Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hanzal pořádá kemp pro malé hokejisty. Chci předat zkušenosti z Ameriky

V POSILOVNĚ. Útočník Martin Hanzal z Arizony. | foto: Marek Podhora, MAFRA

30 2016
Už čtvrtý rok v řadě končí sezonu dřív, než by chtěl. A už druhý ročník za sebou si ji nemohl prodloužit ani na mistrovství světa. Ačkoliv byl trenéry realizačního týmu zván.

V minulém roce šampionát v Praze utekl Martinu Hanzalovi kvůli problémům se zády. Letos ho nepustila výstupní kontrola v týmu Arizona z NHL do Ruska, kde chtěl pomoci národnímu týmu. Šampionát tak sledoval u televize a teď se začal připravovat na nadcházející sezonu i účast na světovém poháru. Zároveň pořádá i kemp pro malé jihočeské hokejisty, kterým předává své zkušenosti.

„Příprava letos bude trochu jiná, protože Světový pohár se hraje už v září,“ připomíná devětadvacetiletý útočník Martin Hanzal.

Ačkoliv vás přes léto čeká nabitý program, mrzí vás, že už čtvrtým rokem končíte sezonu brzy?
Dá se to tak říct, hlavně je to o tom, že jsme v NHL neudělali play-off. Já měl ještě tu smůlu, že loni bylo mistrovství v Praze. Nemohl jsem přijet, protože jsem byl zraněný. A letos jsem zase chtěl jet, když jsme nepostoupili do play-off, a zase to nevyšlo. U mě to je většinou kvůli zdravotním problémům.

Loni jste byl na operaci se zády. V čem vás zdraví zradilo tentokrát?
Problémy jsem měl už od prosince. Začalo to kyčlí. Pak se to trochu zlepšilo, dostával jsem na to různé injekce a pomohlo to. Jenže ne natrvalo. Postupem základní části se to zase zhoršovalo a poslední týden hry jsem navíc dostal pukem do hlavy a měl jsem otřes mozku. Všechno se sešlo dohromady a na šampionát jsem jet prostě nemohl.

Martin Hanzal

Devětadvacetiletý hokejový útočník začínal s hokejem v Písku, kde se narodil. Od roku 2001 hrál za České Budějovice v mládežnických kategoriích. V roce 2005 ho draftoval tým NHL Phoenix Coyotes (dnešní Arizona)jako 17. celkově. A od sezony 2007/2008 je tomuto „pouštnímu“ týmu věrný dodnes. V letošní sezoně odehrál 64 zápasů, ve kterých dal 12 gólů a k tomu přidal 28 asistencí. Budějovičtí fanoušci si Hanzala pamatují z výlukové sezony v NHL 2012/2013, kdy 196 centimetrů vysoký centr pomáhal místnímu HC Mountfield v extralize a dal osm gólů. Je ženatý, má dvě děti.

Dopředu jste trenérům avizoval, že byste jel rád. Dívalo se vám hůř na to loňské mistrovství světa v Praze nebo na letošní v Rusku?
Nechtěl bych říkat, kam jsem chtěl víc a míň. Když můžu jet a jsem zdravý, rád reprezentuju. Nikdy jsem neřekl, že nejedu jen tak, a vždycky, když jsem nemohl jet, mě nepustily jen zdravotní trable.

Sledoval jste to letošní?
Díval jsem se na televizi. Viděl jsem skoro všechny zápasy našeho týmu. Fandil jsem, kluci hráli dobře, ale měli trochu smůly. Mistrovství světa je o jednom zápase a ten se nepovedl.

Stejně mi ale přijde, že víc než neúčast na mistrovství světa vás mrzí, že v NHL jste neuhráli play-off. Je to tak?
Je to hlavní cíl, se kterým jdete do sezony. Když se to nepodaří, sezona se bere jako neúspěšná pro celý tým a neřeší se nějaké individuality. A nám se to letos zase nepodařilo. Pak už nastaly i nějaké změny. Byla otázka času, kdy přijdou.

V Arizoně čekáte na play-off už čtyři sezony. Takže takové trvalé zklamání...
Ano. Bylo to zklamání. Měli jsme hodně mladých kluků. Ale i tak bylo play-off cílem a my ho neudělali. Odvolali manažera a to byla zpráva zeshora, že příští rok se bude tlačit na to, aby se play-off opravdu udělalo.

