Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Padouch, nebo hrdina? St. Louis sehrál pro fandy v Tampě obě úlohy

Martin St. Louis v dresu NY Rangers při svém návratu do Tampy. | foto: AP

28 2014
Tampa (Od našeho zpravodaje) - Jsou věci, jež se neodpouštějí. Třeba zrada. Fanoušci hokejového klubu z Tampy drobného bojovníka Martina St. Louise milovali. Ve středu ho mnozí přivítali jako prašivého zběha.

Z reproduktorů burácelo skoro strašidelné hřmění a šlágr Thunderstruck od rockových démonů AC/DC. Blesky se klikatily na světelných tabulích a obrazovkách, sršely z generátorů pod stropem vyprodané arény pro 20 tisíc lidí.

Třaskavou atmosféru umocňovali bubeníci nastoupení na ledě. Schylovalo se k bouři. V trháku týdne v­ NHL se do Tampy poprvé vrátil Martin St. Louis, útočník New York Rangers pro příznivce Lightning (anglicky blesk) hrdina a lotr v jedné osobě. „V hale bylo napětí skoro jako při play-off,“ říkal Steven Stamkos, kapitán Tampy, po dramatickém vítězství 4:3.

Céčko mu přišili na dres 6. března, den po St. Louisově úprku na Manhattan, jímž vrcholil svár maličkého miláčka davů (sotva 170 cm) a­ Steva Yzermana, generálního manažera Lightning a též šéfa kanadského týmu na olympiádě v Soči.

St. Louis se naštval, když ho Yzerman vynechal z nominace. Byl povolán až dodatečně (za zraněného Stamkose). Jenže ani získaná zlatá medaile jej neobměkčila a žádal výměnu. Chtěl do jediného klubu, do Rangers. Prý z osobních důvodů. „Jeho manželka je z New Yorku, asi rodina chtěla být doma,“ řekl Ondřej Palát, český forvard Lightning.

Obdivovaný dříč St. Louis sloužil klubu 13 sezon, na jaře 2004 mu pomohl ke Stanley Cupu, byl jeho srdcem a duší. V březnu 2014 se však svatý obrázek proměnil v plakát hledaného trestance. Pro většinu fanoušků v Tampě byl zrádcem.

Yzerman za něj v prekérní situaci dokázal vyhandlovat Callahana, kapitána Rangers. A právě Callahan ve středu dvěma góly a asistencí notně přispěl k triumfu Tampy a euforii diváků na stadionu.

Byl předvečer amerického Dne díkůvzdání a čekalo se, jak bude zběh uvítán. „Čekám to nejhorší a doufám v­ nejlepší,“ pravil rozechvělý St. Louis. Bylo 26. listopadu, číslo 26 má na dresu. „To je osud,“ řekl.

Komentáře v novinách vyzývaly čtenáře, ať si vzpomenou na hezké časy. Kouč Jon Cooper hráčům Lightning zdůrazňoval, aby nepodléhali emocím: „Je to soupeř jako každý jiný. Nenechte se rozhodit.“

I se zavřenýma očima byste bezpečně poznali, kdy se St. Louis dotkl puku. Vždy se ozvalo: „Búúúú!“ Stovky nesmiřitelných s chutí křičely nadávku: „Marty sucks!“

Před půlkou první třetiny se v reklamní pauze na obřích obrazovkách pod střechou objevil klip připomínající St. Louisovy hrdinské činy v Tampě jako dík od klubu.

Reakce na tribunách? Ve zvláštní směsi se odtud valil vděk a nenávist. Aplaus se tloukl s hlasitým bučením. Je tedy odpuštěno? Nebo ne? Čert aby se v ­tom vyznal.

St. Louis skočil ze střídačky na led a pokynul tleskajícím divákům.

„Marty si ovace zasloužil,“ řekl jeho přítel Stamkos. „Ale někdo se na něj bude zlobit až do smrti.“

Pro floridský klub Tampa Bay Lightning to každopádně byl velký večer. Ukázalo se, že fanouškům na něm záleží. Že se hokej na jihovýchodě USA chytil. Kdyby odtud před 20 lety odešla jedna z hvězd, málokdo by si toho třeba jen všiml.

Autor:


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze