Žádné nablýskané arény, luxusní letadla a štědrá výplata. Ve skrovných podmínkách se devatenáctiletý útočník pere o povýšení.
Ve středu si o něj v utkání s rezervou klubu Ottawa Senators z Belleville zažádal dvěma góly - svižnou ranou švihem a krásným blafákem v prodloužení. V Charlotte zatím válí v jedné z hlavních rolí, chodí na golf, šetří a bedlivě sleduje telefon, nevolají-li náhodou šéfové z Caroliny.
Šestnáctého října jste v Tampě poprvé v NHL skóroval a vzápětí vás poslali na farmu. Nedivil jste se?
Ani ne. Posledních pět zápasů jsem hrál kolem osmi deseti minut, což je málo. Teoreticky bych měl být odpočatý, ale ve skutečnosti jsou nohy ztuhlé a je o dost těžší se dostat do tempa. Takže jsem tušil, že pokud se něco nezmění, v NHL mě dlouho držet nebudou. Po zápase s Tampou jsme měli volný den, zrovna jsem si zařizoval auto a byt, když mi volali, ať přijedu do haly.
Co následovalo?
V kanceláři seděl generální manažer a hlavní kouč. Řekli mi, že chtějí, abych na ledě trávil víc času. Původně plánovali, že začnu na křídle vedle Victora Raska, jenže ten se zranil. Takže mě odsunuli do čtvrté lajny, která měla hlavně defenzivní úkoly. Nechtěl jsem jít do AHL. Určitě mě to mrzelo. Ale usmyslel jsem si, že máknu a vrátím se nahoru jako lepší hráč.
Rask si v září nešťastně ublížil v kuchyni. Takže vám vlastně zavařila nešikovnost švédského spoluhráče?
No, pořezal se, když si krájel brambory. Málem si uřízl dva prsty.
Potěšila vás aspoň trochu první trefa v NHL v poslední partii za Carolinu před odvelením do AHL?
Pocit byl krásný, nikdy na to nezapomenu. Ale určitě bych měl větší radost, kdybych byl víc zapojený v zápase. Zrovna v té druhé třetině jsem se dostal jen párkrát na led, dvakrát se dotkl puku, dal gól a pak až do přestávky seděl na střídačce.
Blýskl jste se ranou z voleje v pádu. Podobně jste pak poprvé skóroval na farmě. Našel jste svůj styl?
Měl jsem puk před sebou. Abych se do něj mohl pořádně opřít, snažil jsem se do rány zakleknout, nic jiného mi nezbývalo. Už víckrát se mi takhle povedlo vypálit.
Martin Nečas z Caroliny v zápase s Washingtonem.
Teď střílíte na farmě. Co vás napadlo, když vám oznámili, že se stěhujete do Charlotte?
Určitě jsem neměl radost. Ale vysvětlovali, že se mnou počítají do budoucna. Uvidíme, jak se všechno vyvrbí.
Není zvláštní, že vám krátce předtím šéfové povolili, abyste si ve městě Raleigh zařídil trvalé ubytování?
V Carolině si apartmán dál platím. Tady mi náklady na bydlení hradí oni, což je pro mě dobré znamení, že bych se brzy mohl vrátit. V posledních zápasech se na farmě cítím čím dál líp.
Co následovalo po oznámení neblahé zprávy?
Jel jsem domů a sbalil si věci. Klíče jsem nechal (brankáři) Petru Mrázkovi, který žije ve stejné budově. Ještě mi doma něco dodělávali a on na to dohlédl, za což jsem mu vděčný. Na farmu se mnou poslali spoluhráče Haydna Fleuryho, který mě odvezl autem na letiště. Nejdřív jsem v Charlotte přespával v hotelu, pak jsem si přes agenta domluvil, aby mi klub půjčil byt s kuchyní.
Tak hlavně pozor při práci s nožem, ano?
Zrovna jsem dovařil. Obě ruce jsou v pořádku, žádný prst nechybí.
Jak jste se v novém prostředí rozkoukával?
Nikdy jsem na farmě nebyl, takže mě docela šokovaly rozdíly mezi NHL a AHL, hlavně v životě okolo ledu. Vždycky je zvláštní přijít do nové ligy, nového týmu, mezi jiné spoluhráče. V prvních čtyřech zápasech jsem neměl ani bod. Pak jsem se trochu rozjel a teď už se cítím dobře. Hrávám od šestnácti do dvaceti minut, což je milá změna.
V čem se tedy Hurricanes a Checkers nejvíc liší?
Město Charlotte je snad ještě hezčí a upravenější než Raleigh, kde sídlí „Canes“, v čemž mám štěstí. Ale zázemí a péče o hráče je v AHL na úplně jiné úrovni. Nelétáme jako v NHL svým letadlem s veškerým pohodlím. Cestujeme běžnými linkami, procházíme odbavením a tak dál. A to ještě spousta jiných týmů jezdí autobusem.
Co vás zaujalo na štacích v AHL?
Překvapilo mě, v jakých městech se liga hraje. Opravdu v nich není nic k pokoukání. Většinu času strávíme v hotelu, odehrajeme zápas a zase pádíme dál.
