"Takže mě doma zase moc nevidí. Musím je uklidňovat, že se to brzy změní a bude to jenom lepší. Každopádně nějaká dovolená teď nepřipadá v úvahu," líčil Straka, nyní už "jen" majitel a generální manažer hokejové Plzně, týden po čtvrtfinálovém vyřazení s Brnem. A také týden poté, co definitivně ukončil aktivní kariéru.
Takže se vůbec nenudíte...
Od pondělí jsem na zimáku. Doladili jsme s Hanzelkou (Jiřím Hanzlíkem) jeho práci u mládeže, objel jsem agenty, dáváme dohromady smlouvy na příští sezonu.
Vypadá to na zásadní změny. Kromě vás končí opory Hanzlík s Vlasákem a další zkušení hráči. Jak bude kádr vypadat?
Končí klíčoví hráči minulých sezon a mladí dostanou velký prostor. Věřím, že v nich máme úspěšnou budoucnost. Ale samozřejmě okolo nich budou i zkušení kluci, bez toho to nejde. Zůstávají Krtek (Kratěna), Venca Pletka, Kašpy (Kašpařík), Tomáš Sýkora i Dvořka (Dvořák). A můžeme počítat s gólmanem Matějem Machovským, což je důležité. Neznamená to, že chci hrát okolo dvanáctého místa, to určitě ne. Cílem bude znovu play-off, i když to bude složitější.
Změny v kádru PlzněJisté odchody Jisté příchody V jednání |
Co Radek Duda?
Je tady, má smlouvu ještě na jeden rok. Uvidíme, jak to dopadne.
Už můžete říci, kdo tým v příští sezoně posílí či doplní?
Jistý je návrat křídelníka Dominika Kubalíka ze zámoří. Je to náš odchovanec, perspektivní hráč. A jsem v kontaktu s Niky Johnsonem, chtěl bych ho zpátky. Rozhodnutí padne hned po víkendu. I někdo další už je dohodnutý, ale jméno ještě nepovím.
U vás už opravdu nehrozí, že ještě změníte rozhodnutí a kariéru si prodloužíte?
Vážně nemůžu. Jsem rád, že se můžu hejbat, koleno je ve špatném stavu. To je nejhorší - chuť by byla, ale nemůžete trénovat. Kdyby bylo zdraví, je to jiné...
Třeba se během podzimu váš zdravotní stav zlepší. Co pak?
Ne. Když já nebudu pořádně trénovat, nemůžu hrát. Nejsem velikej, takže furt musím bejt rychlej, abych soupeři ujel. A když mu neujedu, chytí mě a od toho mantinelu už se prostě nedostanu. Bez rychlosti a výbušnosti jsem poloviční a to bez tréninku nedám.
Dobře. Takže teď už vás čeká jen práce šéfa klubu. Jednání se sponzory, svazem, s vedením města...
Přesně tak. Ale nejsem na to sám. Jsou tady Roman Zarzycký, který má pod sebou sponzory, i Miloš Maštera, kteří mi pomůžou. Chci všechny naše partnery obejít, dát si s každým kafe, seznámit se. Ale chci dál pomáhat i na ledě, na tom jsem se s trenéry domluvil. Hlavně při kondičce. Na to se těším, chci být v dění. A nejen u áčka, občas půjdu i s juniory.
Končíte skoro bez nostalgie. Měl jste v těch uplynulých dnech vůbec čas ohlédnout se za 25 lety úspěšné kariéry?
Ale jo, promítl jsem si to. Byly to skvělé časy a pamatuju si hlavně ty dobré věci, kterých byla spousta. Ale také pády, bez kterých to nejde, jen ty vás mohou posílit.
PODPIS NA PLAKÁT. Martin Straka se loučil s kariérou v exhibičním utkání proti fanouškům. V přátelské atmosféře stihl také rozdávat podpisy.
Kdy přišel ten nejhorší pád?
