Vstává mezi čtvrtou a pátou ráno, pracuje, přemýšlí. Ale také si užívá. Úspěchu, který prožívají spolu s ním tisíce fanoušků brněnské Komety. Ke snu, který se ho drží od vstupu do Komety, chybějí Liborovi Zábranskému tři vítězné zápasy ve finále proti Pardubicím.
Jaké emoce prožíváte během play-off?
Nejsou o nic menší než u fanoušků. Mám strašnou radost, když dáme gól, a je to na mně vidět. Ve středu večer jsem měl chvilku, kdy jsem si vybavoval momenty, jak jsem do Komety vstoupil jako minoritní akcionář a jak jsem ji potom přebíral. Existovalo pár šanonů účetnictví, šest kmenových hráčů. Začátky byly hodně krušné.
Místní a přespolníPardubice stojí na odchovancích, Kometa nemá jediného - více čtěte ZDE |
Je pro vás momentální situace satisfakcí za všechno úsilí?
Spíš si začínám myslet, že když máte správný záměr a nezištně za ním jdete a přidávají se k vám lidi, kteří vás podpoří, lze cíle dosáhnout.
Jako šéf jste tvrdý. Říkáte si, jak je dobře, že se vám podařilo lidi kolem sebe přesvědčit a nabudit?
Obzvlášť v brněnském prostředí jsem musel být tvrdý, v této džungli to jinak nešlo. Jsem rád, že jsem lidi přesvědčil, že mi věřili a že toho snad nelitují a vidí, že úsilí k něčemu vedlo. Asi ani nedokážu vyjádřit vděk fanouškům, kteří na nás chodí. Bez nich bychom hrát nemohli. Oni podporují logo klubu, když si něco koupí v Kajot Areně nebo ve fanshopu, můžeme dělat mládež.
Radujete se, když dá Kometa gól. Plácáte si s těmi, s nimiž zrovna zápas sledujete?
Jasně (úsměv). Třeba před třemi lety jsem zápasy prožíval jinak. To kvůli tomu, jaký je teď projev mužstva. Vidím obrovskou obětavost, tvrdost. Kluci hrají tak, že si vybudovali respekt, a na to jsem hrdý. Promítá se tu duch klubu. Když hráči po třicítce skáčou po hlavě do střel, je vidět, že by za klub padli. To je strašně emotivní. Ve druhém zápase v Pardubicích jsem měl čtyři jizvy na svém nemocném srdci, jak to bylo dramatické. Doteď slyším břevno těsně před koncem. Těžko můžu být chladný, když je to naše dítě.
Už jste si pochvaloval, jak skvělý tah byl příchod trenéra Zdeňka Venery. Schováváte si pro něj díky až na konec sezony?
To ne. Do šatny se snažím chodit co nejméně, ale když to šlo, šel jsem za Zdeňkem po každé sérii, povídáme si o hokeji a je na něm vidět, že má strašnou radost, jak se mu podařilo dát tým dohromady. Není povaha, aby se mu musely stavět slavobrány. Ví, proč je tady. A co jsme si řekli před sezonou, to plní.
Libor Zábranský na střídačce brněnské Komety při utkání ve Vítkovicích.
Do Komety jste vstoupil chvíli poté, kdy vám doktoři zakázali vrcholový hokej. Není vám trochu líto, že nemůžete být na ledě?
Končil jsem v září 2004, ze dne na den. Nevím, jestli to byl osud, ale už v listopadu jsem vstoupil do Komety a v květnu 2005 jsem měl možnost rozhodovat. Dokážu se vžít do pocitu hráče, který skončil před rokem jako Pavel Zubíček, to musí být hrozné. Já skončil a Pardubice vyhrály titul. Mrzelo mě, že jsem u toho nebyl. Teď už to mám odžité, i když útočník Robo Petrovický je o měsíc starší než já, takže kdybych byl zdravý a měl štěstí na zranění, tak bych třeba ještě hrál.
Neuzavřel jste nějakou bláznivou sázku, kdyby Kometa vyhrála titul?
Nene, nikdy jsem nic takového nedělal. Kdyby si hráči chtěli obarvit vlasy, tak já bych ani neměl co. Jen se neholím stejně jako oni, basu s nimi držet musím.
Něco spontánního se stát může?
To určitě, zvlášť v mém případě (úsměv). Snažím se, abych byl na veřejnosti vidět co nejméně, a nechtěl bych dělat nic viditelného. Už teď můžeme být hrdí a spokojení. Měl jsem tu čest hrát několik finále. A se Spartou, Vsetínem i Pardubicemi jsem byl druhý – a to je to nejhorší umístění. Člověk je blízko a nedosáhne.
Po finále byste šel fanoušky pozdravit? Po čtvrtfinále jste to neudělal, ač vás vyvolávali.
Jsem zásadový a řekl jsem, že půjdu, když vyhrajem pohár. Rád bych si ho zvedl jako hráči.
Vždycky jste říkal, že sen je vyhrát titul. Najednou je to hrozně blízko. Není to svým způsobem brzo?
Říkal jsem, že to může klidně trvat patnáct let a je to osmý rok. Otázka je, co je brzo. Když vidím herní projev, mládež funguje dobře, juniorka byla druhá. Udělal se kus práce, který je vidět nejen na výsledcích. Nevím, jestli je to brzo, ale jsem rád. Otázka je, co bude dál. Tlak na nás bude v následující sezoně velký a může se stát, že dopadnem jak Třinec, který hrál po titulu jen předkolo. V tomto směru jsem nohama na zemi.
Kdybyste titul získali, sen se splní...
...a co dál, že jo (úsměv). Taky mě to napadlo. Teď je to předčasné, ale kdyby se to povedlo... Asi bychom chtěli další titul.
Čeká vás po finále práce, nebo nějaké dny rybaření?
Už mám zaplacený pobyt s kamarády od 3. do 13. května. Ať se bude dít cokoliv, tak vezmu psa a odjedu. Je to pro mě odreagování. Budeme v jižních Čechách, je tam soukromý revír u jezera Jaroslav a na druhé straně vidíte, jak chodí pít jeleni. To je paráda.
