Užil jste si dovolenou?
Určitě. Byl jsem už koncem dubna u moře v egyptském Šarm-el-šejku. S Martinem Procházkou a oběma rodinami. Byla to paráda, i když služby jsou tam o trošku horší než v Evropě.
To jste se nestihl podívat ani na mistrovství světa...
To je fakt, do Ostravy jsem se vracel zrovna když už tam končila osmifinalová skupina. Viděl jsem jen nějaké zápasy v televizi.
Letní příprava Vítkovic je v plném proudu, vaši noví spoluhráči už mají natrénováno víc než vy. Nebojíte se, že vás teď, až se připojíte, strčí třeba na kolech do kapsy?
No, oni mi to nandají tak jako tak. Nejsem už přece nejmladší. Ale doufám, že jim to vrátím při výkonech na ledě.
Vítkovice posilují, vrací se staré opory jako vy nebo Roman Šimíček, v případě stávky je pravděpodobné angažmá obránců Malíka nebo Kubiny. Má tým na to, aby hrál na špici extraligy?
Já doufám, že se budeme pohybovat mezi prvními čtyřmi týmy a že v play-off něco dokážeme. Buduje se tu opravdu dobré mužstvo.
Jak se těšíte na to, že si zahrajete s Romanem Šimíčkem? Jako za starých vítkovických časů.
Se Šimonem jsem něco odehrál, dobře si na to vzpomínám. On byl tehdy lídr, táhl tým. Ale jestli s ním budu hrát v lajně, ještě nevím. To je na trenérech.
Nemrzí vás, že spoluhráč z Jaroslavle Jan Peterek míří místo do Vítkovic ke konkurenci do Třince?
Je to škoda, jde o zkušeného borce.
A kamaráda? V Rusku jste se určitě hodně přátelili.
My se znali už od dřívějška. Ale je pravda, že v cizině drží krajané víc při sobě.
Vám se v Jaroslavli líbilo?
Byla to dobrá štace. Jen škoda, že tým brzy vypadl z play-off. Hokejově to nebylo úplně ono.
V superlize se hodně brání, to vám nevadilo?
Člověk se tam naučí hrát zodpovědněji, disciplína je pro všechny základem hry. Chyby se neodpouštějí. Ale v Jaroslavli to nebylo tak přísné, měli jsme trenéra Jurzinova mladšího, jenž dlouho působil ve Finsku a má v krvi trochu volnější systém. Byl to spíš evropský, než ruský trenér.
Takže neoblíbené bazy se nekonaly tak často?
Tak tvrdé jako u některých jiných klubů to nebylo. Před zápasem nebo před odletem na šňůru venkovních utkání jedna noc na hotelu. To jinde mívají i dvě, což už je zbytečné, bezpředmětné. I když jak někdy vidím, jakým tempem někteří hráči zaútočí na bar sotva mají volno, možná to nějaký smysl mělo.
Opravdu jsou Rusové takoví pijani? I hokejisté?
Někdy jsem si říkal, že je to až neskutečné. Má to asi původ v minulém režimu, kdy si nikdo nemohl nic dovolit. A teď si to kompenzují hned jak mohou. Vztah mezi příkazem a volností tam hraje velkou roli. Proto existují bazy, aby byli hráči pod kontrolou.
Jurzinov ale během sezony musel odejít. Pak přituhlo i u vás?
Trochu ano, ale kluci už byli navyklí na demokratičtější režim v klubu. A ten jim nejspíš nesvědčí. Na změny bylo pozdě, výsledky nepřišly.
Jak se vám zamlouvalo město?
Paráda. Je starobylé, v roce 2009 oslaví tisíc let existence. V centru jsou krásné budovy, mají tam takzvaný Malý Kreml. Ani periferie nepůsobí nějak depresivně tak jako v jiných ruských městech. Žádné bezútěšné králíkárny. V posledním roce se Jaroslavl hodně rozvíjela, nové silnice, obchody... Všechno se tam zlepšuje rychlým tempem.
V Rusku s vámi byla rodina. Manželce s dcerkou se tam taky tolik líbilo?
Holky se tam taky zabavily. Na Volze byl velký park s atrakcemi, chodili jsme na večeře. Boršč a šašliky chutnaly i tříleté Valerii.
Děti se obvykle učí jazyk rychleji než dospělí. Nenechal jste se dcerkou zahanbit?
Myslím, že jsem se rusky naučil obstojně. S hokejisty jsem se domluvil na všem, na čem jsem potřeboval. A malá si zamilovala místní školku, od jedné "tety" vychovatelky jsme jí nemohli odtrhnout. Ale ona je takový neposedný typ, všude si rychle zvykne. Takže za návrat do Ostravy se na mě snad zlobit nebude.
