Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Český hokej má problém zapracovat mladé, soudí Nečas senior

Martin Nečas senior a Martin Nečas junior | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

7 2017
Až několik týdnů po červnovém draftu zámořské NHL doznívá neuvěřitelný kolotoč, jaký prožívali celou sezonu se svým synem rodiče Martina Nečase. Talentovaný mladík odehrál v minulé sezoně 79 soutěžních zápasů plus další přípravné. Nastupoval za národní tým do 18 i 20 let, velkou porci dostal v 17 letech i při mistrovské jízdě extraligové Komety.

Na konci bláznivé sezony po produktivním centrovi sáhli v prvním kole draftu Carolina Hurricanes. „Nejsilnější zážitek z draftu? Když zaznělo Martinovo jméno a objevilo se na kostce v hale. Dokud to neslyšíš a nevidíš na vlastní oči, jsou to jen prognózy, na jakém místě by mohl nebo měl být,“ říká Martin Nečas starší, který se svým synem kráčí od prvních zářezů bruslí do ledu.

Potěšilo vás dvanácté pořadí v draftu?
Určitě. Doba Jágrů a Reichlů je pryč, čeští hráči si renomé zase musí získat zpět. Během roku vyšlo několik žebříčků, ve kterých se Martin pořád držel vepředu. Samotný draft je neskutečná show. Při americké hymně nám běhal mráz po zádech, jak to lidé prožívali. Ale nikdo nemá nic zaručeno, třeba Američan Saša Chmelevski, vítěz bodování na loňském Hlinkově memoriálu, byl vybrán až v šestém kole.

Podle toho, co zaznívalo ze strany Carolina Hurricanes, byli rádi, že Martin zůstal volný do té chvíle, než mohli vybírat.
To ano, i když kluby mají vždy připraveno několik variant. Jeden z evropských skautů Karolíny, původem Brňák Robert Kron, viděl Martina snad v patnácti ligových zápasech, sledovali jej i další. Nejisté bylo, zda ještě bude na seznamu, až se dostanou k výběru. Na večeři byl Martin pozván i Detroitem, ale ten dal nakonec přednost někomu jinému. Pro Martina je Carolina výborná volba. Jejich tým už je v přestavbě a sází na mladé. Generální manažer Ron Francis i Robert Kron jsou bývalí vynikající centři. Jejich vize je zapracovat Martina do prvních dvou lajn.

Uspět v prvním kole draftu je jedna věc, ale prosadit se stabilně v NHL je věc druhá. Těch nenaplněných příběhů je celá řada.
Ano, draft je jen další krok na cestě. Dosud měl Martin kliku na lidi, udělali jsme dobré rozhodnutí, že jsme šli ze Žďáru do Brna. Přitom jsme však nespěchali a první dorosteneckou sezonu odehrál skoro celou ještě ve Žďáře. Pokud je někdo opravdu dobrý, zájem je časem ještě větší. Talentovaných kluků je hodně, ale někdo vyhasne už v mladším dorostu. Šéf Komety Libor Zábranský viděl Martina při mnoha zápasech, protože trénoval svého mladšího syna, který je o rok mladší než Martin. Kometa za našeho kluka vyplatila ještě víc než tabulkovou cenu, což mě přesvědčilo, že ho opravdu chtějí. Měli jasno a nezkoušeli to jen na hostování, jak to někdo dělává.

Otec a syn Nečasové

Martin Nečas starší (50) pochází z Nové Vsi u Nového Města na Moravě. V mládí běhal na lyžích, prosadil se do juniorské reprezentace. Za Žďár si zahrál třetí fotbalovou ligu.

● Ve žďárském hokejovém klubu dělá kustoda u druholigového A-týmu a asistuje Jiřímu Šejbovi ml. u extraligového mladšího dorostu.

● Pracuje ve firmě Žďas, dělá generálky strojů. S manželkou Martinou má dceru Anetu a syna Martina (18), kterého si letos jako dvanáctého v pořadí vybrali v prvních kolech draftu Carolina Hurricanes, byl nejvýše postaveným Čechem.

Odchovanec žďárského hokeje Martin Nečas mladší vybojoval se svým týmem extraligu mladšího dorostu. V následující sezoně 2014/15 pak odešel do Komety Brno.

● Od patnácti se prosazoval v reprezentaci, kterou loni dotáhl s céčkem na dresu až k vítězství na Hlinkově memoriálu (U18), tolik sledovaném skauty z NHL.

