Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rok bez hokeje. Hejduk trénuje syny a říká: Koleno mi děkuje

Milan Hejduk už rok nehraje hokej, ale hraní mu rozhodně nechybí. | foto: Profimedia.cz

6 2014
Má zlato z Nagana, Stanley Cup, odehrál přes 1 000 zápasů v NHL, ve které dokázal za sezonu nasázet i 50­ gólů. Takové výsledky řadí Milana Hejduka mezi legendy českého hokeje. Slavný útočník, který příliš často nerozdává rozhovory, prožil první rok bez svého sportu.

Kariéru musel ukončit kvůli vleklým potížím s kolenem, ale nostalgie ho nepřepadá. Právě naopak: je plný elánu, protože veškerý čas věnuje svým dvěma synům. „Docela mě překvapilo, že mi hokej vůbec nechybí. Jenže já jsem v podstatě denně na ledě s ­klukama, takže od něj nejsem daleko,“ vykládá.

Koleno je asi rádo, že?
Ohromně se mi zlepšilo. Poznal jsem to, když jsem hrál charitativní zápas, po kterém mě tři dny zase bolelo. Když je v klidu, cítím zlepšení.

Takže nehrozí výměna kolena, jak vám hrozili doktoři?
Poprvé jsem to od nich slyšel před šesti lety a počítám, že mě to v budoucnu nemine. Zatím ale noha drží, dokonce lyžuju a hraju tenis. Všechno začalo v sedmnácti, kdy jsem byl na první operaci. Následovaly další a pak už koleno není v ­pohodě. Je to zásah a opotřebování probíhá rychle. Vrcholový sport tělu moc nepomáhá.

Český hokej? Není tak zle

Milan Hejduk míní, že český hokej už není na vrcholu, ale pesimismus ho kvůli tomu nepřepadá. „Svět je dál, ale pořád jsme konkurenceschopní. Neviděl bych to tak černě,“ tvrdí. Jenže vzápětí přizná: „Nemáme tak velkou hráčskou základnu, a to je problém. Na druhou stranu se hokejový svaz snaží. Zavedli akademie, věnují se mládeži a už to začíná mít výsledky. Každá země prochází obdobím, kdy je dole. Zažili to Švédové, teď tím procházíme my. Věřím, že k talentům Vránovi, Pastrňákovi, Karabáčkovi nebo Zachovi přibudou další, protože máme dobré trenéry.“

Bylo těžké pokračovat, když jste věděl, že si můžete trvale poškodit zdraví?
To je jedna věc. Další je, že jsem posledních šest let musel po každém tréninku a zápase koleno ledovat a brát prášky proti otokům. Není to žádná zábava, když vás noha pořád bolí. Můžete hokej milovat, ale když jdete přes bolest, tak se vám zajídá. Poslední roky jsem si moc neužil.

Co vás hnalo pořád dál?
Přišlo mi, že jsem ještě mladý na to, abych skončil. Ale zdraví bylo proti. Byly časy, kdy jsem neměl skoro žádné problémy. Pak bylo období, kdy mě to bolelo neustále i při zápase. To jsem si musel brát extra prášky proti bolesti. V takových chvílích jsem si říkal, jestli to mám zapotřebí. Už před čtyřmi lety jsem byl připravený skončit.

Teď předáváte zkušenosti synům?
Snažím se, aby nezaháleli. Kromě hokeje dělají i fotbal, protože je dobré se věnovat i jiným sportům. Věnuju se jim naplno, protože jsem na ně předtím neměl čas.

Synům je deset. Dá se už vypozorovat, že by z nich něco mohlo být?
Na to je strašně brzo. Šikovní trošku jsou, ale to je spousta jiných kluků taky. Důležité je, že jsou do hokeje zapálení a baví je. Potom i s chutí makají.

Oba jsou to útočníci po tátovi?
Ne, jeden je obránce. Vyplynulo to z­ jeho stylu hry. Jednou jsem se ho zeptal, jestli to vzadu nechce zkusit, a dost ho to bavilo. Je to jeho post.

Dokonce jste jim postavil vedle svého domu v Denveru malou halu. Jak vás to napadlo?
Adam Foote, můj spoluhráč, ji nechal zbudovat pro své syny a já si říkal, že je to dobrý nápad. Kluci jsou pořád na ledě, což je dobré. Vyblbnou se, zastřílí si, udělají kličky, občas si pozvou kamarády a hrají dva na dva. Udělají na ledě pokroky, protože na něm jsou i v létě.

Což v Česku nefunguje. Je to problém?
U nás nejsou hráči na ledě třeba čtyři měsíce, ostatní země tak velké pauzy nemají, což se projeví třeba na bruslení. Trénovat v létě na ledě je výborné pro mládež, ale i pro dospělé. V Česku ale bohužel není tolik malých hal jako v Americe, kde se led vůbec nerozpouští. V létě navíc mají děti spoustu času a můžou se zlepšovat. Když se dva měsíce v něčem zdokonalujete, musí být rozdíl znát.

Milan Hejduk už rok nehraje hokej, ale hraní mu rozhodně nechybí. Věnuje se...

Milan Hejduk se naplno věnuje trénování svých dvou synů-dvojčat

2001 /  Colorado Avalanche: Martin Škoula a Milan Hejduk

Se Stanley Cupem v roce 2001, který v Coloradu vybojoval s Martinem Škoulou

Chodíte se dívat na zápasy Colorada?
Jo, chodil jsem nebo jsem se díval v televizi. To mě baví. Fandím, protože znám 90 procent kluků z mužstva. Hráli dobře. Sice vypadli v­ prvním kole play-off, ale sezona byla výborná.

Když jste končil, bylo Colorado nejhorší v­ NHL. Co říkáte na ten vzestup?
Kluci říkali, že tam s ­příchodem nového trenéra nastala úplně jiná atmosféra. Patrick Roy zavedl mnohem pozitivnější náladu, lepší systém a obrana začala mnohem víc podporovat útok. Vždyť v ­předchozí sezoně dali beci pět gólů, zatímco teď jich bylo skoro padesát. Všichni si tu změnu pochvalovali.

Předchozí kouč Joe Sacco vás neměl rád. Nemrzí vás trošku, že jste si konec kariéry neužil líp?
Určitě by to bylo lepší, ale nedá se nic dělat.



Témata: Milan Hejduk

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze