Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Marušáka už na Sibiři máloco překvapí

8 2003
Helsinky - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) Celou kariéru bylo jméno hokejového obránce Jiřího Marušáka spjato se zlínským klubem. Až letos na jaře přišla změna: nejprve hostování ve finském Tampere, od nové sezony působení v ruském Novokuzněcku. "Ve Finsku jsem si ověřil, že můžu hrát hokej všude, tak jsem se rozhodl pro změnu," říká sedmadvacetiletý bek o svém přesunu do sibiřského průmyslového města.

Tam se důrazný, ale v civilu spíš plaše působící hokejista setkal s s dalším českým obráncem Angelem Nikolovem a se slovenským útočníkem Jánem Zlochou.

V Rusku si nestěžuje, jenom si musel přivyknout na odlišnou mentalitu lidí. "Ještě mě občas něčím hodně překvapí, ale už sem si zvykl. Jsem otrkaný," usmívá se.

Hlavně se musel vyrovnat s časovými posuny. V Novokuzněcku je o čtyři hodiny víc než v Moskvě, takže se při většině zápasů přeřizuje hodinky. "Na hokejové mapě je dál už jenom Chabarovsk," usmívá se Marušák.

Celou hokejovou kariéru jste prožil ve Zlíně, kdy ve vás dozrál pocit, že chcete odejít?
Nikdy jsem se nefixoval na Zlín. Ale vždycky to v době, kdy mi končila smlouva, vykrystalizovalo tak, že jsem si řekl, že by mi Zlín pořád ještě mohl něco dát. V loňské sezoně jsem byl na chvilku ve Finsku a ověřil jsem si, že můžu hrát hokej všude. Tak přišla změna.

Ale už když jste byl v Tampere, bylo zřejmé, že se do Zlína nevrátíte.
No, jisté to ale ještě nebylo. Domluvili jsme se, že po sezoně budu jednat o případném prodloužení smlouvy. Jenomže pak to dopadlo tak, že jsme se nedohodli.

Kdy vstoupil do hry Novokuzněck?
V době, když se ve Finsku hrálo play-off, tak přišla první nabídka a až potom jsem začal odchod do Ruska zvažovat. Ale jednání bylo nakonec rychlé. I proto, že jsem chtěl mít jasno o sezoně dopředu. Abych měl klid na přípravu. Novokuzněck přišel se seriózním návrhem. Sice byla ještě chvíli ve hře Jaroslavl, ale ta si vybírá i z jiné kategorie hráčů. Přitom není výjimkou, že tam hodně dobří hokejisté nehrají. I proto jsem se nakonec rozhodl pro Novokuzněck.

A ve Finsku už o vaše služby nestáli?
Tappara Tampere projevila zájem, chtěli se mnou podepsat kontrakt, ale nabídce z Ruska v tu chvíli prostě nemohli konkurovat.

Kde vlastně leží Novokuzněck?
Na hokejové mapě je to druhé město nejdál od Moskvy. Dál už je to jenom do Chabarovsku. Novokuzněck je na jižní Sibiři. Asi čtyři hodiny letu od Moskvy. Tři tisíce dvě stě kilometrů a čtyřhodinový posun od Moskvy.

Takže si prakticky na každý zápas musíte zvykat na změnu času. Je to těžké? Lidi často rozhodí i přechod z letního na zimní čas a u vás je to prakticky na denním pořádku...
Na to jsem si už celkem zvykl. Čtyři hodiny jsou ale asi takové maximum. Když jsem přijel do Čech, tak to už na mě bylo moc. Šest hodin, to je stejné, jako do Ameriky. Teď strašně brzy usínám a ráno se zase budím.

V Novokuzněcku působí i obránce Angel Nikolov. Hrajete spolu?
S Angelem hrajeme od začátku v obranné dvojici. Trenéři jsou snad spokojení. Zatím naší obrannou dvojici nerozhodili. Moc gólů neinkasujeme. A nejsme tam sami. V klubu působí ještě slovenský útočník Ján Zlocha. Jsme taková česko-slovenská parta.

