Jak zatím probíhá příprava v Magnitogorsku?
Týden jsme se připravovali na suchu, v neděli jsme šli poprvé na led a hned v pondělí a v úterý jsme trénovali dvojfázově. Ve středu jsme ale na ledě nebyli. Jeli jsme kousek za Magnitogorsk do Abzakova. Je to tam pěkné, zelené kopce, v zimě se tam lyžuje. Ale my si přírody moc neužili. Uběhli jsme snad deset kilometrů.
Už jste si zvykl na nové prostředí?
Zatím se rozkoukávám. Nejhorší na tom je ta samota. S manželkou a se synem se tak bavím alespoň po telefonu, nebo chatujeme po internetu. Už jsem provolal celý kredit na ruském telefonu, který jsem si pořídil.
Jste spokojen se zázemím, které vám klub poskytl?
Většina týmu bydlí v jednom baráku. Je to čtyřpatrový panelák. Od klubu jsem dostal pěkný tři plus jedna. Auto zatím nemám, dostanu ho, až se vrátíme ze soustředění z Německa. Teď jezdíme na tréninky se spoluhráči Martinem Čechem a Andrejem Nedorostem. A ono je to i lepší (smích).
Narážíte na divokou jízdu na ruských silnicích?
Je to pro opravdu silné nátury. Moskva je sice extrém, ale tady to také stojí za to. Sám jsem si zatím troufnul sednout za volant jenom jednou, a to až po týdnu. Cestou na zimák jsou dva kruhové objezdy a zejména na nich platí nepsané pravidlo, že přednost má ten, kdo jede nejrychleji…
Jak vám pomáhá přítomnost Martina Čecha a Andreje Nedorosta v klubu?
Kdyby tu nebyli, asi bych tu nevydržel. Pomáhají mi všechno zařizovat. Navíc se večer po trénincích navštěvujeme. No, teď chodíme hlavně k Andrejovi. Má nový Play Station, tak tam chodíme hrát a pokecáme.
A co ruština? Už se zlepšujete?
Snažím se učit. Ale po tréninku jsem ale hodně utahaný. Buď jsem se spoluhráči, nebo volám domů. To je všechno, co stihnu. Pak jsem rád, že si můžu jít lehnout. Mám s sebou sice nějaké filmy, ale ještě jsem je vůbec neviděl. Vždyť já z toho tři plus jedna zatím využívám jenom ložnici (smích).
Jak se vám líbí Magnitogorsk. Už jste si stihnul město projít?
Jsou tu jenom paneláky. Ještě jsme se projít nebyli. Jídlo máme na zimáku a když není odpoledne trénink, nakoupíme něco v obchoďáku, nebo si objednáme s klukama pizzu.
V mužstvu jste se už zabydlel?
Trénuje nás sedmatřicet. To je hrozně moc. O několika spoluhráčích už vím, jak se jmenují. Postupně je začínám rozeznávat, ale když jsme trénoval první dny, tak se mi stávalo, že jsem někoho pozdravil třikrát.
Znají vás? Přece jenom jste v reprezentaci proti Rusku dost zápasů odchytal.
Jé, tak to ani nevím. Maximálně je pozdravím a zeptám se, kolik ještě na tom kole pojedeme. Do žádných větších akcí se nepouštím. Na to je čas. A když se kluci v kabině něčemu zasmějí, tak mi to Martin Čech přeloží a já se zasměju později.
Kolik je v týmu gólmanů?
Jme tu tři. Kromě mě jeden mladý kluk, ročník šestaosmdesát a pak ještě Andrej Malkov, ten byl loni v Jaroslavli. Zatím jim to na tréninku jde, ale do sezony je daleko.
Magnitogorsk vede český kouč Marek Sýkora. Je to výhoda?
Pro začátek určitě. Být tu Rus, tak nevím, jak bych to zvládal. Právě dneska jsme k němu pozvaní na pivo. Ale ne, že by nám Čechům nadržoval. Za těch čtrnáct dní v Magnitogorsku je to poprvé.
V létě může být pod Uralem pěkně. Jaké je v Magnitogorsku počasí?
Slyšel jsem, že to v Česku nebylo nic moc, ale tady si nemůžeme stěžovat. Pršelo jenom jeden den, jinak je pořád krásně, na kraťasy. Ale v zimě to bude o něčem jiném. Kluci říkali, že když sem přišli v listopadu hrát, tak bylo až do jara bílo. Žádná obleva a pěkná zima.
Už jste zmínil soustředění v Německu. Co vás v přípravě ještě čeká?
Do Garmisch-Partenkirchenu odlétáme v sobotu, budeme tam do třiadvacátého června. Pak se vracíme do Magnitogorsku a čeká nás nějaký turnaj v Ufě. Osmého srpna letíme do Čech, kde budeme deset dní. Základnu bychom měli mít v Liberci a sehrajeme čtyři zápasy: se Spartou, s Plzní, s Litvínovem a s Pardubicemi.
To se asi konečně uvidíte s manželkou a se synem.
Oni za mnou přijedou už do Německa. Snad se alespoň na chvíli uvidíme. V Čechách budeme mít sice nabitý program, ale stejně bude pěkné, že budeme doma. Před začátkem sezony už za mnou přiletí nastálo. Na devětadvacátého srpna už snad mají zabukované letenky. V Magnitogorsku se prý na báze chodí až den před domácím zápasem, tak se snad užijeme.
Už se vám stalo, že bystě zalitoval svého odchodu do Ruska?
Na to je ještě čas. Věřím ale, že rok tady v Rusku zvládnu. Nebude to pro mě jenom hokejová, ale především životní zkušenost. Samota je opravdu hrozná. Když se večer podívám na fotku manželky se synem, tak mi není moc veselo. Ale tím, že jsou tady Andrej s Martinem, je všechno lepší a dá se to zvládnout. Věřím, že i rok v ruské lize pomůže.
