"Chytalo se mi dobře. Až na nějakou lehkou nervozitu na začátku. Dlouho jsem čekal na první zásah, v první třetině na mě šla jediná střela," líčil Mazanec, účastník letošního světového šampionátu do 20 let v Kanadě, po výhře HC Plzeň 1929 4:0.
Ale od druhé třetiny už jste si na nedostatek práce stěžovat nemohl, Finové se zlepšili.
To je pravda. Pak už to bylo lepší a pořádně jsem se rozchytal. Ale kluci mě i několikrát podrželi, lehali si do střel. Myslím, že to byl docela hezký zápas.
Věděl jste s předstihem, že půjdete do branky na celé utkání?
Už od pátku, takže ano. Ale žádné velké chystání to nebylo. Finové jsou vždycky nevyzpytatelní, na ně se připravit moc nedá.
Vůbec jste nezkoumal sestavu Tampere?
Ale jo, podíval jsem se na hráče, co tam jsou. Někoho trošičku znám i z juniorského nároďáku. Ale šli jsme do toho sami s očekáváním, co vlastně předvedou.
Překvapili vás tedy něčím?
To jo, ale moc to neumím popsat.
Zkuste to.
No, oni prostě někdy můžou vystřelit a místo toho hodí puk do rohu. A jindy zase vypálí odnikud. To jsem viděl poprvé v životě.
V jaké chvíli vám bylo nejhůř?
Jednou ve druhé třetině to bylo blbý, když jsem ztratil hokejku. Finové to tam doklepávali a já se motal v brankovišti jako po dvanácti pivech. Naštěstí to dobře dopadlo.
Po dvanácti? Trenéři říkají, že máte povolené jen dvě?
Říkám: Jako po dvanácti!
Hned v první třetině jste se nešťastně zranil s obráncem St. Pierrem. Co se tam stalo?
Chyběla lepší komunikace. Puk šel mezi nás, ani jeden si nezařval. Já vyrazil, Nick mě bohužel nepochopil a srazili jsme se. Je to smůla, Nick z toho má vyhozené rameno a mně se chtělo střídat. Mluvili jsme pak spolu v kabině a sám mi říkal, že jsme se prostě měli lépe domluvit. Určitě na sebe nejsme naštvaní.
