Na třetí pokus prošla Slavia semifinálovou branou. "Splněný sen? Určitě," přiznal gólman. "Před sezonou jsem si přál jít do finále. Povedlo se, ale teď musíme myslet ještě výš. Historii zajímají jen vítězové, na druhá místa se zapomene," tvrdí Málek.
Po závěrečné siréně naskočil Roman Málek na brankovou konstrukci a vychutnal si pocit vítězství. "Přemýšlel jsem o hodně věcech, co mám udělat, kdybychom vyhráli. Hlavně v sobotu a to to ještě nevyšlo. Dneska jsem to nechal až na konec a nic jiného mě nenapadlo, než si sednout na bránu," krčí rameny.
Jakou show měl v plánu ovšem odmítl prozradit. "Byly to samé blbosti. Ale nebudu to říkat. Třeba to ještě ukážu ve finále," usmál se.
Slávisté mohli vybojovat postup už v sobotu v domácím prostředí. Ale tam ještě neuspěli. "Je těžké vyndat z podvědomí, že můžeme rozhodnout. Jak se říká, že poslední krok je nejtěžší, tak to je podle mě právě v tomto. Všichni víme, že to může být poslední zápas. Chceme je dodělat a většinou to napoprvé nevyjde. Alespoň nám se to už předtím dvakrát napoprvé ve čtvrtfinále nepovedlo. A letos znova," připomíná.
To, co nevyšlo v sobotu před vlastním publikem, povedlo se v pondělí na Spartě. Přitom z širokého 'letiště,' jak led týmu městského rivala sami nazývají, měli obavy. "Hlavně já," přiznává Málek. "Říkal jsem si, že to pro mě bude na Spartě těžší. Protože je tu veliký led. Pro mě to znamená daleko víc bruslení, ještě víc samozřejmě pro kluky. Tady je to pro technické hráče, které Sparta určitě má. Ale vidíte. Třikrát jsme tu vyhráli a doma dvakrát ze třech zápasů prohráli," kroutí hlavou.
I proto je Roman Málek rád, že série začíná v Pardubicích. "Tam se mi chytá dobře, tak doufám, že to tam bude pokračovat."
Semifinále se Spartou bylo mimořádně náročné. Cíl porazit městského rivala vyšel a slávisté už myslí dál. "Hledat motivaci na finále vůbec nebude těžké. Ta je předem daná. Vždycky se počítá jenom vítěz, na druhého se zapomene. Takže určitě chceme vyhrát," vyhlásil Roman Málek.
Tomu bylo v posledním semifinálovém zápase nejhůř, když jej překonal spoluhráč Milan Antoš přímo z buly. Sparta kuriózně dosáhla kontaktního gólu. "Když jsme dostali gól z buly na tři dva, tak jsem šel do mdlob. Říkal jsem si: to už je vážně zlý sen. Ale jak jsme pak dali gól na čtyři dva, věřil jsem, že to dotáhneme do konce," ulevil si.
Jednou se tomu asi s Antošem zasmějí, ale ještě po zápase oba jenom nevěřícně kroutili hlavami. "Asi jsem už někdy dostal gól z buly, ale od svého spoluhráče? To tedy ne. Jenom jsme na sebe tak koukali. Teď po zápase také. K tomu není co říct. Antymu to tak sedlo… Ale kdyby byl asi na druhé straně místo Michala Broše, tak to nedá."
V semifinále byl Málek pozorný, jenom jednou pustil v zápase tři branky. Ale přesně tři dostal smolné a všechny na Spartě. Ve třetím utkání se od jeho lapačky obloučkem odrazila do branky Tomajkova střela, o den později mu sklepl za záda puk spoluhráč Radek Duda a vše vyvrcholili Antošovým vlastencem. "Ale i v sérii Pardubic s Třincem padaly smolné góly," připomíná Málek.
Pro gólmana není takovýto inkasovaný gól nic příjemného. "Vždycky je pak těžké soustředit se dál. Ale povedlo se to, ale hlavně jako mužstvo jsme hráli výborně a postup jsme si zasloužili," uzavřel spokojeně Málek a odebral se přes špalír slávistických fanoušků k autobusu, který vezl vítězný tým za oslavou postupu.
