Je to pro vás zadostiučinění po té kritice, která se na vás trošku svezla?
Já si myslím, že té kritiky nebylo trošku, ale trošku víc.
Mrzelo vás to?
Samozřejmě, hlavně od určitých lidí. Ale to je jedno, já to nebudu rozebírat do novin. Už je to za mnou. Nějaké chyby tam byly, ale s tím už bohužel nic nenadělám.
Štvalo vás, že jste byl celkově hodnocený kvůli několika chybám?
To bohužel udělali někteří novináři u nás. A asi i někteří fanoušci. Pro mě je hrozně moc důležité, že vím, že hokej hrát umím.
Chicago vaše chyby ze Světového poháru neřešilo. Byl jste překvapený?
Za to jsem hrozně rád. Mohli to řešit, ale neudělali to. Sledovali mě delší dobu, věděli o mně skoro všechno. Jak hraju, jaký je můj styl. Na Světový pohár nebrali ohled. Ulevilo se mi, protože jsem do Chicaga neodlétal v úplně nejlepším rozpoložení. Musel jsem se dát rychle dohromady a odvádět nejlepší výkony.
Bral jste zkušenost ze Světového poháru jako lekci?
V první řadě jsem byl jediný hráč na turnaji, který nikdy nehrál NHL ani jinou zámořskou soutěž. Bylo to znát. Navíc mezi takovými výběry nejlepších hokejistů na světě, kteří působí v NHL už iks let a hrají výborně. Myslel jsem, že se s tím dokážu nějakým způsobem vyrovnat, ale hokej byl tak rychlý a všichni protihráči tak zkušení, že to bylo těžké.
O NHL jste snil. Jak se liší realita od vašich představ?
Vyptával jsem se všech možných lidí, kteří ji hráli, a slyšel spoustu věcí, jak to tady chodí. Ale dokud si to člověk nezkusí, tak neví. Je strašně těžké se na to předem připravit. Zdá se mi to jako jiný hokejový svět. Všechno pro mě bylo jiné, nové a musel jsem si hodně zvykat. Pořád se učím.
Už jen život v Americe musí být změna, že?
Přestup do Omsku byl mezikrokem, protože to také nebylo malé město. Ale je jasné, že nemůžu srovnávat Rusko s Amerikou. To nejde. To je úplně odlišný svět. Já nikdy předtím v Americe nebyl, takže pro mě bylo Chicago první město, které jsem navštívil, a byl jsem unešený. Bydlím v krásné čtvrti u jezera, kde jsou parky a zoo. Na tohle si člověk dokáže zvyknout.
Unešený musíte být i po hokejové stránce, viďte?
Jo, hokej je tu ohromně oblíbený. Teď sice vyhráli Cubs po 108 letech Světovou sérii, takže všichni byli pobláznění do baseballu, ale jinak je Chicago hokejové město.
„V Chicagu se kladou velké nároky na práci s hokejkou. A také na postavení hráče, kde má přesně být v dané situaci. Všechno se rozebírá na videích, všechno je dopodrobna dané. Celý tým musí bezpodmínečně dodržovat systém.“ |
Jak jste si zvykl na tempo a náročnost NHL?
Musel jsem změnit hodně věcí, ve kterých jsem měl špatné návyky. Nejde jenom o tempo zápasů, ale také o to, že jdou hrozně rychle po sobě. To je náročné. Ale prožívám si svůj sen, že tu můžu být. To je úžasné.
Jaké návyky jste musel měnit?
Jelikož se tu hraje na malém hřišti, tak trenéři kladou velké nároky na práci s hokejkou. Ta je hodně důležitá. A vůbec to platí o postavení hráče, kde má přesně být v dané situaci. Všechno se často rozebírá na videích, všechno je dopodrobna dané. Celý tým musí bezpodmínečně dodržovat systém.
Přiznejte: měl jste trému, když jste se potkal s hvězdami jako Patrick Kane nebo Jonathan Toews?
V novém prostředí je člověk vždycky nervózní. Byl jsem nesvůj, protože jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale když jsem potom poznal kluky blíž, tak musím říct, že jsou to super lidi. Na to, jak jsou to velcí hráči a co všechno dokázali, jsou normální a fajn. Myslím, že mě mezi sebe přijali.
V obraně hrajete s Brentem Seabrookem, což je také hvězda. Pomáhá vám?
Hraju i s jinými, ale nejvíc právě s ním. Je to super člověk, má za sebou spoustu úspěchů a můžu se od něj hrozně věcí naučit.
Seabrook před zámořskými novináři žertoval, že se kvůli vám musí učit česky, abyste se dorozuměli. Jak se perete s angličtinou?
Viděl jsem to. Doufám, že moje angličtina je už lepší. Myslím, že už víc rozumím. Snažím se co nejvíc komunikovat a odposlouchat. Pořád to ještě není ideální, ale lepším se.
Michal Kempný si zvyká na slávu. Měli ho rádi v Brně, teď se v USA zdraví s fanoušky Chicaga
Pomáhají vám v klubu krajan Michal Rozsíval a Slováci Marián Hossa s Richardem Pánikem?
V létě jsem chodil na různé kurzy americké angličtiny, abych chytil ten přízvuk. Pomáhají mi, všechno se učím úplně od začátku. Dostal jsem do sebe základy a teď na to nabaluju slovíčka. Koukám na filmy s anglickými titulky, každý den slyším angličtinu kolem sebe. Když nevím, tak se ptám. Není to snadné, ale nejsem jediný, který to zažívá. Časem to bude lepší.
Nepřepadá vás občas deprese, když si nemáte s kým pořádně promluvit?
Už při působení v Omsku jsem si zvykl, že jsem daleko od domova. Navíc v Chicagu je hodně lidí z Česka a Slovenska, kteří tu žijí dost dlouho. Poznal jsem je a se vším mi pomáhají. Takže mám co dělat i ve dnech volna.
V Chicagu máte odehráno 22 zápasů. Vypadá to, že vás vedení nechce hned odepsat. Cítíte, že máte šanci uchytit se a hrát NHL dlouhodobě?
Myslím, že na takové hodnocení je brzy. Nepřemýšlím takhle dopředu, uvidíme, co se všechno stane. Samozřejmě chci zůstat v Americe co nejdéle a hrát ten nejlepší hokej, co existuje. Budu se o to snažit, každý den budu na pozoru a budu pracovat na víc než sto procent. Pak věřím, že všechno bude v pohodě.
