Kariéru jste ukončil před čtyřmi lety. Jak teď žijete?
Vrátil jsem se do Švédska, v rodném Stockholmu postavil dům a jsem s rodinou. Je fajn být mimo hokej. I když uvidíme, jaká bude jeho budoucnost.
Bojíte se?
Situace švédského hokeje a zvlášť ve Stockholmu není vůbec dobrá. Hokej hraje méně a méně dětí, protože je to hodně drahý sport, nemáme moc dobrých hal, kde by mohly trénovat. Takže pro švédský hokej je tohle mistrovství strašně důležité a zvlášť skutečnost, že se Švédsko dostalo do finále. Ale vidím naději: Sedinové narychlo posílili reprezentaci, velké hvězdy se zajímají o nároďák, a když ve finále vyhrajeme, tak se snad víc dětí začne o tenhle sport zajímat.
Máte trable jako my v Česku.
Nedivte se, protože velký problém hokeje je, že je drahý. Zvlášť tady ve Stockholmu mají děti spoustu možností, jak využívat volný čas. Hokej je nákladný, zabere spoustu času a vyžaduje hodně obětí. Proto se my hokejisté musíme snažit o to, aby náš sport pořád rostl. Podle mě je totiž hokej ten nejlepší sport na světě.
Jak můžete pomoct?
Nicklas Lidström, já i Foppa (Forsberg) jsme byli ambasadory šampionátu, abychom přitáhli víc pozornosti k turnaji. A je třeba v tom pokračovat.
Sám jste hrál 13 let v hokejem poblázněném Torontu. Jak na to vzpomínáte?
Paráda! Tam mají ty nejlepší fanoušky v celé lize. Sice naposledy vyhráli v roce 1967, ale letos už klub uhrál play-off, přitom má nejmladší tým v NHL. Ti fandové si zaslouží mít zase šampiony a já si myslím, že teď je tam opravdu konkurenceschopný tým, který půjde nahoru a bude hrát lépe a lépe.
