Na Slavii navíc při nástupu na led přejede napříč kluzištěm po modré čáře a pak při cestě do branky ťuká hokejkou do mantinelu. "Vidíte, na to jsem tady zapomněl," ríkal po povedeném vystoupení.
Před zápasem se napije a ostříkne si obličej vodou, aby byl řádně osvěžený. Po každé povedené třetině si pak Roman Málek ťukne hokejkou do tyček. "Při pohledu směrem na branku jde první levá, pak břevno a nakonec pravá," prozradil gólman.
Tentokrát si mohl bouchnout obzvlášť silně, hlavně po závěrečné siréně zápasu. Ani jeden z německých střelců na něj nevyzrál. Po zápase se pro puk sehnul Radim Vrbata a přivezl ho spokojenému brankáři. "Dám si ho někam do vitríny," naplánoval si brankář, který poprvé v národním týmu vychytal nulu.
"O tu mi ale šlo až pět minut před koncem, kdy už byl zápas rozhodnutý," uvedl. V jeho průběhu byl v klidu, do kterého mu pomohl hlavně Jan Hlaváč, autor dvou gólů.
"Obával jsem se, abychom nedostali gól na začátku, protože pak by to Němci zabetonovali a těžko by se nám proti nim prosazovalo. A když se trefil Honza poprvé, oddychl jsem si a řekl, že to bude v pohodě," vypráví.
Stejně jako gradovala Málkova psychická pohoda během zápasu s Německem, rostla i jeho fyzická kondice v půběhu dne. "Ještě ráno jsem měl nohy jako nějaké betonové sloupy od mostu, ale do zápasu jsem už šel připravený."
Ve druhé třetině zlikvidoval největší šanci Kathanovi a pak už si pobyt v brance užíval. "Gólman je tam od toho, aby chytil něco navíc. Aspoň může člověk vyniknout. Já jsem si ze začátku na puk sáhl, byl jsem úplně v klidu," uzavřel gólman povídání o svém třináctém zápase v reprezentaci.
U "šťastné" třináctky zatím zůstane, druhý den proti Slovensku se totiž do branky znovu postaví Tomáš Vokoun.
