlenky je obrovská.
Šel byste do toho znovu, kdyby to mělo pomoct výstavbě nové arény?
Nechci to teď hodnotit, ale bez podpory partnerů i politiků bychom si to nemohli dovolit. Nebudu říkat, že tu akci budeme dělat každoročně, to by bylo hloupé. Na druhou stranu pevně věřím, že za pár let už tu nebude tohle místo, ale lidé tu sedět budou.
Tedy že tam bude stát nová aréna. Máte v hlavě možný termín dokončení?
Nechtěl bych se tím svazovat. Bude to tak náročné na vyjednávání, že termín nelze určit. Začali jsme studií, máme podporu díky téhle akci. Neříkáme městu: tak to postavte a my tam milostivě půjdem hrát. Máme to naopak. My se na tom chceme podílet aktivně.
Také sníte o titulu. Věříte, že by jej mohl získat trenér Alois Hadamczik, jehož angažování vyvolalo rozruch?
S tím jsem počítal. Ale nelámal si s tím hlavu. Každý trenér, který byl u národního týmu, prostě umí. Lojza musí své kvality ukázat i u nás, to je jasné. Vstřebání každé změny vyžaduje čas, věřím, že se výsledky dostaví. Ale za jedenáct let tu nebyl trenér, který by byl tak komunikativní a tak často chtěl mluvit o chodu áčka i mládeže.
Stíhal jste se v těchto hektických měsících příprav Hokejových her věnovat A-týmu Komety?
Jasně. Bez problému. Nemělo to vliv na to, že bych neměl přehled a nekomunikoval směrem k A-mužstvu. Ale je pravda, že jsem měsíc nebyl aktivně sám na tréninku mladšího dorostu. To bych vážně časově nestíhal.
Z úspěšné generace hokejistů se stávají úspěšní trenéři. Nebo ve vašem případě manažeři. Vnímáte, že zachraňujete český hokej?
Co jsem se naučil, bych rád vrátil zpět a věnoval dětem. Proto trénuju v Kometě už jedenáct sezon u mládeže. Zároveň i já se od dětí učím, dneska se trénuje úplně jinak. Je dobře, že trénují Patera, Reichel, Růžička, Dopita a další. Ale jestli to pomůže českému hokeji vrátit se na výsluní třeba v mládežnických kategoriích, si nejsem až tak jistý. Je spousta vlivů, které nedokáže ovlivnit nikdo ze zlaté generace. Dneska je to jednoznačně vliv rodičů a některých agentur, které loví děti, aby s nimi podepsaly smlouvu, a radí jim ve svůj vlastní prospěch.
