Třinecký útočník Adamský, kterého MF DNES vybrala jako nejlepšího hráče za minulý měsíc, má jasný plán. Půjde dělat rukama. A do lesa, kde ho nečeká nic jiného než šichta.
„Láká mě tvrdá práce a nechci zpohodlnět. V lese navíc peníze jsou, leží tam, jen si je stačí vydělat,“ říká třiatřicetiletý útočník. V dřevorubce se mění už teď, byť zatím jen jako neplacený brigádník. A že je les jeho vášní, dokazuje i další jeho koníček – myslivost. „Někdo chodí na golf, já do lesa.“
Jak se z hokejisty stane dřevorubec?
Začal jsem u strejdy na vesnici s pilou a neuvěřitelně mě to chytilo. Tady v Třinci jsem pak poznal jednoho profíka, který se stal mým velkým kamarádem a k němuž chodím dělat. Sice zatím ne za peníze, protože teď je nepotřebuji. Teď chci nasbírat zkušenosti a po hokejové kariéře se dřevorubectví věnovat na sto procent. Když je člověk pracovitý, tak v lese vydělá větší peníze než ve fabrice. Tam bych dělat nemohl.
Stejně mě překvapuje, že takhle mluví hokejista.
Jasně, hokejem jsem si vydělal pěkné peníze, ale nemohl bych jen ležet doma a kynout. To by nedělalo dobrotu ani v manželství. Chci se i po kariéře rozvíjet a mám v životě velké štěstí, že dvacet let budu hrát hokej, který mě baví, a pak ve druhé půlce dělat v lese, což mě baví taky.
Hráč měsíceAnketa MF DNES Od začátku sezony volí redaktoři MF DNES nejlepšího hráče měsíce a v prosinci jejich hlasování vyhrál Martin Adamský z Třince (28 bodů). Za ním skončil jeho týmový kolega Erik Hrňa (18), jenž vede i v celkovém bodování, třetí byl plzeňský Ján Sýkora (17). Nejčastěji na něj spoluhráči volají „Ádo“, ale s Martinem Adamským se táhnou i další přezdívky – třeba Scooter či Beethoven. Ta první vznikla ve Vsetíně, kde hrál juniorskou ligu v jedné lajně s Hudlerem a Kucharzykem. „A měl jsem vlasy obarvené a ostřihané nakrátko, takže vypadal jako zpěvák ze skupiny Scooter.“ Později v Plzni si nechal vlasy povyrůst a kudrlinami připomínal skladatele Beethovena. |
Podnikat vás nelákalo?
Ne. V dnešní době je to strašné riziko. Trh je přesycený, je na něm všechno. A já říkám: stejně jako hrobník bude mít práci celý život, tak v lese je taky práce na celý život. I svého syna k tomu povedu a budu chtít, aby si udělal lesnickou fakultu.
Je mu pět. To už jste mu to takto nalajnoval?
To ne. Co si budeme namlouvat, rozhoduje puberta. Já vyrůstal ve Studénce, když mi bylo šestnáct sedmnáct, tak se chodilo pít s partou víno do parku. Ale jednou přišla chvíle, kdy jsem si musel říct, jestli takhle budu pokračovat dál, nebo ne, abych byl zítra fit na trénink. Rozhodl jsem se pro to druhé a teď ve 33 letech jsem rád, že jsem to udělal. Takže děti chci správně nasměrovat.
Jde však teď dřina v lese skloubit s hokejem?
Je to slušná posilovna. Takže řezat chodím, když je reprezentační pauza a my máme tři dny volno, nebo po sezoně. Ale mám rád kácení i tvrdou práci. Pořídil jsem si i veškeré vybavení, jako je pila, sekera či ochranné pomůcky, což je celkem vysoká počáteční investice. Okolo padesáti tisíc. Jsem však samouk, hodně z práce jsem okoukal na internetu, ovšem i ten profík později uznal, že mi to jde. Takže ač hokejista, dřevorubecké základy mám.
Dřevo pak doma používáte?
První věc, kterou jsem v baráku chtěl, byl krb. Z toho je úplně jiné teplo než z topení. Když jedu do Plzně, kde mám dům, tak se hned těším, jak ho zapálím. Teď jsem tam v prosinci byl a byla to první věc, kterou jsem udělal.
Zůstaňme v lese. Vy do něj nechodíte jen kácet stromy, ale i jako myslivec.
Namočil mě do toho Jirka Polanský (další třinecký útočník), když si začal dělat zbrojní průkaz. Přidal jsem se, ale my chtěli taky chodit lovit, takže jsem si přidělal i lovecké zkoušky. A zatímco Jirka skončil, já zůstal. Jednou jsem si šel sednout na posed a už se nedalo odolat.
Bylo těžké složit lovecké zkoušky?
Musíte nabiflovat knížku, která se jmenuje Penzum myslivosti a má 900 stan. Když jsem to viděl poprvé, jen jsem si řekl: Co to sakra je? Ale vše je o praxi. Člověk brzy pozná, jestli ten jelen, kterého má na mušce, je odstřelový, nebo ne.
Jak často na posed chodíte?
Byl jsem teď na Nový rok. Ale bylo to o ničem, protože jak si lidi dávají předsevzetí, tak najednou všichni vyrazili do lesa na procházku a plašili zvěř. Tak jsem si jen vytáhl čaj, popíjel a koukal. Přišlo sice srnčí, jenže to je teď hájené. Ale myslivost není jen bezhlavé střílení do zvířat. Vždyť já byl na posedu snad dvacetkrát a střílel tak dvakrát. Myslivost je relax.
Při kterém přijdete na jiné myšlenky.
Přesně. Na ten Nový rok jsem tam seděl, byla děsná zima a já si vzpomněl, jak ostřelovači za druhé světové museli v mrazu ležet pět hodin a čekat. Já měl tu nejlepší výbavu a stejně mi byla zima. Hlavní je se oprostit od práce. Do lesa hokej nesmí. Tam jsem jen já a klid.
Když vás tak poslouchám, nechtěl byste vlastní les?
Vždycky když v televizi běží reklama, kde chlap říká: Staňte se členem klubu miliardářů, tak si uvědomím, že být v něm, hned si koupím honitbu na Libavé. To je vojenský prostor, úplný prales, kde zvěř člověka nepotká. Jsou tam trofejní jeleni, zvířata úplně jiná než třeba v Beskydech. Tam bych tu honitbu chtěl, ale na to ještě nemám.
A trofeje už máte?
Čekám na ně. Jako prvního jsem střelil srnečka, pak nějaká prasata – na ty se mi líbí střílet – a srnčí.
Pak je sníte?
Samozřejmě. Zvěřina je specifická, chutná skvěle a hlavně: je to bio.
Jel byste lovit třeba i do Afriky?
To mi nic neříká. Tam přijedete, zastřelíte slona a jedete zpátky. Moc komerční. Já nepotřebuji, aby mi gazela visela na stěně. Stačí mi tam jedny parohy od jelena. Ale jeden cestovatelský sen mám – chtěl bych na měsíc na Kamčatku. Kamarád tam byl, a i když ho to přišlo na velké peníze, za ty zážitky to stálo.
Vášnivým myslivcem je i hokejista Bednář či fotbalista Lafata, tedy stejně jako vy i střelci na hřišti. Čím to?
Možná je to v povaze. Ale jestli je tam spojitost, tak abychom se v lese začali bát o zdraví.
Proč?
Až se stane pan Hrňa (nejlepší střelec hokejového Třince) myslivcem.