Po utkání s Ruskem se všichni shodovali, že hra českého týmu nebyla špatná, scházely jen góly. Na co kladli důraz trenéři před nedělním zápasem?
Říkali nám, že musíme být aktivnější v útočném pásmu, a hlavně před soupeřovou brankou. Ale v první třetině nám zase ta správná průbojnost chyběla. Až po přestávce jsme začali hrát hokej, který jsme chtěli, a častěji chodili do brány. Výsledkem se staly góly, ne zrovna krásné, ale velice potřebné.
Kouč Hadamczik zase prohodil složení jednotlivých útoků. Jak to vysvětlil?
Bylo to způsobeno spíš zraněními, než výkonem proti Rusku. Honza Bulis v sobotu hrál se zlomeninou čelisti, a Petra Hubáčka trápí nachlazení.
Se Zbyňkem Irglem by se vám mělo hrát dobře, znáte se přece ze společného působení v Jaroslavli.
Strávili jsme tam spolu dva roky, dokážeme si vyhovět. Je to šikovný hokejista. Měli jsme několik šancí, škoda, že po nich padl jenom jeden gól. Ale jako celek jsme nehráli špatně.
Až na konec zápasu tým proti Švédům působil velmi disciplinovaně, skoro nebyl vylučovaný. Byla to součást taktiky?
Ano, snažili jsme se hrát kompaktně. A když nějaké to vyloučení přece jen přišlo, přestáli jsme to bez úhony. To také potěší.
Jak hodnotíte výkon mužstva na celém turnaji?
Ukázalo se, že máme tady jednoho z nejlepších brankářů. Kuba Štěpánek nás držel po celou dobu turnaje. V porovnání s listopadovým Karjala Cupem to byl velký rozdíl. Pro hráče je to obrovská vzpruha, když ho brankář zezadu dobře jistí. Ví, že ne každá chyba skončí gólem, a to vždy dodá sebevědomí.
Co se ještě změnilo v porovnání s turnajem ve Finsku?
Do sestavy týmu přibyli Karel Rachůnek a Tomáš Rolinek. Je to velká pomoc jak na ledě, tak v kabině. Před Tomášem vůbec smekám. Je to fantastický hokejista, který hodně pomůže v defenzivě a ofenzivě. Karla zase znám z Jaroslavle, pro soupeře je to strašně nepříjemný obránce – silný a rychlý.
Když už jste zmínil Jaroslavl. Před několika týdny váš klub převzal český trenér Vladimír Vůjtek. Změnil něco v přípravě?
Trochu se upravil systém hry. Už se nezdržujeme v obranném pásmu, snažíme se co nejrychleji přejet přes červenou. Změnily se ještě nějaké taktické detaily: vypadají jako maličkosti, ale přináší to výsledky. Pan Vůjtek má v Jaroslavli obrovské jméno. Už tady působil, vyhrál dva tituly a každý ho poslouchá na slovo.
Nedávno jste vyrovnal rekord KHL, co do počtu gólových přihrávek v jednom zápase (v utkání s Čerepovcem měl Vašíček pět asistencí – pozn. redakce). Víte vůbec o tom?
Zjistil jsem to až v Česku, když jsem dorazil na reprezentační sraz. Tím padem jsem se vyhnul placení zápisného spoluhráčům (směje se). Ale ne, rád to zaplatím. Vždyť oni ze mě udělali rekordmana.