Asi čtvrtou sezonu v NHL. Putoval jsem mezi Ottawou, Islanders, Floridou, nikdo mě nechtěl. Tam se to lámalo. Stal se ze mě daleko větší profesionál. Začal jsem trénovat o hodně víc, pochopil jsem, že zadarmo nepřijde vůbec nic.
Nakonec z toho bylo s malou přestávkou šestnáct let za oceánem. Vyberete nejhezčí období?
Pittsburgh byl skvělý, byl jsem tam dohromady devět let, to už je pro vás druhý domov. A konec v New Yorku, to byla pohádka. Pro hokejistu největší luxus, co si v klubu může dopřát.
Zůstal jste po návratu do Čech s někým ze zámoří v kontaktu?
Teď už moc ne. Sem tam si zavolám s kustody nebo s někým z managementu New Yorku. To když pro někoho potřebuju lístky na hokej. Ale občas si napíšu s Mikem Pelinem, který mě koučoval v Rangers a teď dělá asistenta Keenanovi v Magnitogorsku. Loni se poptával na Gulyho (Gulaše) a pak na Kovyho (Kováře), když tam odcházeli.
Kovář odešel záhy po zisku titulu. Vy jste k němu Plzeň dovedl pět let po návratu do Česka. Byla to nejkrásnější hokejová chvíle?
To byla nádhera! Po tom všem, čím jsme v klubu prošli. Není to jen o mně a hráčích s trenéry, ale o všech, kteří za ta léta pomáhali - Jirka Vlasák, Zdeněk Pechr, Emil Kristek, Milan Tichý, Venca Jáchim, Jarda Zavoral a další, nechci na nikoho zapomenout. Každý z nich má na tomhle úspěchu svůj podíl.
Je pro vás titul srovnatelný se Stanley Cupem, který vám unikl?
Víte, Nagano byla úplná bomba, to samé zlato z mistrovství světa. Ale klubový úspěch patří do jiné kategorie. Tady jsem byl s klukama celý rok, v play-off dvacet zápasů na krev. To samé je Stanley Cup, na který jsem nedosáhl. Tohle byla ta nejkrásnější náplast. Vrchol.
Přemýšlel jste, kde se ve vás brala ta nezlomnost, vůle překonávat další a další překážky?
Od rodičů. Táta byl přísný, máma taky. Pochval bylo málo, tak jsme byli s bráchou vychovaní. Když já byl jako malej někde vyhlášen za nejlepšího hráče, táta mě maximálně poplácal. A několikrát mi cenu vzal a šel ji dát někomu jinému, protože si myslel, že já si ji nezasloužil. I když mi to bylo líto, věděl jsem, že má pravdu a myslí to se mnou co nejlépe. Měli jsme to tak nastavené, já i Michal. Když jsme hráli špatně, třeba týden nemluvil, jen řekl: Když chcete hokej dělat takhle, je to jen vaše věc, ale za mnou nechoďte... A my mu pak chtěli dokázat, že se mýlí, že na to máme.
Změnilo se to někdy?
No, tak v mých devětadvaceti přestal křičet (smích). Táty se v Pittsburghu bál i Jarda Jágr a další kluci z Čech. Vždycky jen hlesli: Tvůj táta je tady, no to zase bude...
Budete stejný na mladé v klubu?
Dokud někomu na rovinu říkáte věci, které se vám nelíbí, tak se o něj i staráte. Jasně, je k tomu potřeba i chválit. Ale já třeba dva roky pořád kopal do zadku Kovyho. Nechápal, proč by na sobě měl makat ještě víc. Dnes se může smát a on to dobře ví. A já mám radost, když mi pošle sms, že mi moc děkuje, jak jsem ho honil a nadával mu.
Poslyšte, nechystáte vy se v budoucnu taky trénovat?
To nevím, teď si to neumím představit. Máme v Plzni trenéry, kteří tu práci dělají skvěle. Ale kdo ví, třeba se časem uvidí.