Novokuzněck se drží na osmém místě tabulky. Panuje v klubu spokojenost?
Teď jsme čtyřikrát po sobě prohráli, ale pořád se držíme na osmém místě. Ale liga je hrozně vyrovnaná. Navíc třeba Omsk začal špatně a teď už se tlačí nahoru. Bude hodně těžké se v popředí udržet.

Jak jste si zvykl na ruský hokej?
Ruská liga je techničtější. Není v ní moc fyzického kontaktu. Hra je spíš kombinační, celkem v tempu. Ale striktně se dodržuje hra na čtyři pětky, tak se to dá i ve velkém množství zápasů zvládnout.

Navíc se vám daří bodově. Dal jste čtyři góly a na další čtyři jste přihrál. To je na obránce hodně slušné. Bodujete hlavně v přesilovkách?
Je to tak půl na půl. Ale je pravda, že poslední dobou, jak jsem začal bodovat, tak mě trenér dává i do druhé pětky na přesilovku. Začal mě trochu víc stavět. Ale strašně těžko se na jejich styl zvyká. Člověk si musí najít prostor. Trvalo mi celou přípravu, než jsem si zvykl na momenty, kdy se dá zaútočit a kdy ne. A to se tam hrálo dvacet přípravných zápasů.

Jak se dá v Novokuzněcku trávit volný čas?
Jednak ho není mnoho, jednak toho Novokuzněck ani moc nenabízí. Je tam pár upravených ulic. Dvě velké, po nichž se dá projít. Ale jinak je to celkem špinavé průmyslové město. Ani ovzduší není zrovna nejlepší. Takže většinou přebývám v bytě, koukám na internet, nebo na televizi. Ale na českou televizi můžete za Uralem zapomenout. Není šance. Ale volna moc není. V bytě jsem tak čtyři dny z jedenácti.

Trávíte volný čas se spoluhráči, nebo máte na Sibiři i své blízké?
Na cestách jsme většinou my tři spolu. Ale když jsme doma, tak se každý věnujeme přítelkyním, nebo rodinám. Teď momentálně jsou tam všichni. U Janka Zlochy je manželka i děti, Angel tam má manželku a já přítelkyni.

Už jste si zvykl? Náročný zápasový program, změny času, báze, málo volna. To jsou hodně tvrdě vydělané peníze...
Člověka to děsí, když tam má jít a nezná to. Ale když užtam je, tak je to schůdnější a dá se to vydržet. Navíc, člověk je přizpůsobivý a zvykne si na všechno.

A jak vycházíte s Rusy?
Jejich mentalita je jiná. Vždycky mě něčím překvapí, ale už jsem otrkaný a jen tak mě něco nerozhodí (úsměv).

Co vás například překvapilo?
To bylo hned na začátku. V rámci kondiční přípravy tam vyveze autobus hráče za město, po asfaltce. Pak trenér autobus zastaví, řekne limit: běžte tímto směrem, je to deset kilometrů a buďte tam za třičtvrtě hodiny. Takhle fungovala kondiční příprava. Ale našli se tam místní domorodci, koumáci kluci, kteří si to zkrátili tak, že naskočili do dvou aut, která tam na ně čekala. Jsou to holt kluci vynalézaví (smích). Trenéři to asi moc nehlídají. Kluci nám pak říkali, když jsme se jich ptali: vždyť oni to dělali úplně stejně, když ještě hrávali.

Trochu odbočím. Jak sledujete výsledky Zlína?
O Zlín se zajímám. Po každém kole mám podrobné zprávy. S klukama si píšu textovky, občas si zavoláme. Není to tak, že bych se teď od Jardy Balaštíka dozvídal novinnky, i když si samozřejmě popovídáme o tom, co se tam změnilo.

Zlín letos opět šlape, hraje na špici. Nelitujete občas, že u toho nejste?
Trošku mi to samozřejmě může být líto, ale teď jsem prostě jinde. Nemusí to dlouho trvat a třeba si opět za Zlín zahraju. V Rusku mám zatím smlouvu na rok a uvidím, co bude dál.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze