Manželky a partnerky českých hráčů. „Jasně, že jsme ty nejvěrnější fanynky. Jsme manželky a musíme kluky podporovat. Vzít si dres někoho jiného? To by asi neprošlo,“ říká se smíchem Kateřina Kaberlová, manželka obránce Františka Kaberleho.
Na turnaj vypravuje svaz partnerky nebo další rodinné příslušníky od roku 1999. Tehdy začal „zlatý hattrick“ tří titulů v řadě.
Od té doby se nápad změnil v nepsaný zákon. A tak se výprava možná vydá i letos do Vídně. Přestože se s manžely vidí málo a bydlí na jiných hotelích, dokážou si manželky šampionát užít. I když je třeba méně vydařený.
Jako před dvěma lety ve Finsku, kdy národní tým skončil čtvrtý. „Křičela jsem tam jak blázen. Sice to moc nepomohlo, ale byla tam skvělá parta, užily jsme si legraci,“ říká Ilona Kaberlová, manželka obránce Tomáše.
A muže povzbuzuje i před mistrovstvím ve Vídni. Zatímco jeho otec i bratr titul mají, jemu chybí. „Jestli přiveze medaili, vyvěsím prapor,“ slibuje Kaberlová.
Žena kapitána přišla o hlas
Podesáté bude Irena Výborná sledovat, jak si její manžel David vede na mistrovství světa. Ale nemyslete si, že si žena kapitána může zápasy užít v klidu.
Syn Míša je totiž pěkný živel. „Mám puštěné třeba dvě televize, a když se něco stane, hned se letím podívat,“ říká. „Taky u hokeje vařím nebo žehlím.“
Paní Výborná je považována za šéfku fanklubu manželek. „Jenže já vůbec nevím, jak to vzniklo.“
Možná proto, že na šampionátu v roce 1999 fandila tak vehementně, až ztratila hlas. „Tři dny jsem pak nemohla říct ani slovo. Měla jsem strach, že už nepromluvím. Ostatní koukali, ale přece nejdeme do divadla.“
Z Lillehammeru má schovanou i fotografii s trenérem Ivanem Hlinkou. Další dva zlaté šampionáty však promeškala. Nejdřív se jí narodil syn, pak byl nemocný. Mistrovství 2001 prožila v nemocnici. „David tam pak přinesl medaili. Vzala jsem ji a dala dětem, které tam byly s námi, do ruky. Pro štěstí. Maminy se tak ozývaly, že to pomohlo.“
S tím, že jí muž pravidelně odjede na mistrovství, je smířená. „Zvykla jsem si. Pak je volno. Syn je naštvaný, že mu táta zase jede na ten hokej.“
Pro manželky je šampionát příležitostí k setkání, na něž není během sezony čas. Hierarchie mezi nimi však nepanuje. „Když přijde někdo nový, představí se. Anebo naopak.“
Partnerky pak po večerech pořádají dýchánky v hotelu. „Ale spíš než o hokeji se bavíme o dětech a všem možném,“ říká paní Výborná. I letos koupí se synem manželovi miniaturu pro štěstí. Na oplátku si nechají přivézt maskota. A medaili?
O drbárně na chodbě hotelu
Téměř pravidelně, když přijde doba mistrovství světa, skolí Kateřinu Kaberlovou chřipka. „Při prvním zlatu ve Vídni to bylo hrozné. Ležela jsem v posteli, měla teplotu mistrovství mi ještě dodalo. Celé jsem ho probrečela,“ říká manželka obránce Františka Kaberleho.
A i když ji nemoc zasáhla i o tři roky později, do Norska se vydala. „Moc se mi tam nechtělo, ale dopadlo to perfektně,“ vzpomíná. Dámské večírky se tehdy konaly přímo na chodbě hotelu. „Tam jsme si sedly, něco pily a drbaly třeba až do pěti do rána,“ vypráví Kaberlová.
Pití a něco k jídlu si nachystá i doma televize. „Sednu, koukám a nejdu si ani pro vodu,“ říká se smíchem. „Prožívám zápasy hodně. Asi jako každý fanoušek.“
I její muž už jede na desátý šampionát. Na rozdíl od Davida Výborného nikoli v řadě. Začal v roce 1995, nebyl na mistrovství ve Finsku před dvěma lety.
„Pamatuju si jen ty vítězné šampionáty a ten poslední,“ říká paní Kaberlová.
Loňské mistrovství skončilo pro český tým čtvrtfinálovou prohrou s Američany, ale pro Kaberlovy byl ten večer přece jen nakonec veselý.
„Bylo to smutné, ale já mám dobrou vzpomínku. Seděla jsem na čtvrtfinále s Ferryho rodiči, táta měl slzy v očích. Věděla jsem už, že jsem těhotná. Tak jsem jim to pak řekla. Na vnouče byli natěšení,“ říká Kaberlová.
Dnes už mají s manželem pětiměsíční dceru Francesku. I tak by však paní Kaberlová v případě postupu do boje o medaile ráda vyrazila do Vídně. „Tašku ale připravenou nemám. To jsem neměla ani do porodnice.“
