"V Písku si mě vyhlédl pan Bruk. Jsem tady druhým rokem a jsem rád, že jsem tuhle cestu zvolil," svěřil se útočník Indrák.
Minulý týden si ho pozvali trenéři extraligového áčka a už má za sebou dva zápasy v první řadě Škody po boku Straků – Martina a Josefa.
Máte za sebou nejhezčí hokejový týden v životě?
Jo, to teda určitě. S ničím se to srovnat nedá a doufám, že to ještě bude pokračovat.
Jaké to je, být na ledě s tak zkušenými hráči a hlavně s kapitánem Strakou?
Říkal jsem si, že nesmím moc vymýšlet, nic pokazit, abych nedostal vynadáno. Oni mě nabádají, ať hraju jednoduše a hlavně po svém. Povodit si puk, nebát se vystřelit.
Tykáte si vzájemně, nebo si držíte odstup?
Hned říkali, ať jim tykám, jinak že se budou cítit staří (smích). Staří rozhodně nejsou a já s tím tykáním neměl problém.
Zatím se zdá, že tahle generační spolupráce může klapat. I vy jste se už do pár šancí dostal.
Je to tak, těch šancí bylo docela hodně. Vím, že už bych měl nějakou proměnit. Tak doufám, že se to povede co nejdříve.
Kdy jste vlastně začal v Písku s hokejem?
Asi ve čtyřech letech mě táta vzal poprvé na brusle. Začalo mě to bavit a baví dodnes.
V pátek se v utkání proti Liberci poprvé v extralize ukážete i fanouškům doma v Plzni. Budete nervózní?
Asi trošku budu. V hledišti budou všichni - rodiče, přítelkyně, babičky, dědové... Ale až vyjedu na led, tak to ze mě spadne.