Na člověka, který je od útlého věku pod přísnou kontrolou, si udržuje následující zvyk: „Rád jsem úplně sám a v tichu přemýšlím, co udělám příště.“
Seznam hokejových úkolů Connora McDavida může vypadat třeba následovně. Nejprve dovést Kanadu ke zlatu na mistrovství světa hráčů do 20 let. Pak se dle očekávání stát jedničkou draftu v příštím roce. Pak vletět do NHL a ukázat, že přirovnávání k Sidneymu Crosbymu nejsou přehnaná...
Spoustu odpovědnosti nese tento mladík na ramenou. Když se v listopadu zranil v bitce, kanadští fanoušci trnuli. Naštěstí byla rekonvalescence rychlá. A tak na MS nechybí. „Byl jsem pár týdnů mimo, takže to bude trvat. Nechtějte po mně rovnou velké věci,“ říkal McDavid před startem šampionátu.
Při exhibiční výhře 8:0 nad Slováky ještě bodově mlčel, zato z výhry 4:0 nad Němci si udělal s bilancí 2+1 vlastní show. „Střílet góly je paráda, zvlášť po takové pauze. Tenhle pocit se neomrzí,“ radoval se McDavid.
No a naposledy v noci na úterý proti Finsku byl McDavid u velké kanadské pomsty: mladí Skandinávci totiž zámořské naděje vyprášili v loňském semifinále 5:1. Odveta? 4:1 pro Kanadu.
McDavid byl už u rok staré potupné porážky, stále ještě jako šestnáctiletý mladíček. Narozeniny má totiž 13. ledna, těsně po konci šampionátu.
Po tom letošním tak dosáhne plnoletosti a pokud by si na oslavy neměl přinést zlatou medaili, bude zklamaný on i celá Kanada.
A to bez přehánění. Juniorský šampionát je v zemi pojmem, o čemž si můžete přečíst i zde. McDavid turnaj ve své skvostně rozjeté kariéře může brát jako možnost dokázat, že umí svůj potenciál pozlatit i pod velkým tlakem.
„Strašně tvrdě pracuje, tak jsem mu říkal, ať se začne víc usmívat. Vždyť dělá sport, který miluje,“ říká o jeho roli kolega z útoku Curtis Lazar.
Právě Lazar může být dobrým vzorem: i on nastupoval na minulém šampionátu, pak prošel draftem a nyní už je členem prvního týmu Ottawy. McDavidův hokejový osud však pravděpodobně bude trochu jiný: dá se počítat s tím, že klub, jenž si jej zvolí jedničkou (nejhůř dvojkou) draftu, bude chtít z jeho talentu vytěžit okamžitě maximum a ponechá jej v NHL i přes to, že by na „dvacítkách“ mohl hrát znovu.
Útočníka celku Erie Otters předchází pověst Pana Výjimečného. Před zápasy OHL stojí fanoušci řady na jeho autogramy, v 18 zápasech nasbíral před zraněním 51 bodů (16+35). Na stadionech třeba píší: Dnes se hraje duel tým Barrie vs. Connor McDavid... Už ve třech letech uměl dobře bruslit, v patnácti odešel z domu, aby vletěl do OHL: „Máma si myslela, že je to šílené, ale já byl připraven.“
Žije jako „hokejový mnich“ - hokej, škola, jídlo a spánek, o moc víc nestíhá a ani nechce. „Lidi si myslí, že když máte úspěch, musíte být odlišný. Znají mé jméno, ale nevědí, jak obyčejný můj život je,“ popisuje hokejový supertalent.
Třeba zpravodaj listu The Globe and Mail, který připravil podrobný McDavidův profil, o něm soudí: Pozornost mu nevadí, ale nemiluje ji. Toleruje ji jako věc, která k jeho údělu patří - ale jelikož mu nepomáhá na ledě, nevyžívá se v ní.
McDavidova oddanost se jeví jako klíč k úspěchu. „Jsem perfekcionista,“ tvrdí o sobě. „Být jen dobrý mi nestačí.“ Jeho kouč Kris Knoblauch zase vzpomíná na historku o Crosbym, jak po špatných zápasech zůstával na ledě a neúnavně pálil puky. Slovy trenéra: „Connor tohle nedělá. On totiž nemá špatné zápasy.“
McDavid přiznává, že chce být jedničkou draftu - snad jediným vážným konkurentem mu příští rok bude Američan Jack Eichel. „Jo, záleží mi na tom. Nehrajete přece hokej pro druhá místa,“ říka. Což u něj platí i na současném mistrovství světa. Kanada čeká, jak se její zázračný hoch vytáhne.
