Když nastupoval na hrací plochu, přivítalo ho skandování diváků. Když odcházel z ledu do kabin, na dresu s číslem sedm se odlepovala páska a pod ní se objevilo jméno spoluhráče Růžičky.
„Růža za mnou sám přišel, jestli o sedmičku budu stát. Nabídl mi ji, bylo to od něj hezké gesto a samozřejmě jsem řekl, že si ji vezmu,“ vysvětloval obránce Lukáš Zíb. I tohle svědčí o tom, že po dlouhých jednáních se českobudějovickému Motoru povedlo přivést zvučnou posilu. A pro Zíba samotného to znamenalo návrat domů po patnácti letech.
Už v prvním zápase proti Třebíči se tak mohli diváci bavit jeho tvrdými střelami od modré čáry a prezentoval se i krásnou nahrávkou na druhý gól domácího celku.
S jakými pocity jste odehrál svůj první zápas za Motor po tak dlouhé době?
Byl jsem nadšený, že jsem se vrátil a hned při premiéře jsme vyhráli. Z výkonu celého týmu mám jen dobré a pozitivní pocity. Mně se to líbilo. Soupeři jsme moc nedovolili. Vytvořili jsme si šance. Byli jsme aktivní, měli jsme přesilovky.
I vy sám jste začal dobře. Hned asistencí.
Mně záleželo na tom, abychom vyhráli. Za vlastními body se už nehoním. Chci být prospěšný týmu, protože v hokeji se počítají týmové úspěchy. A když udělá někdo navrch i osobní úspěch, tak ho k tomu stejně dotáhne ten tým.
Lukáš Zíb (38 let)Odchovanec budějovického hokeje nastoupil na jihu Čech naposledy v sezoně 2000/01, kdy byl vyměněn do Zlína. Ve své kariéře hrál ve Finsku, Německu nebo Rusku. V extralize vystřídal po Zlínu i Karlovy Vary, Liberec a Mladou Boleslav. Posledních šest sezon strávil na severovýchodě Moravy v Třinci a Vítkovicích. V roce 1995 byl draftován Edmontonem. NHL si ale nikdy nezahrál. Naopak si zahrál i tři desítky zápasů za českou reprezentaci. |
Ale podobná přihrávka, jakou jste našel spoluhráče za obranou hostí, to jsou ty momenty, kvůli kterým jste přišel, ne?
To se musíte zeptat trenérů, jestli jsou to zrovna tyhle momenty, kvůli kterým chtěli, abych přišel. (směje se) Ale samozřejmě. Potěší mě to, když se taková věc povede, hráč zůstane za obranou a takhle ho vyšlete. Je to koření hokeje. Hřeje to, ale důležitý je fakt, že tým vyhraje.
Role tahouna týmu a zkušeného hráče se ale těžko zřeknete.
Tu roli přijímám. To vím, že zkušenosti mám, něco mám odehráno a s touhle rolí mě sem brali.
A když jsme u té zkušenosti, jste pověstný i jako hráč do přesilovky. I v úvodním duelu jste si dost zastřílel. Po zásahu pukem od vás skončil zápas i pro jednoho protihráče...
Tohle nebyl rozhodně můj úmysl. A jestli jsem hráči způsobil zranění, tak je mi to upřímně líto. Ale jinak jsem si dost zastřílel, to je pravda.
S Motorem už trénujete dlouho, ale příchod se hodně táhnul. Proč?
Měl jsem smlouvu ve Vítkovicích ještě na letošní sezonu, ale už po sezoně jsem měl signály, že moje role by nebyla taková, jakou bych si představoval. A víceméně jsem pochopil, že pokud si něco najdu, nebudou mi dělat problémy. Nakonec se to vleklo, musela se tam řešit spousta věcí a bylo to trochu složitější. Ale kluby se mezi sebou nakonec dohodly na přestupu, takže jsem teď hráčem Českých Budějovic.
Když jste hrál naposledy v sezoně 2000/2001, v sestavě byl tenkrát dnešní trenér Radek Bělohlav. Pamatujete ještě někoho dalšího?
Chodil jsem se dívat ještě na Poldu Bláhu (masér týmu pozn. redakce), když hrával. Ale v manšaftu se dá říct, že jsem se setkal jen s Bělmou, setkal jsem také s Petrem Sailerem (výkonný ředitel klubu) a ještě se Standou Bednaříkem (generální manažer klubu). Neměl bych zapomenout ani na Edu Turka (prezident klubu). Nikdy jsem ale kontakt s těmito lidmi neztratil. Znám ty, kteří to tady dělají, a líbí se mi, jak to tady dělají.
Jak důležitou roli ve vašem příchodu hrál váš kamarád a současně spolumajitel klubu Aleš Kotalík.
Máme s Alešem nadstandardní kamarádský vztah už z mládí. Jsme spolu pořád v kontaktu. Od začátku Motoru v první lize mi říkal, že by bylo hezký, kdybych tady mohl být. Na začátku to bylo takový to hypotetický kdybych. Nakonec to dopadlo. Ve chvíli, kdy se situace nějak vyvinula ve Vítkovicích, tak jsme za tím šli.
Dokázal jste si několik let zpátky představit, že byste mohl znovu hrát v Motoru?
Rozhodně to je pár let, kdy mi začalo vrtat v hlavě, že by bylo hezký se vrátit tam, kde jsem se hokej naučil, a vidíte, nakonec to dopadlo.
První ligu jste naposledy hrál v sezoně 1995/96, kdy jste naskočil k jednomu zápasu v dresu Písku. Co od ní čekáte?
Mám k ní rozhodně respekt. Je tam spousta kvalitních hráčů. Sledoval jsem to poslední roky docela intenzivně. Zvlášť, když Motor tam dva roky hraje. I díky tomu, že jsme v kontaktu s hráči, které znám. Očekávám rozhodně těžké zápasy.