● V sezoně 2016/17 odehrál 41 extraligových zápasů za Kometu, dalších deset startů přidal v play-off apodílel se na titulu brněnského klubu po 51 letech.

● Má individuální studijní plán. V Kladně zakončil třetí ročník studia sportovního managementu na soukromé škole.

Jaký je podle vás největší problém českého hokeje?
Český hokej má problém zapracovat mladé kluky do dospělého hokeje. Libor Zábranský dal v Kometě mladým šanci, nastavil to výborně. A pak se to začalo nabalovat. Chytil začal hrát ve Zlíně, Zadina a Kaut v Pardubicích, Galvas v Olomouci, Kvasnička v Plzni... Spousta osmnáctiletých v uplynulé sezoně hrála stabilně extraligu, to o rok dříve nebylo. Je to mnohem lepší, než aby tady hráli na úkor mladých průměrní hráči ze zahraničí.

Martin vystupuje hodně dospěle a na svůj věk mluví možná až příliš rozumně. Čím to je?
Vedli jsme ho k pokoře, má to tak nastavené. Před nikým se neponižuj, ale ani nepovyšuj a ke každému se chovej slušně. To je základ. Mladým klukům se zvedá sebevědomí a myslí si, jací jsou to hokejisté, ale přitom jsou teprve na začátku. Vedli jsme syna k tomu, aby to měl srovnané v hlavě, protože nahoru se šplhá těžce, ale dolů to bývá fofr. Má dar, že je hodně pracovitý a chce na sobě makat, ba naopak jsme ho kolikrát museli brzdit, aby si odpočinul.

Museli jste ho s manželkou z pohledu výchovy hodně korigovat, když od mala sklízel samé úspěchy?
Občas jsme ho museli usměrnit, když šel do puberty a byl na hrušce, ale on vždycky radši víc dělal, než seděl a kecal. Měl štěstí a taky dobrou partu kolem sebe. Říkali jsme si, že si tu dorosteneckou extraligu vybojujeme se silným ročníkem ve Žďáře a budeme ji hrát doma, i když už jsme měli z okolních klubů nabídky předtím.

Jakou provedl největší klukovinu?
Pár rozbitých oken bylo... Strašně nerad prohrává. Ještě ve žďárském dresu neunesl zbytečnou prohru v Liberci a po zápase udělali kluci bordel v kabině, poničili sprchu a naházeli všude toaletní papír. Do Žďáru pak přišla faktura asi na pět tisíc korun, tak jsme s kluky zatřepali a viníci si pak škodu zaplatili. Udělali „zabijačky“ ve svých pokladničkách a Martin dostal i výchovnou facku, i když dřív jsme všechno řešili domluvou.

Vy osobně jste měl nejblíže k běhu na lyžích? Proč u Martina vůbec vyhrál hokej?
Od přípravky jsme žili hokejem, začínal bruslit ve třech letech, to bylo v době, kdy už můj švagr Jirka Plachý (jeden z nejproduktivnějších hráčů v historii žďárského hokeje) už hrál za muže. Věnoval jsem se tomu s klukem, udělal jsem si základní trenérskou licenci a jako asistent postupoval s Martinem kategoriemi. A potkalo se to s tím, že se Martin Sobotka začal po ukončení hráčské kariéry věnovat mládeži, vedl ho až do dorostu. Dal mu spoustu dobrých návyků. Martin má velký zápal pro sport, do starších žáků hrál doplňkově také fotbal. Ale hokej byl od začátku jednička. V patnácti už míval reprezentační soustředění, to už se všechno nedalo skloubit.

Kam jste to dotáhl v běhu na lyžích?
Býval jsem takové dvojče s Lubošem Buchtou, přišli jsme spolu do sportovní třídy, oba jsme se dostali do juniorské reprezentace. Rozdělili jsme se až na vojně, já šel do Liberce, on na Štrbské Pleso. Z Liberce jsem šel do Nového Města, které tehdy fungovalo jako vrcholové středisko pod Brnem. Tehdy jsme měli refundace a trénovali jsme jako profíci, jezdili jsme za sněhem na Dachstein, abychom se špičkou neztráceli krok. Po revoluci refundace skončily a sponzoři nebyli, trénováním po práci nešlo konkurovat profíkům. Když jsem s lyžováním skončil, hrál jsem také fotbal doma v Nové Vsi, ve Žďáře jsem si pak na postu záložníka zahrál MSFL, po sestupu jsem se zase vrátil domů.

