Jak se to celé seběhlo? Roman Čechmánek měl puk ve své moci a čekal na přerušení hry. V tom byl atakován.
"Všechno to vyprovokoval Kessel, který skočil do Čemana. To se v mezinárodním hokeji nedělá. Tak jsem do něj vrazil a začali jsme se prát," řekl jednadvacetiletý bek.
Čechmánek na Kessela okamžitě vystartoval, ale byl znovu atakován a padl na brankovou konstrukci. Do bitky se zapojili všichni hráči, ale brzy se vytvořila dvojička Ladislav Šmíd – Lee Stempniak.
"Nevím, kdo vyhrál. Já jsem se snažil bránit Čemana," pokrčil Šmíd rameny. "Američané na nás skákali zezadu. Myslím, že by to mělo být jeden na jednoho a ne na tři na jednoho. Oni jsou už takoví. I v osobních soubojích se snaží něco vyprovokovat, aby z toho měli přesilovku."
Vůbec neuvažoval, že by z bitky ujel. "Když jsem viděl, jak začaly kolem nás létat pěsti, bylo to jasné. Za prvé musím bránit svého brankáře a taky se musím bránit sám. Takhle to chodí v Americe a já s tím nemám žádný problém. Jsem zvyklý," mávl rukou mladý bek Edmontonu.
Ani ho nepřekvapilo, že se pustil do křížku právě se Stempniakem. "My jsme spolu měli konflikt už v Kanadě, hraje za St. Louis, moc se rádi nemáme. Asi si mě pamatoval. Pokřikovali na mě celý zápas. Je lepší si toho nevšímat. Snaží se po odpískání někoho šťouchnout, aby něco vyprovokovali. To jsou prostě Američané a Kanaďané," pravil.
Stejně jako americký útočník vyfasoval trest do konce zápasu. Spěchal se převléci do šatny a závěr zápasu už sledoval s ostatními nehrajícími Čechy na tribuně. "Byly to větší nervy než na ledě. Tam s tím můžete něco udělat," řekl.
A nervy zažil pořádné. Závěr zápasu byl strhující. Nejprve Češi ztratili dvoubrankový náskok, nakonec ale stejně vyhráli a smutek vystřídala euforie.
"Zbytečně jsme pustili vedení na 3:1. Velmi dobře nám zachytal Roman Čechmánek a pěkný přihrávky vymyslel Honza Marek. Dokázali jsme otočit zápas na 4:3, prokázali jsme svou sílu. to je paráda," liboval si Šmíd.
