Tvořivý bek s hokejkou napravo má být ředitelem přesilovek i hlavním článkem pro zakládání útoků. Jenže to má háček - Židlickému hrozí před uzávěrkou přestupů odchod z New Jersey a místo šampionátu v Praze by tak hrál play-off o Stanley Cup. Na trhu NHL momentálně patří mezi dost horké zboží.
„Já sám to ani neprožívám. Po tréninku se mě ptají novináři, jestli o tom přemýšlím. Ani moc ne, ještě dva týdny a uvidím. Stejně to neovlivním,“ říká Židlický v rozhovoru pro MF DNES.
Za pár dní se však můžete rázem ocitnout třeba na opačném konci Ameriky. Byl by pro vás velký problém?
To nevím, to můžu říct, až ta situace nastane. Pokud tedy nastane.
New Jersey už se zdálo být z honičky za play-off definitivně venku. A najednou jste vyhráli pár zápasů a naděje žije. Neznamená to, že vedení ještě zváží, zda neskládat zbraně a nenechat si vás?
To nevím, to je na nich. Jako tým potřebujeme zabrat, to je jasné. Do konce je ještě dost zápasů. My musíme vyhrávat hlavně ty domácí. Snažit se hrát pěkný hokej pro diváky. Nevím, jaká je tam šance, ale musíme k tomu přistupovat na sto procent.
Diváci v Americe mají rádi i bitky a vy jste jim v sobotním zápase s Carolinou jednu ukázal, když jste se dostal do křížku s Jordanem Staalem. Jak to vzniklo?
Ne, to nic nebylo. Dvakrát jsme se sekli a byli jsme v sobě.
Máte mezi sebou nějakou historii?
Nemyslím si, že tam něco je, to opravdu vyplynulo jen ze hry. On mě seknul, já jeho, a bylo to. Nebyla to ani rvačka, spíš jen takové pošťuchování.
Po zápase jste se na chodbě bavil s kladenským kamarádem Jiřím Tlustým, který hrál se Staalem v lajně. Neříkali jste si, že nechybělo mnoho a byli byste v sobě vy dva?
Jo, povídali jsme si, že jsme se na sebe v zápase moc nedostali, abychom si to mezi sebou rozdali. Ale to byla jen legrace.
Kouč Růžička o vás hodně stojí pro mistrovství světa. Jak to vidíte vy?
Zbývají ještě dva měsíce, což je pořád dlouho, stát se může všechno. Stačí jeden zápas, jeden špatný pohyb, naražení a máte zraněné rameno nebo něco jiného. Uvidíme.
Jste s reprezentačním trenérem v kontaktu?
On ani nemá potřebu nás kontaktovat. Kouká na hráče, ví co může čekat, jen sleduje, jestli jsou v kondici a jestli jsou tam, kde by je chtěl mít. Není ten typ, co by se s nimi bavil.
Jakub Voráček říkal, že mistrovství v Praze by pro něj byl jeden z vrcholů kariéry. Jak je to s vámi?
Hraje se doma, pro každého Čecha je to krásné. Ale tady je každý zápas na hraně, takže teprve uvidíme.