Když odhlédnete od týmových úspěchů, v loňském roce jste kvůli zranění odehrál jen 30 zápasů. Letos to bylo přes šedesát. Navíc bodově to byla asi nejlepší sezona, co jste měl. Z tohoto pohledu vás těšit musela, ne?
Do Vánoc jsem měl dobrý začátek. To jsem dělal skoro bod na zápas. Pak se ozvala kyčel a trochu jsem zpomalil. Když se hraje se zraněním, nikdy nejste stoprocentní a není to ono. Udělal jsem nejvíc bodů v kariéře. Bodově se dá hodnotit kladně, ale je to na druhém místě.

Pojďme ještě k reprezentaci. Jste jediným Jihočechem, který se dostal do první nominace na Světový pohár. Čekal jste to?
Doufal jsem v to. Chvilku před zveřejněním mi volal Martin Ručinský (manažer reprezentace, pozn. red.) a říkal, že budu nominovaný. Byl jsem rád.

Co od toho čekáte? Bude to jiná akce než třeba mistrovství světa?
Myslím si, že to bude jiné než světový šampionát. Hraje se to v Kanadě v Torontu, kde je po hokeji hlad. To ví každý. Neříkám, že na mistrovství světa není, ale je to prostě Toronto, bašta hokeje. A druhá věc je, že se to hraje před sezonou, kdy budou všichni hráči k dispozici. Z toho pohledu to bude mít asi větší kvalitu.

A zářijový termín? I to je nezvyklé, ne? A vzhledem k tomu, v jakém stavu končíte poslední sezony, pro vás i lepší.
Je to tak. Všichni musíme přijít připravení. Já osobně jsem už začal trénovat a dá se říct, že už teď se připravuju na akci, která bude v září.

Stejně jako loni je vaše příprava hlavně rehabilitací po sezoně, že?
Přijde mi, že to mám takhle každý rok, že se spíš v létě léčím a snažím se dát do kupy. Ale teď už máme dva měsíce po sezoně. Takže už se cítím líp a půjdu už do většího tréninkového zatížení a uvidíme, jak to bude držet.

Změnil jste přípravu oproti loňsku?
Dostal jsem pokyny od Arizony, co máme dělat, a probíral jsem to i s kondičním trenérem. On by za mnou měl i přiletět a podívat se na to, jak na tom jsem. Letos akorát začnu dřív bruslit kvůli světovému poháru, pak máme v červenci reprezentační kemp. V tom to bude jiné.

Pokud si dobře pamatuju, kondiční trenér Arizony se na vás byl podívat i loni, ne?
Přesně tak. To jsem byl po operaci zad, tak za mnou přijel. A teď se v klubu domlouvali, že by měl stejným způsobem přiletět za každým hráčem, kterého má Arizona v Evropě. Tak uvidíme, jestli to tak skutečně bude.

Už druhým rokem vaše léto v Českých Budějovicích vyplní i kemp pro mladé hokejisty. Jak vás to napadlo?
Byl to nápad mého bratra Jirky a Lukáše Chaloupky. Oba trénují děti v Motoru. Domluvili se s vedením klubu a já jsem říkal, že se rád zúčastním a celou akci zastřeším. Debatujeme s rodiči, ukazujeme dětem různé situace na ledě. Tím, že ohlasy po prvním ročníku byly pozitivní, jsme se rozhodli, že v tom budeme pokračovat. Už teď je o to velký zájem a možná to budeme mít ještě větší.

Pracujete s dětmi. Co nového jste se musel učit?
Je to něco jiného, než se jen honit za pukem. Člověk se musí dopředu připravovat na různé situace. Bavíme se s rodiči, jim i dětem vysvětlujeme různé věci kolem hokeje. Dneska je v Česku takový trend, že se snaží už odmala vést děti jiným stylem a hokej se snaží dostat tam, kde několik let zaostával. V Americe jsem už deset let. Snažím se předat dál to, co jsem se naučil.

Pro kolik dětí vůbec váš kemp vůbec je?
Několik desítek. Rozjíždíme to. Kapacitu jsme měli omezenou, ale už teď je to naplněné. Říkali jsme si, že kdyby přišlo ještě víc zájemců, nějak bychom to zkusili rozšířit. Uvidíme. Nechceme tlačit na množství, ale snažíme se to udělat kvalitně, aby byl přístup jeden na jednoho, aby trenér měl na děti čas, aby nebylo sto dětí na ledě a bylo to pro ně bez většího významu.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze