Když se řekne příjmení Padrnos, většině sportovních fanoušků se vybaví postava slavného českého cyklisty Pavla, který závodil na olympijských hrách nebo věhlasné Tour de France.
Teď se jméno Padrnos zapsalo i do statistik hokejové extraligy. Ve středečním zápase Zlína v Liberci si Pavlův syn Martin připsal první minuty v nejvyšší soutěži.
„Nikdy mi neříkal, že jsem udělal špatně, když jsem dal přednost hokeji. Vždycky mě podporoval,“ cení si zlínský obránce, který debutoval mezi tuzemskou elitou v osmnácti letech.
K cyklistice vás to nikdy netáhlo?
Jako malý jsme jezdili s tátou často. Chtěl mě dostat do nějakého týmu, ale cyklistiky na mě bylo už možná trochu moc. Na led jsem si poprvé stoupl v bruslích ve čtyřech a už jsem u hokeje zůstal. Už si ani nevzpomínám, proč jsem si ho vybral.
Máte to jako syn známého otce těžší?
Jelikož každý děláme jiné odvětví sportu, tak se to nijak neprojevuje.
Hokej hraje také Tomáš Fořt, syn cyklisty Radovana. Znáte se?
Osobně ne. Vím jen, že byl také ve Zlíně. Taťka mi také říkal, že spolu závodili.
Co si vybavujete z cyklistické kariéry otce?
Když závodil, tak jsme byli se sestrou ještě malí. Nijak jsme to neprožívali, ani jsme nejezdili na jeho závody. Vím, že jezdil s Lancem Armstrongem, ale s tím jsme se nesetkali.
Také u syna Radovana Fořta porazil hokej kolo Otec Pavel Padrnos a jeho syn Martin Padrnos nejsou jediným cyklisticko-hokejovým tandemem. Také někdejší cyklistický reprezentant Radovan Fořt vychoval ze svého potomka hokejistu. Stejně jako obránce Pavel Padrnos si i útočník Tomáš Fořt připsal první extraligový start ve Zlíně, kde se v roce 2013 podílel jedním gólem na zisku stříbrných medailí. A podobně jako Pavel Padrnos i Radovan Fořt reprezentoval Česko na Závodu míru a na letních olympijských hrách. |
Jaký je taťka fanoušek?
Jezdí na moje zápasy do Zlína, občas do Prahy. Mamka to prožívá více, dost při hokeji křičí, taťka je klidnější. Dokáže mi i poradit. Vedle kola hrával také hokej, takže ví, co a jak.
V pozici sedmého beka jste byl už několikrát. Jak jste si premiéru užil?
Také do Liberce jsem odjížděl jako sedmý obránce. Ale trenéři mi říkali, že je šance, abych naskočil. Chyběl Mira Blaťák, musel nastoupit můj spoluhráč z juniorky Gazda. Když jsem šel ve druhé třetině na led, ani jsem nestihl být nervózní. Pan Hamrlík (trenér Martin) mi klepl na rameno a řekl mi, ať se připravím. Neměl jsem čas přemýšlet, že se může něco stát. Také Jirka Karafiát si předtím připsal první extraligový start v Liberci. Vyšlo nám to dobře.
Už delší dobu trénujete s áčkem. Jak jste snášel čekání na první start mezi dospělými?
Byl jsem rád, že jsem mohl nasávat extraligovou atmosféru na střídačce i při rozcvičce. Zápasy jsem prožíval s týmem. Ale trochu mě mrzelo, že jsem třeba za rozhodnutého stavu nemohl jít na led si to oťukat. Dočkal jsem se. Jsem rád.
Cítíte, že pod novými trenéry Hamrlíkem a Svobodou dostávají mladí velký prostor?
Je to tak. Snaží se prosazovat mladé odchovance. V áčku se nás točí pět. S Gazdou hrajeme v obraně v juniorce, jsme dobří kamarádi, podporujeme se.
S hokejem jste začínal v týmu HCM Warrior Brno, proč jste si v roce 2014 vybral Zlín?
Ve Warrioru jsem hrál extraligu do mladšího dorostu, ve starším už tam nebyla. Chtěl jsem jít někam, kde je. Kometa mě nelákala, tak jsem si vybral Zlín. Měl vždycky dobrou mládež, pravidelně se dostávali na mistrovství České republiky. Ve Zlíně jsem se hokejově posunul o hodně dál.
Zmínil jste Kometu. Proč vás nelákala?
V Brně je Kometa jasná jednička, ale u nás v rodině jí nikdo nefandil. Proti klukům z Komety jsem často hrával a nevím, jestli bychom si rozuměli. Ale nic mezi námi není, teď jsme kamarádi.
Také máte jako ostatní mladí hokejisté sen zahrát si NHL?
Bylo by to krásné, ale jsem realista. Chtěl bych se hokejem živit, ale nemyslím si, že bych do NHL někdy dotáhl.
Máte vzor mezi obránci?
Ne. Sleduje všechny. Snažím se vzít od každého to nejlepší. Hodně mi dává Martin Hamrlík, který nás mladé trénoval v dorosteneckých kategoriích.
Jak jste si zvykl na život bez rodiny?
Studuju gymnázium a bydlím na internátu. Můžu se osamostatnit, což je pozitivní. Letos mám maturovat, všechno se sešlo. Než jsem začal trénovat s áčkem, zvládal jsem školu v pohodě. Teď je to těžší, ale učitelé mi vycházejí vstříc.
