„Bydleli jsme v Průhonicích na hotelu, úplně mimo,“ vzpomíná na turnaj pro iDNES.cz kapitán zlatého týmu František Pospíšil. „Na tréninky nás vždycky doprovodili policajti.“
Československo v té době procházelo krutým normalizačním procesem a politická situace se podepsala také na šampionátu. Z politických důvodů na turnaj nedorazila Kanada a nezúčastnily se ani Spojené státy, které toho roku bojovaly o návrat do elity v nižší skupině. Prakticky jediným vážným sokem československých hokejistů
byl Sovětský svaz.
„Byli silní, mockrát se nám Rusáky zdolat nepovedlo. Ale v té Praze ano,“ vzpomínal na šampionát před časem Jaroslav Holík, který letos 17. dubna odešel do hokejového nebe.
Páté mistrovství světa v Československu přivítala poprvé holešovická Sportovní hala, a převzala tak štafetu od legendární Štvanice, kde národní tým úspěšně odehrál předchozí čtyři domácí šampionáty. Třikrát Čechoslováci vyválčili před domácím publikem bronz a v roce 1947 dokonce zlato. Teď je tu ale jiná doba a jiní soupeři. Šest účastníků elitní skupiny se střetlo dvoukolově systémem „každý s každým“.
FaktaMS 1972 Československá soupiska Obránci: Oldřich Machač, František Pospíšil, Josef Horešovský, Jiří Bubla, Milan Kužela, Rudolf Tajcnár, Vladimír Bednář. Útočníci: Jan Klapáč, Jaroslav Holík, Jiří Holík, Jiří Kochta, Václav Nedomanský, Július Haas, Vladimír Martinec, Ivan Hlinka, Bohuslav Šťastný, Josef Paleček, Richard Farda. Trenéři: Jaroslav Pitner a Vladimír Kostka. Konečné pořadí: 1. Československo, 2. SSSR, 3. Švédsko, 4. Finsko, 5. SRN, 6. Švýcarsko. |
„Ze začátku jsme měli z mistrovství dost velký vichr, zklamat doma by bylo velmi špatné,“ říká Pospíšil.
Ale českoslovenští hokejisté hned v prvním zápase ukázali, že jsou ve formě. Švýcarsko porazili 19:1 a po něm si poradili také se Švédskem (4:1) a Spolkovou republikou Německo (8:1).
Hráči ruské sborné ovládli mistrovství světa už devětkrát po sobě a v Praze se chystali zaútočit na desátý titul. První bitva skončila nerozhodně 3:3. V brance národního týmu se výborně předvedl Jiří Holeček.
„Jeho výkon znamenal obrovskou morální posilu pro celé mužstvo. Zachytal tak, jako málokterý brankář proti sovětské lokomotivě,“ napsal tehdy Československý sport.
Následně Československo porazilo Finy 5:3 a šlo se na druhé kolo. Národní tým opět porazil Švýcary (12:2), Švédsko (2:0) i Němce (8:1), takže podle očekávání druhé utkání proti Sovětům mělo rozhodnout o budoucím šampionovi.
Mužem první třetiny byl Vladimír Martinec. Nejdříve připravil gól pro Nedomanského a o 37 sekund později zvyšoval na 2:0 po jeho přihrávce Farda. Ve druhé části ovšem Jaroslav Holík špatně rozehrál a Sověti snížili na 2:1. Útočník Dukly Jihlava své zaváhání v zápětí po svém odčinil.
„Byl to gól z nadlidského vypětí vůle, kterým se stoprocentní chlap vyrovnal se svou chybou,“ napsal Miloslav Jenšík ve své knize Devatero hokejových zastavení. Holík se probil středem hřiště, všichni čekali, že přihraje, ale sám překonal Treťjaka nečekanou pumelicí – 3:1.
Ve druhé třetině ještě upraví skóre na 3:2 Charlamov, ale to je vše. Zazní siréna a je konec. Dvanáct tisíc domácích diváků v holešovické hale bouří a celý národ od televizních obrazovek je vděčný reprezentantům
za parádní výkon.
Na výsledku utkání s Finskem už nezáleží, přesto si národní tým ještě s chutí zahraje a v klidu nad Seveřany zvítězí 8:2.
„Trvalo to třiadvacet let a my byli strašně šťastní, že jsme to dokázali,“ uzavírá zisk vytoužených zlatých medailí kapitán Pospíšil.
