"Věděl jsem, že to pro nás s omlazeným týmem bude ohromně těžká sezona, ale určitě jsme mohli mít o tři čtyři body víc," říká Jelínek.
Po poslední vysoké prohře v Pardubicích jste se zavřel s hráči do kabiny a měl jste k nim dlouhou řeč. Prozradíte její obsah?
Samozřejmě nejsme spokojeni s úvodem sezony, to byl první bod. Věděli jsme, že jdeme do těžké bitvy, možná i do těžké války. Nemohli jsme ovšem předem vědět, jestli NHL začne, nebo ne. Pro nás je to tím pádem zase o něco těžší. Na druhé straně jsem zmínil, že situaci zatím nečelíme tak, jak bych si představoval.
Jedna tříbodová výhra na deset zápasů, to je na úvod sezony doslova tragická bilance...
Nemůžu než souhlasit. Musíme si ovšem položit otázku, zda očekávání před sezonou nebylo příliš vysoké, a teď se ukazuje, že ambice typu semifinále a podobně opravdu byly sci-fi. Zvlášť v situaci, kdy jsou v extralize hráči z NHL a jdou sem další. Do Budějovic se chystají Hanzal a Prospal, do Sparty Eliáš... Neříkám to jako alibi, ale ať si udělá obrázek každý sám.
Cítíte se být jako trenér neúspěšného týmu pod velkým tlakem?
Víte, když jsem někdy před pětadvaceti lety začínal, hledal jsem, co se kde šuškne, kdo o mně co napíše, a někdy jsem se i snažil zavděčit hráčům a vedení. Dneska si vytvářím na sebe tlak sám, ten barometr mám uvnitř. Takže mě štve, že se mi nedaří určité typy hráčů vyprovokovat k tomu, k čemu chci. Štve mě, že něco nacvičujeme a ve hře se to až tak úplně neodráží. Štve mě, že nepředvádíme hokej, který se líbil v přípravě a který je některým hráčům dokonce šitý na míru. A další věci mě mrzí.
Jaké?
Třeba to, že nedovedu Petrovi Nedvědovi vyhovět natolik, aby zase byl takovým přínosem pro tým jako v loňské sezoně.
Co tomu brání?
Typy hráčů. Petr Nedvěd i další hokejoví géniové jako Martin Straka a Jarda Jágr hrají hokej na jiné frekvenci než ostatní. Této frekvenci se neumí přizpůsobit každý a na druhé straně oni se zase těžko přizpůsobují té nižší. Petr logicky vyžaduje, aby se čtyři hráči z jeho řady posunuli za ním nahoru, ale každý má svůj limit. Když to převedu do jiného oboru, bubeník ze světové skupiny si taky nezahraje s kapelou někde na zábavě. Je to, jako kdyby Straka v Plzni k sobě neměl Vlasáka, Kováře, zkrátka typy hráčů, kteří k němu sedí. Když jsem ho vloni ještě jako kouč Plzně posunul do třetí čtvrté lajny, taky to neladilo. V příštích dnech chci pracovat právě na tom, abychom k Petru Nedvědovi našli co nejvhodnější hráče.
Jaký je největší problém současného Liberce?
Není nějaký jeden veliký, v tom je to možná složitější. Když vezmete ty porážky a hledáte příčiny, je hrozně obtížné najít jednoho jmenovatele. Těch věcí je víc, jsou to střípky, detaily, někdy se na nás lepí i smůla. Nedvěd zlomí hůl, dostaneme gól, Víšek jede sám na branku se zlomenou hokejkou a nemůže střílet. A tak dále. Člověk ale nesmí podléhat negativním myšlenkám. Já moc nevěřím na náhody. Když je něco dlouhodobé a opakuje se to, náhoda to není. Jsem zastáncem toho, že když člověk o něco usiluje, i to štěstí se k němu nakonec přikloní. Musíme tvrdě pracovat, být trpěliví a hokejový bůh nás snad zase vezme do přízně.
Podle počtu inkasovaných gólů vypadá jako hlavní problém Tygrů obrana.
Souhlasím. Obrana ale nejsou jen obránci a brankáři, ale celý styl hry. Začíná to už forčekingem v útočném pásmu soupeře. A my dostáváme opravdu příliš mnoho gólů.
Nejvíc v extralize.
Ano, v tom je velký zakopaný pes. Buďme upřímní, i od gólmanů jsme čekali víc. S takovými brankáři nemůžete dostávat tolik gólů. Netvrdím, že je to jen jejich chyba, ale díl viny na tom nesou taky. Ani hra obránců není taková, jakou bychom si představovali. Ale kluci jsou už zatažení a bojí se jít do akce, aby nepropadli, tak couvají a soupeř tím víc střílí. Na tom musíme taky zapracovat.
Zeptám se na rovinu: v Liberci jste nový, přijali vás hráči?
Myslím, že jo, ale to byste se musel zeptat jich. Se všemi bych si asi dvojdomek nepostavil, ale trenérství je takové povolání, že pro někoho jste trnem v oku a někdo vás bere jako normálního člověka. Pro mě je velice důležitý realizační tým a ten je v Liberci výborný. Asistent Filip Pešán mě mile překvapil. Když jsme se ještě neznali, působil na mě jako mladý, odtažitý fracek, ale opak je pravdou. Je to hrozně pracovitý kluk, který hokej miluje. Jsou tady i skvělí maséři... Troufám si říct, že z tohoto pohledu je Liberec moje nejlepší štace. Bohužel se nám nedaří hokejově a podle toho je to zase nejhorší štace. Víte, já hodně věřím na synergii, a doufám, že se nám ji podaří přenést větší měrou do týmu jako takového.
Dostal jste od vedení klubu nějaké ultimátum?
Zatím mi nikdo nic neřekl.
Jaké jsou vaše nejbližší plány s Libercem?
Chci tvrdě pracovat a ještě víc se soustředit na zlepšení výkonů. Připravili jsme plán k restartování určitých prvků v naší hře. Ale jsem realista. Jestli si někdo myslí, že v dalších deseti kolech vystřelíme někam do středu tabulky, tak by měl zvážit hokejovou realitu. Je to hrozně těžké. Kvalita, kterou extraliga povýšila příchodem hráčů z NHL, nám spíš uškodila. Kdo čekal, že Kladno bude tak vysoko? To byl přitom před sezonou náš potenciální soupeř, kterého jsme chtěli jednoznačně dostat pod sebe. Letní předpoklady však musíme škrtnout. Navíc slyším různé zvěsti, kteří kanadští hráči se teď chystají do určitých klubů, a pokud z toho bude jen třetina pravdy, bude to hodně zajímavé a zamíchá to ligou ještě víc.
