Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Málek přivítal rodinu čistým kontem

9 2004
Magnitogorsk - Na ledě Spartaku Moskva poprvé udržel čisté konto a přispěl tak k výhře Magnitogorsku 1:0. Navíc za ním v den zápasu přiletěla manželka se synem. Hokejový brankář Roman Málek nedá na angažmá v ruské lize dopustit. Když ale přijde řeč na nedávnou tragédii v Beslanu, zvážní. „Je hrozné, co se tam stalo a že přišlo o život tolik malých dětí,“ řekl.

„A to pár dní před tím spadla ta dvě letadla. Ale nedá se na to pořád myslet a už vůbec si nemůžu připouštět nějaké nebezpečí,“ dodal.

V Rusku je kvůli hokeji. A na zázemí v Magnitogorsku nedá dopustit. „Je o nás parádně postaráno. Zázemí je s extraligou nesrovnatelné. Mužstvo máme kvalitní, jenom se musíme vyvarovat chyb v obraně,“ říká.

Ve svém třetím zápase v ruské lize jste udržel čisté konto a Magnitogorsk porazil nováčka soutěže Spartak Moskva 1:0. Jaký to byl zápas?
Celý zápas to bylo nula nula. Bylo jasné, že kdo dá gól, tak vyhraje. Nám se to povedlo pár minut před koncem. Hlavní je výhra, vůbec nezáleží na tom, že jsem zápas odchytal s nulou. Sice jsme vyhráli hned první zápas, ale pak jsme dvakrát prohráli. Na to tady vedení není zvyklé, takže byla na všech patrná nervozita.

V úvodních dvou zápasech jste pokaždé inkasoval tři góly. Jednou jste o gól vyhráli, podruhé prohráli. Vytýkali vám něco po těchto zápasech?
Se mnou se nikdo nebavil, takže nevím. Fakt ale je, že jsme v úvodních zápasech nehráli dobře jako tým. Hodně gólů jsme dostali v oslabení, v dorážkách od nepokrytých hráčů. Nechytá se mi špatně, ale proti gólům z dorážek je každý brankář bezmocný. Ovšem třeba v prvním zápase proti Sibiru jsme vedli čtyři jedna a každý pak chtěl dát gól a mužstvo přestalo bránit. Nakonec jsme se báli o výsledek.

V Jaroslavi místo vás chytal druhý gólman Malkov…
On dva roky v Jaroslavli působil, proto ho k tomu zápasu postavili. Ale na Spartaku jsem zase chytal já.

To je zajímavá podobnost jmen. Málek a Malkov. Vycházíte spolu dobře?
To je pravda a ještě v útoku hraje Malkin (smích). Vycházíme spolu, alespoň v mezích možností. Ale je fakt, že si od něj zatím udržuju trochu odstup.

Srovnávají vás s vaším předchůdcem, Kanaďanem Normem Maraclem?
Nikdo mě nesrovnává. Ale je pravda, že tu noviny nečtu. Stejně tomu pořádně nerozumím.

Jak komunikujete s ruskými novináři. Máte tlumočníka?
Novináři se ptají hlavně trenéra. Není to jako u nás. Nikdo z ruských novinářů tu se mnou ještě žádný rozhovor nedělal a abych byl upřímný, vůbec mi to nechybí. Jsem rád, že nejsem na očích a můžu se plně soustředit na svoje chytání.

Jak na vás a na vaše spoluhráče zapůsobila tragédie v Beslanu?
Každého to hodně ranilo. Je strašné, co se stalo. Navíc si vybrali za cíl školu plnou malých dětí. To je strašné. Dozvěděl jsem se o tom hned po prvním domácím zápase, protože liga začínala prvního září, kdy k útoku došlo. Kluci říkali v kabině, co se stalo, a všichni jsme z toho byli hodně špatní. Když jsme hráli v Jaroslavli, tak jsme nastoupili s černými páskami na rukávu a v celé lize se držela minuta ticha.

Nemáte teď větší obavu o svou bezpečnost? Navíc, když za vámi dorazila rodina.
Na to se nedá myslet. Přednedávnem spadly u Moskvy dvě letadla, teď se stalo tohle. Nechápu, kam svět spěje. To ale asi nemůže pochopit žádný normální člověk. V televizi dávali záběry z té školy v přímém přenosu a bylo to hrozné. Ani jsem už pak neměl sílu se na to koukat.

Kdy vaše manželka se synem přiletěla do Ruska?
Ve středu, když jsme hráli na Spartaku. Po zápase s námi letěli do Magnitogorsku. Takže teď uklízíme a zabydlujeme se. Když jsem tu byl sám, tak jsem žil převážně v obýváku a bylo to pořád samá muzika, televize a hry. Teď to bude jiné, ale jsem rád, že už tu nebudu sám.

Vaši krajané už také mají v Magnitogorsku své blízké?
Rodina Martina Čecha přiletí za týden. Ale s manželkou a se synem přiletěla i moje máma a paní Sýkorová. Určitě se tu tedy nebudou nudit, když nebudu doma. Jsme domluvení, že tu zůstanou tři měsíce a pak se uvidí.

Už jste si v Rusku zvykl?
Jsem tu spokojený. Klub mi ve všem vyšel vstříc. Zázemí je s Českem nesrovnatelné. O hráče je tu postaráno. Jedinou jejich starostí je výkon. Od rána do večera máme na klubu jídlo, všechno, co je potřeba, zařídí. Na bazu, ze které jsem měl trochu strach, se před zápasem jezdíme jenom vyspat. Navíc je v krásném prostředí. Dvacet minut od Magnitogorsku, uprostřed lesů. Je tam krásné ticho a neporušená příroda. Parádně se tam spí.

Program ligy je hodně nabitý. Kolik volného času vám zbývá?
Je pravda, že volna tu moc není. Na zápasy venku odlétáme den předem, když jsme na tripu, tak jenom trénujeme, cestujeme a hrajeme zápasy. Den před domácími zápasy zase jezdíme na bazu. Ale zase to díky tomu lépe utíká.

Už máte od klubu auto? Jak jste si zvykl na poněkud divoký provoz v Rusku?
Mám stříbrné Daewoo, s černými skly, takže vypadám v autě trochu jako mafián (smích). Na ruský provoz sem si už zvykl, jsem rád, že jsem díky autu sám svým pánem. Ale když jsme v Moskvě uvízli v zácpě a málem jsme nestihli trénink, tak jsem koukal. V Magnitogorsku je provoz daleko menší. Bavil jsem se pak s Honzou Hejdou o tom, jak to zvládá. Říkal, že si jde zvyknout.

V Rusku hraje přes dvacet českých hokejistů. Máte čas se občas pobavit?
Program je nabitý a tak to mají všechna mužstva. Jenom po zápase stačíme prohodit pár slov. Jako teď na Spartaku s Tomášem Žižkou a s Martinem Štrbou. Ale než začala liga, tak jsme měli v Magnitogorsku turnaj, kde hrálo i CSKA a s Honzou Hejdou a s Jirkou Trvajem jsme si zašli na pivo a popovídali.

Sledujete, jak se daří reprezentaci na Světovém poháru?
Světový pohár moc nesleduju. Máme hodně nabitý program a není tu na to čas. Vím, že naši vyhráli ve Švédsku šest jedna a o zápase jsem si i přečetl, protože manželka přivezla noviny. Snad se klukům bude dařit i dál.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze