"Dostal jsem skvělou přihrávku od Pavla Patery. Brankář asi čekal hned střelu. Pak jsem si to ale dal na bekhend a najednou vidím odkrytou branku," popisoval vítkovický útočník.
Ručinský neví, jak vnitřní sílu popsat
Národní tým znovu prokázal úctyhodnou vnitřní sílu. Po dvou třetinách prohrával 0:2, to se ve finále světového šampionátu těžko stahuje. Ostatním možná, ohromné sebevědomí a odhodlání českých hráčů však dokáže nevídané. "Nevím přesně, jak to popsat. Je to něco uvnitř nás. Nějaká víra, která nás žene dopředu," hledá slova Martin Ručinský. "Znovu jsme dokázali, že jsme velké mužstvo," dodal Petr Čajánek.
Před tím jsem hodně šancí zhatil, přiznal Dopita
Zlomový moment přišel ve 45. minutě. Patera od zadního mantinelu přihrává Procházkovi, ten propasíroval puk do branky. Soupeř odpadl, bál se o výsledek. A potom dostal další ránu. Z pravého kruhu pálí Jiří Dopita, Nurminen si puk lapačkou sráží do branky. Podobný výbuch radosti se od urostlého chlapa hned tak nevidí. "Jsem strašně rád, že jsem týmu pomohl gólem. Před tím jsem hodně šancí nedal," přiznal centr.
Zalehl puk a šel ven
V prodloužení všem zatrnulo. Finové se oklepali a hnali se do útoku. V jednom okamžiku se ve třech natlačili před Hniličku. Nepřehledná situace, houf hráčů. Čajánek se tedy vrhá na led a puk zalehl. Verdikt je jasný, jde ven. To hned tušil. "Ale nechtěl jsem riskovat. Hnilička ležel trochu bokem a kolem spousta jejich hokejek," vzpomínal obětavý centr. "Věřil jsem, že je nějaká spravedlnost. A gól nedostaneme. Ale na trestné lavici mně bylo špatně." Čajánek opět odehrál skvělý zápas, vyždímal ze sebe všechno.
Čajánek si užívá, protože se o zlato přičinil
"Už když dal Dopi vyrovnávacího góla, ani jsem nemohl únavou zvednout ruce. Jenže pak se to nějak ve vás zlomí a najednou můžete," oddychl si Čajánek. Z vítězného opojení se nemohl dlouho vzpamatovat, hned nepochopil, o co jde. "Říkal jsem si: Je konec nebo není?" vybavoval si Moravcovu trefu. "Pomalu mně to docházelo..." Titul zažil už loni, teď ale radost prožívá daleko intenzivněji. "Je to vlastně moje první medaile. V Rusku jsem ji dostal, ale moc nehrál. Je to krásnější, když víte, že jste se o zlato i trochu přičinili," svěřoval se.