Říkal jste, že je Martin hodně zapálený do sportu. Přidával si?
U domu v Hamrech máme Březinův rybník, v prvních letech na základce, kdy měl trénink třeba jen dvakrát týdně, jsme byli v zimě na rybníku imrvére. Jako my na vesnici, když jsme chodívali domů večer rozmáchaní. V Hamrech jsme vyhrnuli plac, přijeli další kluci z týmu, jako Havránek, Trejbal a další, a už jsme mastili hokej. Teď už na rybníku Martin jen rybaří, domluvil jsem mu to s majitelem. Je to dobré na vyčištění hlavy.

To jsou ty věci, které odlišují ty nejlepší od průměrných? Dělat něco navíc?
Přesně. Je strašně důležité, že dítě chce jít sportovat i po tréninku. Ne příkazem, ale když dítě samo chce. Jezdili jsme i na Hockey Talent Academy, kde jsme byli třeba tři hodiny denně na ledě. Za víkend tak měl Martin třeba devět hodin na ledě navíc.

Trénuje i přímo doma? Třeba Pavel Zacha měl ve Velkém Meziříčí malou tělocvičnu v suterénu domu, kde trénoval i střelbu.
Martin má v pokoji ribstoly, hrazdu a další věci. Posilovnu jsme moc nepreferovali, nechtěli jsme zarazit kluka v růstu, hodně jsme trénovali formou hry šikovnost a obratnost. Na zahradě má branku, na kterou střílí. Na posilování je čas, až se tělo vyvine.

To byla asi největší obava lidí kolem hokeje - zda Martin dostatečně vyroste. Vynikal šikovností, ale byl malý. Teď už vás přerostl, pro změnu se nejvíc zmiňuje, že musí nabrat a zesílit.
Zaměřili se na to s kondičním trenérem. Dělá na tom, aby nabral, má aktuálně 83 kilo. Proto si myslím, že by bylo lepší, když bude ještě rok v Brně a nabere dalších pět kil. Nějakých 88 kilo, to by na něj jako šlacháče se 188 centimetry mohlo stačit.

Kdy bude jasno, kterou z variant se vydá v příští sezoně?
Na začátku září poletí do Ameriky, kde bude turnaj mladých adeptů. Pak by měl jít od dvanáctého na hlavní kemp Caroliny, kde se uvidí, jak na tom bude.

Martin Nečas vstupuje do NHL jako dvanáctka draftu, vybrala si ho Carolina....

Martin Nečas vstupuje do NHL jako dvanáctka draftu, vybrala si ho Carolina. Českého mladíka vítá komisionář soutěže Gary Bettman.

Jak je na tom syn zdravotně? V přípravném zápase v dresu reprezentace do 20 let si natáhl břišní sval, zmiňoval, že je to daň za náročný program, kdy po sezoně musel hodně cestovat a prošel náročnými testy i nováčkovským kempem.
Nebylo to vážné, ve středu už se zapojil znovu do přípravy s Kometou. Nikdy moc netrpěl zraněními nebo nemocemi. Až předloni jej potkala mononukleóza, dva měsíce měl přísnou dietu. V posledním roce pořád musel někomu něco dokazovat, po Novém roce na něj padla krize, celá ta aklimatizace a zátěž po návratu ze šampionátu dvacítek. Po nich měl slabší období, ale trenér a šéf Komety mu dal volno a podržel ho. Zastavil se až po návratu z draftu a nováčkovského kempu v Carolině na začátku července. To bylo nejnáročnější období i na psychiku, na „scouting combine“ si hráče proklepli důkladně po všech stránkách, dělali nejen fyzické testy, ale i pohovory.

Zaznívaly pochvalné komentáře na Martinovu angličtinu. Jak se připravoval?
V Brně měl lekce s rodilým mluvčím. Naučil se dobře mluvit a také poslouchat mluvené slovo. Pokud chceš hrát NHL, musíš umět řeč. Když s někým sedíš v kabině a moc mu nerozumíš, jsi vystrčený mimo kolektiv. Nebo když ti trenér chce říct nějaké detaily ke hře. I tohle oni sledují. V pohodě dělal s americkým novinářem rozhovor po telefonu skoro tři čtvrtě hodiny.

A co ruština? Tu nepiloval, když byl loni jako desítka draftovaný do KHL?
Traktor Čeljabinsk to loni risknul a vybral si Martina. Ale ne, ruštinu se neučil.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze