Tyhle pohrdlivé věty mu nikdy z mysli nevypadly. Utekla spousta let a Kanaďan St. Louis je od různých lidí slyšel dokola. Čahoun z něj zrovna nevyrostl. Ani silák. Ale možná ho právě tohle nakoplo tak daleko. Dřel dvakrát tolik, než ostatní.
Výsledek?
V roce 2004 se v zámořské NHL stal prvním od dob Gretzkého, kdo se najednou stal nejlepším střelcem, nejužitečnějším hráčem i vítězem Stanley Cupu. S Tampou pak podepsal mnohaletou luxusní smlouvu. A zazářil i na včera skončeném světovém šampionátu, na němž byl ještě před finále nejproduktivnějším hráčem.
"Každý den svými výkony všechny přesvědčuje, že malá výška na ledě zase tolik neznamená," prohlásil kouč John Tortorella. "Snad i proto, že od druhých slyšel věčné pochybování, se vypracoval v tak mimořádného hokejistu."
Těžko říct, jak skončili všichni ti posměváčci. O nich se v hokejových encyklopediích nepíše. Na rozdíl od St. Louise. Hokejisty, který se prosadil své výšce navzdory. A který na tohle téma už mluví opravdu nerad. "Bože, kdy už budu podle vás dost velký na to, abych mohl hrát hokej?"
Diváci na švýcarském šampionátu se o jeho schopnostech dozvěděli včas. Maďarům dal hattrick, Slováky zničil čtyřmi asistencemi, Finům se připomněl dvěma gólovými přihrávkami, Čechům bilancí 1+1.
Jeho semifinálová asistence na trefu Roye se stala nejhezčí akcí mistrovství.
Tohle byl i jeho turnaj.
Jeho. Kluka s nemožnou bambulí.