Vybavení hal je nuznější?
Všechno je starší, ale nechci si stěžovat. Není to nic hrozného. Jen si vybavuju, jak mi hodně starších kluků říkalo, že se na NHL snadno zvyká. Až když jdete dolů, uvědomíte si ten přepych. Masér, fyzio... Máte, cokoliv potřebujete.
Jaký se v AHL hraje hokej?
Hrozně moc se vylučuje, takže hodně gólů padá z přesilovek. Vyskytuje se víc bitek. Hodně soubojů se dohrává. Ale nejde o nějaký masakr. Vyloženě brutální hity se neobjevují. Ačkoliv nepotkáte tolik šikovných hráčů jako „nahoře“, zápasy jsou rychlé a kvalitní, jsou dobrou přípravou na NHL.
Vládne v touze po povýšení do NHL v Charlotte sobeckost?
Je pravda, že nahrávání se moc nepěstuje. Většina situací se řeší střelbou.
Divil jste se zprvu, když jste ve výhodné pozici od spoluhráče nedostal puk?
Divil jsem se dost. Někteří borci střílejí skoro všechno v zápase i na tréninku. Každý totiž chce nahoru, takže většina kluků hraje na vlastní triko. V poslední době ale chodím na led s Finem Jannem Kuokkanenem, který je výborný do kombinace a navíc se delší dobu známe, což je fajn.
Cítíte v týmu rivalitu?
V kabině ani ne, kamarádů mám dost. A asi ani na ledě... I když samozřejmě každý na sebe chce upozornit.
Nejste otrávený, že vás Hurricanes odstrčili do druhé ligy?
Právě naopak. Makám ještě víc, abych se vrátil. Každý den se s trenéry divám na video. Rozebíráme každé moje střídání i návyky a dovednosti jiných centrů z NHL. Hodně mi to pomáhá. Každým zápasem se mi tempo zdá pomalejší, hlavně co se týče obranné činnosti. Snažím se plnit, co se ode mne chce.
A co se od vás chce?
Na farmu mě posílali hlavně kvůli většímu vytížení. Jinak se bavíme nejvíc o obraně, ve které má centr v Americe spoustu úkolů.
Věnují se vám v Charlotte?
Mluví se mnou hlavní kouč i jeho asistenti. V Česku nejsou rozbory tak rozpracované. Z Caroliny za mnou přiletěl development coach (trenér starající se o rozvoj hráčů, bývalý kanonýr Sergej Samsonov).
Martin Nečas .
Kontrolujete teď často telefon, jestli vás šéfové nevolají zpět?
Určitě! Docela často se mi na displeji objevují neznámá čísla. Když vidím, že hovor přichází z Raleigh, tak si říkám: Že by? Ale zatím nic...
Sledujete, jak si mužstvo v NHL vede bez vás?
Jo, pokud mám volno, dívám se na každý zápas. Baví mě to.
Jste s někým z týmu v kontaktu?
Občas si napíšu s bekem Dougiem Hamiltonem, nejvíc mluvím s Mrázou. Povzbuzuje mě. Asi by uvítal, aby v Carolině zase měl Čecha.
Potkáváte se s krajany v ostatních mančaftech AHL?
Ano, docela často. Když k nám přijela farma Bostonu z Providence, seděli jsme pohromadě všichni Češi a Slováci - já, Michal Čajkovský, Honza Kovář, Kuba Zbořil, Dan Vladař, Martin Bakoš, Peter Cehlárik.
Jak citelné je pro vás snížení platu v AHL?
Zatím to moc neřeším, ale rozdíl je obří. V NHL si vyděláte dvanáctkrát nebo třináctkrát víc. Musím šetřit, co jiného mi zbývá?
Kdo vás v nelehké době podporuje? Přítelkyně Salla? Rodiče?
Mluvím hlavně s tátou. Bavíme se o zápasech, doma se v noci dívali pokaždé. Rodiče mi vždycky byli oporou. Kdykoliv se na ně můžu obrátit. Přítelkyně ve Finsku studuje, teď za mnou nemůže přijet, když nevím, kde budu příští týden.
Martin Nečas (vpravo) právě vstřelil svůj první gól v NHL. Gratuluje mu spoluhráč z Caroliny Calvin de Haan.
Nenapadá vás, že by bývalo bylo lepší odbýt si farmářskou zkušenost už v minulé sezoně? Že jste se neměl vracet do extraligy?
Nevím. Těžko soudit, jak by se všechno vyvinulo. Možná bych se v NHL chytil dřív. Ale zase jsem s Kometou získal titul, což by se mi jinak třeba už nikdy nepodařilo.
Ještě povězte: Láká vás účast na juniorském šampionátu na přelomu roku?
Mistrovství v hlavě mám. Bylo mi doporučeno, ať se teď nikoho z vedení neptám. Ať se soustředím na to, abych se probojoval zpátky do prvního týmu. Ale kdybych zůstal na farmě, stoprocentně bych chtěl nároďáku pomoct.
